Jak Rokos uvádí, dle agentury Reuters je to tím, že ještě než koronavirus dorazil do Evropy, tak při jednání s Evropskou unií státy ve většině neuvedly, že by potřebovaly asistenci při pořizování zdravotnického materiálu, a jen čtyři nejmenované země varovaly, že pokud by se situace zhoršila, tak by potřebovaly více zdravotnických pomůcek.

„Celou situaci pak národní státy ještě zkomplikovaly ve chvíli, kdy začaly se zákazy vývozů zdravotnických materiálů – Česká republika je kvůli tomu ve sporu s Komisí, stejnou chybu, která vedla k prohloubení problémů se zásobováním těmito materiály, udělaly i další země, včetně Francie a Německa,“ říká Rokos a upozorňuje, že ve zdravotnictví nemá EU velké pravomoci. O čemž podle něho svědčí například to, že Česko má velice restriktivní opatření, ale Švédsko nikoliv.

Rokos cituje Ondřeje Mocka, analytika Asociace pro mezinárodní otázky: „Unie žádnou akcí pandemii zabránit nemohla, na tom by se musely shodnout členské státy. Agentura, která řeší tyto nemoci na úrovni EU, vydávala své varování velmi brzy, už na začátku února.“

Dále se autor článku věnuje financování z EU. Není prý totiž pravda, že peníze z EU jsou samozřejmé. „Opak je pravdou – 294 milionů eur určených jako okamžitá pomoc České republice z nepoužitých prostředků z kohezních fondů by vláda musela na konci roku vrátit Bruselu. Nyní bude mít tyto peníze na vyrovnávání se s dopady koronaviru, zejména na pomoc menším a středním firmám. Dalších 869 milionů eur je pak Unie ochotna poskytnout v rámci spolufinancování.“