Největší migrační vlně nyní musí čelit Itálie a Řecko, kterým již jejich kapacity nepostačují. „Prostě riskujeme své životy. Víme, že máme padesátiprocentní šanci se zachránit. Pokud se nám to podaří, je to dobře pro nás i naši rodinu,“ svěřovala se uprchlice z Eritree. Další uprchlík z Eritree připustil, že nehodlá zůstávat v jižních státech Evropy. „Jakmile budu mít peníze, ihned zamířím do Francie nebo Velké Británie.“ Do České republiky míří těchto uprchlíků jen minimální počet. Jednou z mála výjimek je syrský občan Jusuf, který u nás má příbuzné. „Po dvou měsících jsem se dostal do Turecka a poté do Makedonie a Srbska. Tam mě převaděč dostal do Maďarska, odkud jsem se dostal do Vídně a poté do České republiky.“

Podle ředitele Organizace pro pomoc uprchlíkům Martina Rozumka je důvodem obtížnost českého jazyka, a také malý počet komunit cizinců. „Výjimkou jsou Ukrajinci, kteří se zde domluví a poměrně snadno seženou i práci. Pokud však vejdou v platnost kvóty pro přerozdělování cizinců, bude muset Česká republika přijmout stovky uprchlíků,“ navázal svým komentářem reportér Mikule. S kvótami nesouhlasí například starostka Prahy 2 a poslankyně za ODS Jana Černochová. „Já je odmítám z principu. Jednou je jejich výše taková a druhý měsíc zase úplně odlišná. To, že jsme součástí EU neznamená, že bychom se měli vzdávat práva, koho chceme v naší zemi umísťovat.“