Spencerová uvádí, že za snahou některých členských států EU normalizovat, či dokonce prohlubovat vztahy s Ruskem stojí několik motivů. U Kypru, který minulý týden podepsal s Moskvou smlouvu, podle níž může ruské válečné námořnictvo využívat kyperských přístavů, se prý jedná zejména o snahu zachovat tok peněz, které na Kypr z Ruska plynou. Maďarsko si prý zase od vstřícného přístupu k Rusku slibuje zajištění energetických dodávek.

Dalším motivem pro snahy některých členských států EU normalizovat či dokonce prohlubovat vztahy s Ruskem je dle Spencerové hrozba „velké války“ Západu proti Rusku, která po bok střední Evropy staví už údajně i Německo a Francii, proti nimž na „straně války“ vystupují Británie, Polsko a Pobaltí.

Jednota EU (a současně i NATO) se prý tříští i kvůli samotné Ukrajině. Mnozí západní politici i nadnárodní finanční instituce si dle Spencerové stále hlasitěji všímají, že kyjevská vláda nejenže nenaplňuje slibované reformy, ale nebojuje ani s korupcí, místo čehož se utápí ve vnitropolitických soubojích a o co největší kus státu k rozkradení. Neschopnost prezidenta Petra Porošenka vládnout nebo alespoň vnímat realitu prý dnes už nelze příliš zastírat. „Jaký smysl má takovému ‚státu‘ – mimochodem, vyztuženému už skoro stovkou bývalých politiků gruzínské vlády (Interpolem hledaného) Michaila Saakašviliho – pomáhat?“ táže se analytička.