Velký dům s polnostmi původně patřil strýci ženy. Po jeho smrti v roce 1957 se závětní dědičkou stala právě ona. Ministerstvo financí jí však o pět let později dopisem oznámilo, že s ohledem na rozsah a hodnotu majetku jí nelze poskytnout náhradu. Dobové vyhlášky totiž umožňovaly odškodnit jen menší nemovitý majetek, zhruba na úrovni rodinného domku. Dědictví po strýci podle tehdejších úřadů představovalo rozsáhlý a výdělečný majetek.

Zákon neumožňuje vyplácet náhradu vzdálenějším příbuzným

Žena neuspěla ani s novou žádostí, kterou ministerstvo zamítlo v roce 2008. Reagovala žalobou, které vyhověl Okresní soud v Chrudimi a nařídil státu, aby ženě zaplatil 7,6 milionu korun plus úroky. Po odvolání Ministerstva financí ale rozsudek zrušila pardubická pobočka krajského soudu a předala nárok Ministerstvu vnitra, které má na starosti odškodňování podle speciálního zákona z roku 2009. Ten ale umožňuje vyplatit náhradu jen manželům či dětem původních majitelů, nikoliv vzdálenějším příbuzným.