I Šimáček si ale klade otázku, co tedy selhalo. "Mimo jiné kolonialismus a výbojnictví Evropy v 20. století. Studená válka a kořistnické závody Východu a Západu o vliv na severu Afriky a Blízkém východě, jejichž důsledky nyní sklízíme a zároveň si je nechceme přiznat,“ vypočítává to, co podle něj vedlo ve svém důsledku k růstu islámského radikalismu.

Za radikalismus můžou závody o ropu či tvorba umělých států

Další příčiny vidí v drancování nerostného bohatství chudšího světa, v závodech o ropu a geopolitický vliv, který vede k utváření umělých státních útvarů vystavěných na moci menšiny, která díky podpoře "ze západu“ ovládá většinu, a to směsí politického a náboženského útlaku. A také ve vyzbrojování diktátorských skupinek, rozpoutávání válek a jejich opouštění v momentě, kdy tu kterou zemi drancovaly a ničily.

"Stovky milionů zmrzačených životů, desítky milionů mrtvých za branami Evropy za posledních 50 či 70 let, tam, odkud dnes hrozí (a v kontextu napsaného zcela nepřekvapivě!) radikálové, synové a dcery těchto sociálních experimentů, které dnes najdeme v al-Káidě či mezi válečníky Islámského státu,“ píše Šimáček.