Výsledek tureckého referenda, které posvětilo ústavní změny v zemi půlměsíce, byl těsný. Pro změnu hlasovalo 51,4 procenta občanů. Vzhledem k tomu, že podle opozice přímo v Turecku docházelo k zastrašování voličů, kteří by si snad přáli hlasovat proti ústavním změnám, o to významnější byla role Turků žijících v Evropě, kteří se také zapojili do hlasování.
„Jen v Německu se tureckého referenda účastnilo 700 tisíc lidí, 63 procent z nich hlasovalo Ano. Ještě výrazněji, mezi 70 a 75 procenty, Erdogan zvítězil v Rakousku, Belgii nebo Nizozemsku,“ připomněl Kaiser v komentáři pro server Echo24.cz. Ti, kteří nešli volit, by pravděpodobně Erdogana nepodpořili, jenže bychom se měli mít na pozoru jak před první skupinou, tak před druhou, která v demokracii nevěří tolik, aby se vydala k volebním urnám.
„Turci v západní Evropě jsou tedy celkově mnohem víc pro režim pevné ruky a proti demokracii než Turci v ‚neevropském‘ Turecku,“ varoval autor.
Na prezidentském systému by nebylo nic až tak špatného. Mají ho např. občané Spojených států a poloprezidentský systém standardně funguje i ve Francii. Jenže Francie a Turecko, to jsou dvě velmi rozdílné země. Ukázaly to čistky provedené vloni v létě po neúspěšném vojenském puči.
„Do začátku letošního roku čistky postihly přes 135 tisíc lidí. Čtyřicet tisíc Turků (a ovšem Kurdů) se na nějakou dobu ocitlo ve vězení, tisíce dodnes ve vazbě čekají na proces. Režim se kromě gülenistů při čistkách masově zbavoval i jinak nepohodlných lidí. Hlas pro přechod k prezidentskému režimu je za takových okolností hlasem pro brutální metody vůči opozici,“ konstatoval Kaiser.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
