Od 15. století bylo město Agadez jedním z nejvýznamnějších obchodních uzlů na celém africkém kontinentu. Nyní je tomu podobně. Pouze s tím rozdílem, že se odtud nepřeváží koření či potraviny, ale lidé. Vyjíždí odtud také nákladní vůz osmatřicetiletého Musy, který nemá SPZ, ale ze zpětného zrcátka tam visí růženec. „Musíme brzy odjet,“ říká Musa téměř třiceti pasažérům, kteří zatím leží ukryti v nízkých domech. Je mezi nimi 27 mužů, ale také jedenáctiletá dívka z Burkina Faso a matka s plačícím půlročním dítětem. Pokud nebudou chyceni či zabiti bandity, dostanou se do Libye během tří dnů. Musí znát všechna rizika a dobře tuší, že kdyby se jeho vůz na Sahaře porouchal, pasažéři do dvou dnů zemřou. Stejně ví, že jeho pistole jemu i pasažérům zajistí bezpečí před bandity potulujícími se po celé Sahaře.

Slunce právě zapadá a jako každé pondělí i dnes Musa a jeho bratři počítají pasažéry. „Také dříve jsme převáželi spoustu uprchlíků, ale v posledních týdnech je ten nárůst obrovský. Každý týden máme plnou korbu. Je jich tolik, že si ani nemohu všechny vybavit,“ vypráví reportérům Musa. Do roku 2013 cestovalo před Agadez týdně asi 3000 migrantů. Ti jsou ukryti ve skrýších za stěnami z bláta. V oblasti vzkvétá ilegální hospodářství v důsledku kolapsu libyjské vlády, která není schopna kontrolovat své pobřeží. Pašerákům lidí však nahrávají také moderní technologie v podobě mobilních telefonů a sociálních sítí. Mohou se tak snadno dostat ke svým potenciálním klientům. Mnozí migranti utíkají před násilím v Mali, v severovýchodní Nigérii nebo Středoafrické republice. Společné mají dle Washington Post často jen jediné – telefonní číslo na Musu nebo jiného převaděče.

Konissa vystoupil v Agadezu z autobusu předchozího večera. Z Pobřeží slonoviny cestoval tři dny. Jen co se jeho ztuhlé nohy dotkly země, ihned se jej okolo stojící muži ptali, jestli se nechce dostat do Libye. Pětadvacetiletý Konissa však měl kontakt zajištěný předem, protože jeho strýc cestoval do Libye v loňském roce. V květnu poslal Konissovi kontakt na Musu. Nyní jej tedy vytočil, aby Musovi oznámil, že je na místě. Na cestu do Evropy šetřil celé dva roky ze svého platu krejčího. O patnáct minut později se dostal do čtvrti, kde má „přijímací kancelář“ Musa a jeho bratři. Zem je zde poseta papírovými kartony a pneumatikami. Nedaleko směrem z pouště proběhlo stádo antilop. Několik dalších migrantů pospává poblíž žlutého generátoru, který vydává značný hluk. Konissa se k nim po chvíli rovněž připojil.