Selcuk zmiňuje, že jen dva dny po násilném převzetí kontroly nad jeho deníkem byl turecký premiér Ahmet Davutoglu přivítán na summitu EU jako zachránce kontinentu. „Ačkoli působím v Bruselu již od roku 2001, tentokrát bylo všechno jinak. Nikdo mi nevolal z Istanbulu, aby se mě zeptal na průběh summitu. Žádné dohady o tom, kolik znaků mám na svůj článek, dokdy jej musím napsat. Najednou se mi ozval editor, ať prý přece jenom něco pošlu. Souhlasil jsem s tím, že budu psát, jak jsem by zvyklý po celých 15 let. Nezávisle a podle svého svědomí,“ svěřuje se Selcuk.

Editor opozičního deníku souhlasil a sliboval Selcukovi, že se pokusí přesvědčit „dočasné správce redakce“, aby mohl text vyjít v nezměněné podobě. „Když jsem však druhý den hledal v novinách svůj text, nenašel jsem jej. Titulek mě neznámého textu jen lživě tvrdil, že Brusel dal zelenou požadavkům Ankary, aby měli Turci zajištěn s EU bezvízový styk. Aspoň že pod článkem neuvedli mé jméno,“ zlobí se Selcuk, jehož eskapády tímto však neskončily. Druhý den zkoušel zadat ve vyhledávači deníku své dřívější články. Nenašel ani jeden, protože byly všechny vymazány.