„Tříletý kluk by měl mít starost akorát, jak přesvědčit mamku, aby mu pořídila hračku, kterou někde viděl, nebo kde ještě zblajznout něco sladkého. Neměl by být převážen do jiného státu, protože mu doma hrozí smrt. Když ho jeho maminka vyndávala z našeho auta, spal tak tvrdě, že nevěděl o světě. Byli jsme na místě a byla noc. Říkala, že by nás ráda obejmula, ale měla plnou náruč jeho celého světa. Tak jenom poděkovala a odnesla si ho s dvěma taškami přes rameno, což bylo všechno, co měli,“ vypráví Filip Valtr.