Největší migrační vlně nyní musí čelit Itálie a Řecko, kterým již jejich kapacity nepostačují. „Prostě riskujeme své životy. Víme, že máme padesátiprocentní šanci se zachránit. Pokud se nám to podaří, je to dobře pro nás i naši rodinu,“ svěřovala se uprchlice z Eritree. Další uprchlík z Eritree připustil, že nehodlá zůstávat v jižních státech Evropy. „Jakmile budu mít peníze, ihned zamířím do Francie nebo Velké Británie.“ Do České republiky míří těchto uprchlíků jen minimální počet. Jednou z mála výjimek je syrský občan Jusuf, který u nás má příbuzné. „Po dvou měsících jsem se dostal do Turecka a poté do Makedonie a Srbska. Tam mě převaděč dostal do Maďarska, odkud jsem se dostal do Vídně a poté do České republiky.“
Podle ředitele Organizace pro pomoc uprchlíkům Martina Rozumka je důvodem obtížnost českého jazyka, a také malý počet komunit cizinců. „Výjimkou jsou Ukrajinci, kteří se zde domluví a poměrně snadno seženou i práci. Pokud však vejdou v platnost kvóty pro přerozdělování cizinců, bude muset Česká republika přijmout stovky uprchlíků,“ navázal svým komentářem reportér Mikule. S kvótami nesouhlasí například starostka Prahy 2 a poslankyně za ODS Jana Černochová. „Já je odmítám z principu. Jednou je jejich výše taková a druhý měsíc zase úplně odlišná. To, že jsme součástí EU neznamená, že bychom se měli vzdávat práva, koho chceme v naší zemi umísťovat.“
na celou reportáž se můžete podívat ZDE
Naopak s kvótami souhlasí bývalý ministr zahraničí za KDU–ČSL Cyril Svoboda. „Lidská důstojnost je jenom jedna. Kádrování uprchlíků z hlediska jejich víry je nesprávné. Souhlasím s tím, aby se zpřísnila azylová politika. Jsem pro všechny návrhy Evropské komise, ale Evropa by se neměla uzavírat do sebe. Migrace vždy byla a bude součástí dějin.“ Mezi uprchlíky ze třetího světa dle Rozumka překvapivě převažují ti vzdělanější a bohatší. „Z našich zkušeností vidíme, že do Evropy se dostávají ti, co na to mají finanční prostředky a často i kvalitní vzdělání. Konkrétně u Syřanů se nesetkáváme s tím, že by někdo z nich měl nízkou kvalifikaci. Školství v této zemi fungovalo velmi dobře.“
Ne všichni uprchlíci se musí dle Mikuleho reportáže spoléhat na převaděče. Bývalý syrský sportovec Hadžar měl díky své kariéře kontakty v mnoha evropských zemích. Vízum do České republiky získal legálně na české ambasádě v Damašku a dorazil sem na palubě letadla. Dnes provozuje bistro v Teplicích a cítí se v naší zemi spokojeně. Česká republika pro něj není přestupní stanicí, ale přesto zde nehodlá zůstat natrvalo. „Věřím, že jednou válka skončí a já se budu moci vrátit do Sýrie. Vaše země je překrásná, ale Sýrie je prostě Sýrie. Já a část mé rodiny jsme sem nepřišli z nějaké lásky k ČR. Přišli jsme sem jednoduše proto, že jsme neměli jinou možnost.“
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: pro
