„Strkáme hlavu do písku, a dokonce sami ten pád urychlujeme. To neříkám já, ale desítky renomovaných ekonomů, sociologů a politologů. Bývaly zlaté časy, ale už nejsou. Proč se v posledních dvou desetiletích potýká evropská společnost jen s problémy a neúspěchy, to však vykládají různě. Výmluvný je už sám fakt, že se jinak nesmiřitelné tábory odborníků shodují na tom, že recese, v horším případě hospodářská krize, je za dveřmi,“ píše Vondruška v deníku Mladá fronta DNES.
Každá vláda, kterou jsme tu za posledních třicet let měli, přiložila polínko na cestě k dnešku, říká Vondruška. Za základní problém považuje nicneříkající fráze, co vlastně ona evropská myšlenka je a k čemu bychom měli směřovat.
A k čemu to vedlo? „Chceme dobře žít, ale pokud možno pracovat co nejméně, chceme fungující společnost, ale přitom ji boříme nesnášenlivostí a sobectvím, chceme svobodu slova, ale současně zakazujeme názory jiné než ty oficiální, chceme chránit přírodu, ale přitom ji devastujeme výrobou zbytečného zboží a technologiemi, které nás ve své podstatě ohrožují (včetně mnoha greendealových experimentů), chceme mít bezpečné ulice, ale přitom se zločinci trestají mírněji než ti, kteří si pustí ústa na špacír, chceme demokracii, ale přitom adorujeme menšiny na úkor většinové společnosti.
Fotogalerie: - Výzva pro přírodu
Chceme být moderní, a proto ničíme přirozenou heterosexualitu a pohrdáme stabilními rodinami, chceme vzdělané děti, ale učíme jen modernistické fráze, místo abychom je nechali přemýšlet, vyhazujeme státní prostředky na naprosté nesmysly, a ještě si myslíme, že nad nás není. Je toho hodně, co jsme ve jménu ideologie povýšili na moderní životní styl a co je zcela v rozporu s naší biologickou podstatou,“ zdůrazňuje historik.
Změnit se to podle Vondrušky dá hlavně tím, že každý začne sám u sebe. „Pokud změníme náš vlastní přístup k životu a budeme se chovat pragmaticky, racionálně a budeme respektovat kořeny onoho pomyslného stromu, můžeme pomalu měnit myšlenkové klima naší společnosti. Nejde však jen o tohle. Současně je třeba kultivovat naše duše v nejširším smyslu slova. Žij a nech žít!“ dodává, že jde samozřejmě o běh na dlouhou trať a nejde to zvládnout v horizontu jedné generace.
„Každý se může svobodně rozhodnout, zda chce sledovat z okna romantický západ slunce se svým partnerem či přáteli po boku, anebo totéž na displeji svého tabletu. Nápravu máme stále ve svých rukách. Možná to bude bolet, ale i to patří ke skutečnému životu,“ uzavírá Vlastimil Vondruška.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: nab
