O Ladislavu Jaklovi se ví, že odmítá řízenou migraci, ale málokdo ví, že v roce 1994 adoptoval šestiměsíčního romského chlapce. „Člověka strašně změní, když se začne o někoho opravdu bát, na někoho myslet. Já jsem o téhle věci nikdy neměl potřebu moc mluvit, jsem rád, že mám dneska dospělého syna, který si už žije po svým,“ sdělil Jakl hned na začátku pořadu.
Další zajímavostí, o které se Na prahu změn hovořilo, byla také Jaklova kandidatura na prezidenta. „Já jsem se tehdy do takovýchto aktivit moc nehrnul. Nemám potřebu denně vylézat z každé krabičky od sardinek a být všude. Tehdy jsem byl přemluven vedením Svobodných, kteří si slibovali, že jim pomohu zviditelnit nějaké věci, kterým věří oni i já. Byl jsem ubezpečovaný, že podpisy dají dohromady, nakonec se ale asi trochu přecenili. Zajímavé je, že favoritem voleb se stal člověk, který žádné podpisy občanů shánět nemusel. Stačilo mu obejít deset senátorů, kamarádů a stal se regulérním kandidátem, který byl pak s Milošem Zeman ve finále,“ naráží Jakl na prezidentského kandidáta Karla Schwarzenberga.
Ladislav Jakl také letos kandidoval do Senátu, kde byla jeho hlavní témata: „Ne bruselské centralizaci, ne masové imigraci, ne další zákazům a ano svobodě člověka“.
„Co se týká bezhlavé bruselské centralizace, tak nakonec jde vždy o ochranu svobody a o útoky na ni. Ti, co chtějí ovládat cizí životy, kteří chtějí brát lidem svobodu, tak k tomu potřebují nějaké nástroje, někdy dost silové, mocenské a finanční. A to se prosazuje poměrně obtížně v normální demokracii, ale tito lidé brzy zjistili, že na té úrovni nadnárodní, unijní, se vymaňují z té konfrontace s občanem a ty jejich projekty můžou snáze projít. Zadá se to úředníkům, ti něco vypracují bez pozornosti médií, a tak se rozhodně věc, která ovlivní naše životy na další roky a nikdo ani nemrkne. To se děje každý den,“ upozorňuje Jakl.
„Nemusíme mít stejné názory, ani stejné názory na váhu svobody v životě člověka. Pro někoho může být svoboda více důležitá, pro někoho méně. Od toho existuje svobodná politická soutěž, soutěž idejí a myšlenek, ale k tomu, aby tato hra mohla probíhat, tak potřebujeme hřiště, na kterém si to můžeme rozdat. Pak vyhraje jeden a podruhé ten druhý. To je demokracie. Ale když nám z Bruselu, Berlína, Paříže to hřiště vezmou, tak se musíme naučit spolupracovat i my, kteří máme názory protichůdné. Ale co nám je to platné, když je nemáme kde konfrontovat,“ také v pořadu prozradil Ladislav Jakl, který se také v pořadu vyjádřit k dalším tématům, s kterými šel do voleb. Masové imigraci, dalším zákazům a svobodě člověka.
Fotogalerie: - Kuberovo vítězství
Následně také došlo na dotazy od posluchačů, kde například padla otázka, jaký je Václav Klaus. „Člověk skoro až přehnaně pracovitý, je velmi systematický v uvažování, velmi přesný a myslím si, že se umí chovat velmi pozorně a přátelsky. Všimne si, když má člověk nějaký problém nebo potíž. Faktem je, že každý pocházíme z trochu jiné planety. On byl vždy vědec, byl vždy sportovec, já jsem spíš básník, když to řeknu trochu v nadsázce a sportovec ani náhodou. Životní styl byl tedy jiný, ale i navzdory tomu, si myslím, že se na hodně věc díváme podobně,“ dodal ke svému dlouholetému spolupracovníku.
Ladislav Jakl také prozradil, co ho v nejbližší době čeká. „Dovolili si mě pozvat do pořadu Máte slovo k tématu 17. listopadu. Pro mne to je osobní věc, já jsem se demonstrace 17. listopadu zúčastnil a každé výročí prožívám osobně a mám své rituály. Chodím na určitá místa, nikdy jsem nevynechal. Vnímám to především jako věc hodně osobní. Tehdejší převrat byl důsledkem globálních pohybů, celoevropských. Komunismus se rozsypal všude až na nějaké ostrůvky a tudíž nás to nemohlo minout. 18 - 21. listopadu většina země prožívala úplně stejné dny jako všechny ostatní, ten vývoj byl velmi postupný, ale byla to obrovská příležitost. Jak jsme ji uchopili? No, jak kdo, jak do jaké míry, ale hlavně nevymlouvejme se, že jsme v rukou někoho jiného,“ řekl k blížícímu se 17. listopadu Ladislav Jakl.
„Až příště pojedeme autobusem, tramvají, metrem nebo půjdeme po chodníku, koukejme se kolem sebe ne s tím, že všichni kolem nás jsou úplný blbci. Každý má své city, starosti, problémy, ale máme společných spousty věcí, možná bychom se divili co s člověkem, kterého vůbec neznáme, máme společného. Učme se chovat jako společnost, která něco ctí, která něčím společných žije a chce to chránit nebo nám to opravdu vezmou,“ uzavřel.
Celý rozhovor s Ladislavem Jaklem v pořadu Na prahu změn zde.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
