U Šafra mají jasno: Když je válka, lidé se mají hůř a musí šetřit. Kdo nechce šetřit, musí víc pracovat

18.10.2022 16:42 | On-line

Historička ekonomie Antonie Doležalová tvrdí, že stát se od časů Hobbesovy společenské smlouvy vymkl kontrole. Lidé podle Doležalové nechávají rozhodování o vlastních životech stále více v režii státu, který zase opakuje, že za nás všechny krize vyřeší. „Řešení je vždy takové, že stát lidem pošle peníze, lidé nepřemýšlejí o tom, co pro sebe mohou udělat sami,“ myslí si ekonomka. Stejný názor zastává i editorka deníku Forum24 Johana Hovorková, podle níž není povinností vlády řešit horšící se finanční situaci každého jednotlivce ve státě.

U Šafra mají jasno: Když je válka, lidé se mají hůř a musí šetřit. Kdo nechce šetřit, musí víc pracovat
Foto: Archiv
Popisek: peníze, ilustrační foto

Doležalová v rozhovoru pro Český rozhlas přemýšlela nad úlohou státu ve společnosti, která se podle ní zcela vymkla kontrole. „Když začnou politikové říkat, že se řítíme do obrovské krize, lidi to vyděsí a jsou ochotní poslouchat a nepřemýšlet o tom, že by mohli něco udělat sami. Mají pocit, že jde o něco, co přesahuje možnosti jednotlivce nebo malé skupiny. Výsledkem pak je to, že lidé nedělají nic,“ všímá si historička ekonomie.

Přitom právě v historických krizích bychom měli hledat ponaučení. „To, jak se lidé adaptovali, co dělali. Důkazem je už jen to, že společnost nezůstala stát, ale pohybovala se dál a jinými cestami. Odhaduje se, že 80 procent dnešních dětí bude pracovat v oborech, které ještě neexistují, musejí ještě vzniknout, ale musejí začít vznikat už teď. Je to sociální péče, ale i kultura,“ uvádí Doležalová, že společnost sama se musí vyvíjet a nemá to za ni řešit stát.

Anketa

Má cenu pořádat demonstrace proti vládě?

hlasovalo: 32343 lidí
Politici totiž prý stejně ve většině sledují jiné cíle než my. „Chtějí být znovu zvoleni, ačkoliv netvrdím, že všichni politikové mají jen zištné důvody,“ tvrdí Doležalová a dodává, že současný stát se zcela vymkl kontrole a lidé mu dobrovolně odevzdávají své svobody a životní volby.

„Připadá mi, že to, jak se stát chová a jak my to přijímáme, je podobné, jako když učíte své dítě chodit. Někteří rodiče ho přivážou na popruhy a chodí s ním. V určitou chvíli to dítě musíte z popruhů vysvobodit a nechat ho jít. Dítě pak sice bude padat, ale půjde. Ale my jsme v situaci, že nám ty popruhy nesundali a pořád nás v nich někdo vede a říká: teď udělej to, pozor, abys neupadl a nenatloukl si. Dítě, které takto chodí až do dospělosti, bude nejspíš fyzicky i psychicky pokroucené. A takové jsou i společnosti právě tím, že stát říká, že ví lépe, co máme dělat,“ vysvětluje Doležalová.

„A přestože každý z nás mluví o svobodě a chce rozhodovat o svém životě, neuvědomujeme si tuto elementární nesvobodu naložit si se svým životem, jak chceme, protože jsme už v nějakých rámcích, ze kterých nevystoupíme. Stát má být hobbesovským nebo smithovským hlídačem. Je výsledkem společenské smlouvy, kdy si jednotlivci uvědomují, že jsou nějaké oblasti, ve kterých se rádi vzdáme části své svobody za bezpečnost, kterou pro nás vytvoří stát,“ říká historička ekonomie.

Za poslední staletí se ale podle ní stát vymkl kontrole a tvrdí nám, že spoustu věcí nezvládneme a musí je za nás udělat. „To některým jedincům vyhovuje, a čím jich je víc, tím snáze se státu zavádějí další a další opatření. A toto přesně dělala minulá vláda v době covidu,“ pokračuje Doležalová a vrací se k tématu společenského vývoje.

Lidé by podle ní například měli využít současné situace, kdy je drahá ropa a plyn, a nahradit obojí zelenou energií, po čemž se volá už desítky let. „O tom, že se musí začít myslet zeleně a nahrazovat zdroje energie, mluvíme posledních 25 let výhradně v souvislosti s environmentální krizí. Teď se tyto dva momenty potkaly: máme drahou ropu, a ještě nám způsobuje ekologický problém, takže společnost je postavena pod tlak. A teď musíme najít v minulých krizích to, co donutilo stát, firmy i jednotlivce chovat se jinak a adaptovat se na změnu,“ říká Doležalová.

Podobný názor zastává i hlavní editorka deníku Pavla Šafra Forum24 Johana Hovorková, která shodně tvrdí, že stát a konkrétně vláda tu není od toho, aby řešila finanční situaci každého jednoho z nás. „Z mnoha médií, a to včetně těch veřejnoprávních, dostávají diváci, čtenáři i posluchači nekonečnou porci zpráv o tom, jaká že je v České republice bída. Co víc – někteří studenti nemají na nájem na Novém Městě, někdo jiný zase nejspíše nejede podruhé na dovolenou do zahraničí, další v nedostatku žijící člověk si začal sám vařit obědy do práce, čímž nahradil chození do restaurace. Je to skandál, protože tohle všechno je nejspíš naše nové lidské právo. A kdo nemá to, co by chtěl, obviní vládu a čeká na podporu,“ shrnuje Hovorková současnou společenskou náladu.

„Ne, opravdu není úlohou premiéra Petra Fialy, aby našel všemocné zaklínadlo, které každému zařídí, že si bude moci koupit, co ho napadne. Ono je to opravdu tak, že když je válka, lidé se mají hůř a musejí šetřit. Kdo šetřit nechce, nejspíše bude muset víc pracovat. Protože víte, kdo je za váš život zodpovědný? Ne, není to vláda. Jste to vy sami,“ apeluje na lidi Hovorková.

Anketa

Jste ještě schopni zajistit si dostatek kvalitního jídla?

16%
hlasovalo: 16316 lidí
Pomoci se podle ní má samozřejmě potřebným, ať už jde o matky samoživitelky, opuštěné seniory nebo nemocné. „To je pochopitelné, normální a v tak bohaté společnosti, v jaké žijeme, nikdo nemá žít v bídě. Tedy ve skutečné bídě. Ale proboha, to, že si někdo nemůže koupit letenku, chodit pravidelně do restaurace nebo že studenti nemají na to žít jinde než na koleji, to není bída,“ uvádí Hovorková.

Současní lidé podle ní totiž přemýšlejí scestně, když chtějí, aby za ně všechno vyřešil stát. „Mezi základní práva vážně nepatří to, že je možné všechno si koupit. Dokonce mezi tato práva nepatří ani to, že se máme stále líp nebo že máme příjem, aniž za něj odvádíme nějakou odpovídající činnost. Pokud má někdo vysoké standardy, ze kterých nechce uhnout, musí pro udržení své životní úrovně sám něco udělat, a místo, kde se pro to něco dělá, není úřad práce. Ani obývák s puštěnou televizí,“ pokračuje ve svém komentáři.

„Stát není zaopatřovací ústav a životní podmínky se nezlepšují tím, že si člověk stěžuje a čeká, co mu zařídí vláda. V České republice jsou statisíce volných pracovních míst. Na Ukrajině je válka a lidé bojují o holé životy, ne o to, jestli se náhodou nebudou muset někde uskromnit. Na kult sobectví, který v naší společnosti vládne, je někdy opravdu smutný pohled,“ dodává editorka.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: jma

Ing. Jana Bačíková, MBA byl položen dotaz

Jak dlouho myslíte, že vaše důchodová reforma vydrží?

Dobrý den, zajímalo by mě, k čemu je dobrá důchodová reforma, na které nepanuje mezi vládou a opozicí shoda? Protože co když se nějaká schválí a jiná (další) vláda, ji zase zruší? Myslíte, že to prospěje něčemu pozitivnímu? Proč je takový problém se dohodnout? Vy jste sice opozici k jednání přizvali...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

„Němci – naši nejbližší přátelé.“ Festival v Plzni vzbudil vášně

4:44 „Němci – naši nejbližší přátelé.“ Festival v Plzni vzbudil vášně

Necelý týden před oslavami osvobození se v Plzni uskutečnily česko-německé, respektive bavorské dny …