Libor Vondráček položil vedle sebe příběhy dvou mužů. Jeden se jmenuje George Floyd, je to černoch, v minulosti soudem opakovaně trestaný za kriminální činnost, kterého udusili policisté. Zavraždili ho.

„Floyd byl devětkrát trestaný včetně loupežného přepadení těhotné ženy. Policisté jsou ve vazbě, obvinění z vraždy. Média, celebrity, korporace a influenceři se mohou přetrhnout, aby vyjádřili podporu tomu, co se nyní v jeho jménu děje. Americká města hoří, dochází k masovému rabování a rasově motivovaným útokům na bílé Američany,“ napsal Vondráček.

A pak je tu druhý příběh. Jeho smutným hrdinou se v roce 2016 stal Tony Timpa, běloch, na něhož také zaklekli policisté a udusili ho. Jen kvůli němu nehořela města, nedocházelo k rabování a řada celebrit k jeho úmrtí neřekla ani slovo. Policisté, kteří měli Timpu na svědomí, se po vynucené přestávce vrátili do služby. Příběh Tonyho Timpy přinesl The Dallas Morning News.

Dvaatřicetiletý Tony Timpa trpěl schizofrenií a depresemi a zapomněl si vzít prášky. Před jedním z obchodů v Dallasu si sám zavolal pomoc a oznámil na linku 911, že má strach. Jenže policisté, kteří přijeli, mu nepomohli, svázali ho, klečeli na něm a on se s nosem zabořeným v trávě pomalu dusil. Celkem třicetkrát policisty prosil, ať ho nechají nadechnout, že se dusí a může umřít. Nenechali ho nadechnout. A když upadl do bezvědomí, strážci zákona se podle listu amerického deníku ještě smáli, že jen usnul a že ho půjdou brzo vzbudit, aby nezaspal do školy.