„Zatčení zpravodajského důstojníka nemusí být pro kontrašpionáž nejužitečnějším vyústěním a závěrem její práce. Je totiž téměř jisté, že zadrženého vyzvědače nahradí nový, jehož bude třeba, i s jeho kontakty, nejprve identifikovat, což může trvat dlouhé měsíce i roky. Lze ovšem pochopit, že pro veřejnost je soudní proces se špiónem, a jeho vyhoštění, viditelným a srozumitelným výsledkem, i když ve skutečnosti velmi ošidným, ale i ověřením smysluplnosti kontrašpionáže,“ podotkl mluvčí BIS Jan Šubert. O Česku se dlouhodobě mluví jako o zájmové oblasti ruských agentů a vzhledem ke konfliktu na Ukrajině začíná jít i o velké bezpečnostní riziko.

Obrácení špióna

„Skutečnost, že dlouhá léta neproběhne soudní proces s nějakým špiónem, ještě nic nevypovídá o kvalitě kontrašpionáže. Neznamená to, že kontrašpionáž, jejímž úkolem je chránit stát před působením a pronikáním cizích zpravodajských služeb, nefunguje a špatně pracuje. Odsouzení, nebo vypovězení důstojníka cizí rozvědky má ještě další rozměr, který vysvětluje, proč nejsou soudní procesy se špióny příliš časté a dochází k nim spíše výjimečně. Smyslem kontrašpionáže totiž není vyzvědače zatýkat a předávat vyšetřovatelům, ale hlavně je odhalit, dostat jejich činnost pod kontrolu, a aniž by cokoliv tušili, vést je a využít například podsouváním vhodně upravených údajů a zpráv, kterými lze protivníka dezinformovat a klamat. Ideální je, pokud se to podaří, odhaleného špióna `obrátit`, aby vědomě pracoval pro druhou stranu,“ sdělil dál Šubert.

Podle tiskového mluvčího BIS je ale dokázání trestné činnosti důstojníka rozvědky, jeho zadržení, předání vyšetřovateli a následné odsouzení, velmi obtížné. „Profesionální zpravodajci procházejí před vysláním do zahraničí speciálním výcvikem, který je ve značné míře zaměřen na metody zabraňující trestnou činnost dokázat a špióna usvědčit,“ doplnil.