„Jak ochránit volby před Putinem?“ táží se ve svém článku pro americký think-tank Atlantic Council Jakub Janda a Veronika Víchová z pražského think-tanku Evropské hodnoty.
Čeští analytici argumentují, že se Rusko „míchá“ do interních záležitostí západních demokracií již od roku 2014. Toto téma se ovšem dostalo do popředí veřejného zájmu teprve po amerických prezidentských volbách z listopadu loňského roku.
Od útoků ruských hackerů na volební systémy ve Spojených státech došlo k několika dalším podobným incidentům, ve kterých Rusko opět figuruje mezi hlavními podezřelými; jako příklad Janda s Víchovou uvádějí Maltu, která se před několika týdny ocitla v hledáčku doposud neznámých hackerů.
Autoři dále zmiňují Německo, které se ve světle nedávných útoků na německý parlament a některé politické strany rozhodlo posílit svou kybernetickou infrastrukturu. Podobně prý reagovala i nizozemská vláda, která se z obavy kybernetického útoku rozhodla úplně opustit myšlenku na elektronické volby.
„Program ‚Kremlin Watch‘ think-tanku Evropské hodnoty se zaměřil na s Ruskem spojované infiltrační operace ve Velké Británii, Nizozemsku, Spojených státech, Francii a Německu a identifikoval 35 způsobů, jakými mohou vlády výrazně omezit infiltraci z vnější strany. Všechny způsoby se přirozeně nedají aplikovat v každém kontextu, nicméně některé z nich mají univerzální charakter,“ píší Janda s Víchovou.
V této pasáži experti z pražského think-tanku apelují na čtenáře: „Demokracie musí vnímat volební proces jako část své kritické infrastruktury. Jakákoli vnější infiltrace je neakceptovatelná, tomu musíme zabránit. Volební proces je posvátným z dobrého důvodu.“
Jednotlivé vlády se podle autorů článku nemohou útokům ruských hackerů ubránit sami, potřebují podporu ze strany soukromé sféry, médií a občanské společnosti. Právě z tohoto důvodu považují autoři za znepokojující, že státům jako Německu a Francii chybí robustní infrastruktura sestávající z expertních skupin analyzujících zahraniční vlivy a šíření dezinformací.
„Češi a Švédi vytvořili dobrý model, v rámci kterého byly utvořeny speciální týmy uvnitř Švédské civilní kontingenční agentury (MSB) a Českého centra proti terorismu a hybridním hrozbám. Něco takového by měly učinit i ostatní státy,“ míní tito experti.
Především výzkumné organizace a občanská společnost mohou podle autorů studie v boji proti kybernetickým hrozbám výrazně přispět. „Pokud jsou takové organizace dostatečně financovány, mohou v reálném čase monitorovat dezinformační kampaně a velmi rychle identifikovat jejich původ a stupeň penetrace.“
Role Kremlu
V době volebních kampaní si Moskva podle autorů studie vybírá ze dvou možných postupů; buďto podporuje preferovaného kadidáta, nebo přímo zaútočí na jeho oponenta.
„Ještě před samotným začátkem volební kampaně může Moskva svému oblíbenci poskytnout finanční a mediální podporu. Mimo známý případ finančních injekcí Marine Le Penové z Národní fronty dochází i k méně viditelným případům. Ve Finsku Ruskem sponzorovaný neonacistický web MV-lehti dlouhé měsíce agitoval za podezřelého z kriminálních aktivit Ilju Janitskina, který kandidoval na prezidenta,“ píší analytici z Evropských hodnot.
Nicméně nejčastější Kremlem preferovaná metoda je prý útok na oponenta preferovaného kandidáta, což usoudily i francouzské a americké tajné služby. Nicméně i takovému útoku se prý dá zabránit, jak demonstroval volební tým nynějšího prezidenta Francie Emmanuela Macrona, který byl údajně na útok „dobře připraven“.
„Macron byl zřejmě prvním kandidátem, kterému chtěla Moskva skutečně uškodit, což se jí ovšem nepodařilo, jelikož Macronův tým investoval do kybernetické obrany a na očekávané útoky se dobře připravil. Fungovalo to.“
Psali jsme:
autor: fib
