Ulicemi staré srbské vesnice v Kosovu teklo víno a slzy. Přesně 42 tisíc litrů nejkvalitnějšího vína vylito do kanálu. Kosovsko-albánská policie v minulých dnech nebývale zostřila tlak na srbské obyvatelstvo. Místní mluví o teroru, perzekuci a snaze vyhnat Srby z území Kosova a Metohije a dosáhnout etnicky čistého státu. Srbové, kteří zde žijí po celé generace, se svých domovů nevzdají. „Tady jsem se narodil a tady zůstanu. Vzal mi obživu, ale my svůj domov neopustíme,“ řekl pro ParlamentníListy.cz napadený srbský vinař Srdjan Petrović, který je šestou generací vinařské rodiny ve vesnici Velika Hoča.
Uplynulo jen několik dní od emotivního vystoupení srbského prezidenta Aleksandra Vučiće, který žádal západní státy a Evropskou unii, aby donutila kosovsko-albánský režim dodržovat mezinárodní právo a podepsané dohody a aby zabránila dalším provokacím vůči srbskému obyvatelstvu, které na území Kosova žije.
Místo uklidnění situace přišel opak. Na území kosovských oblastí, kde žije srbské obyvatelstvo, došlo během jediného dne před týdnem ke koordinovaným akcím kosovsko-albánské policie, speciálních jednotek po zuby ozbrojených těžkooděnců a obrněných vozidel. Poněkud paradoxní je, že srbská populace je neozbrojená, nemá vlastní bezpečnostní složky a těmto atakům čelí de facto s holýma rukama. Mnozí místní se na sociálních sítích ptají, proč proti mírumilovnému a neozbrojenému lidu zasahuji speciální jednotky s plnou válečnou výzbrojí.
Záběry z videí během zásahu proti Srbům ve vesnici Velika Hoča:
Co všechno se v předchozích dnech stalo? Nejprve vzpomeňme situaci ve staré srbské vesnici Velika Hoča na jihu Kosova. Oblast je historicky zvaná Metohije s odkazem na četné duchovní památky a chrámy Srbské pravoslavné církve. Velika Hoča je malá vesnice se, stará kolem tisíce let. Mezi starousedlíky patří rodina Srdjana Petroviće, která se už šest generací zabývá vinařstvím a v těžkých zdejších podmínkách produkuje ceněné a kvalitní víno. Jde především o červené víno, ale také o pálenku z několika druhů ovoce. Petrovićova rodina je známá v řadě zemí světa, během celého roku do vesnice míří zahraniční turisté, aby zažili atmosféru původní srbské vesnice, tradiční kultury a okusili zdejší vína. Jedním z nejznámějších je Petrovićovo červené víno nazvané Císařské červené, v srbském originále Carsko crveno, patrně s odkazem na proslulý vínovod, tedy potrubí, které za vlády srbského císaře Dušana ve 14. století vedlo z vesnice do nedalekého císařského města Prizren.
Zpět k současným událostem. Do vesnice Velika Hoča, před dům vinaře Srdjana Petroviće v centru vesnice, vpadlo před týdnem několik vozidel běžné i speciální kosovsko-albánské policie a celníků. Ti dorazili s důvodem údajných nesrovnalostí ohledně spotřební daně. Výsledkem řešení situace nebylo vyměření pokuty, ale zabavení kompletního sortimentu v podobě odčerpání 42 tisíc litrů vína nejvyšší kvality mnoha odrůd do jediné cisterny s cílem veškeré víno zlikvidovat, tedy vylít do kanálu. Zlikvidována byla celoroční práce malé srbské rodiny a tím i její samotná ekonomická existence. Zabavení kompletní roční produkce se pro Petrovićovu rodinu rovná tomu, jako by jakákoli jiná rodina přišla na celý rok o finanční příjem všech svých členů.
Hlava rodiny a majitel vinařství Srdjan Petrović se podle svých slov snažil celou situaci od počátku řešit civilizovaným a mírným způsobem. Opakovaně policistům zdůrazňoval, že ať už podle nich porušil cokoli, stačí, když mu zpětně i celé roky zpět vyměří, co má zaplatit, on to uhradí a spor bude vyřešen.
Kosovští policisté o tom nechtěli slyšet a přes odpor celé shromážděné vesnice i Srbů z širokého okolí se pokoušeli více než dva dny proniknout do sklepů s hadicemi a čerpadly a víno odčerpat. To se jim nakonec povedlo, Petrovićovi ani nic jiného nezbývalo. Sám vyzýval shromážděné sousedy, aby se nenechali ničím vyprovokovat a aby nedošlo k žádnému konfliktu. Samotnou hlavu rodiny dokonce ozbrojenci dle dostupných zpráv připoutali a přivázali ke sloupu, aby nemohl svůj majetek bránit. Proti po zuby ozbrojeným těžkooděncům by stejně nebylo obrany. Veškeré víno a další produkce rodinného vinařství, to vše bylo nakonec zabaveno a policisté s ozbrojenci po dvoudenní akci vesnici opustili. Na ulicích Velike Hoče zůstalo jen rozlité víno a slzy místních obyvatel.
Záběry z vesnice Velika Hoča při zabavování vína:
Ve stejném čase došlo v severní Kosovské Mitrovici, městečku na severu oblasti, kde žije většinové srbské obyvatelstvo, k faktickému obsazení albánskými těžkooděnci a běžnou uniformovanou policií. Několik stovek ozbrojenců s obrněnými vozidly obsadilo hlavní části města. V některých částech se ozývaly detonace granátů se slzným plynem. Dle médií ozbrojenci zastrašují srbskou populaci, zastavují je, kontrolují a snaží se demonstrovat svou sílu. Na základě zpráv naší redakce přímo od místních obyvatel se lidé snaží i přes napjatou situaci zůstat v klidu, nenechat se vyprovokovat k žádnému konfliktu. „Panuje strach, který je všudypřítomný. My nemáme žádnou ochranu, nemáme žádnou svoji policii, není tu nikdo, kdo by nás v případě nouze bránil,“ sdělil nám v telefonickém rozhovoru obyvatel Kosovské Mitrovice. Redakce ho zná osobně, ale s ohledem na strach místních ponecháváme jméno v článku skryté. Srbská média v Bělehradu otevřeně mluví o finálním pokusu o okupaci většinově srbského severu Kosova a Metohije.
Další akce proti srbskému obyvatelstvu se ve stejný čas uskutečnila rovněž na severu, v obci Leposavić nedaleko Kosovské Mitrovice, kde během čtvrtku vpadli těžkooděnci na dvůr místní školky a jeslí v době, kdy děti a batolata po obědě spaly. Zpráva se ihned dostala k rodičům dětí, kteří byli k smrti vyděšení, neboť mnozí z nich si pamatují násilné kosovsko-albánské akce, útoky a pogromy z let 1998, 1999 i 2004. K žádnému násilí nakonec nedošlo, ale vpád ozbrojených sil do budovy školky plné malých dětí bez uvedeného důvodu je odstrašující sám o sobě.
Během minulých dvou týdnů došlo i k dalším akcím. Kosovsko-albánská policie zatkla několika srbských občanů a dlouhodobě je držela bez jakýchkoli zpráv pro rodinu a advokáty na neznámých místech. Podle veškerých dostupných informací šlo o bezdůvodná zatčení, obvinění těchto lidí měla být opakovaně měněna a opět se mluvilo o tom, že šlo o další ze způsobů, jak Srby zastrašit.
Jedním ze zatčených měl být Srb, který již na území Kosova od války nežije, protože byl s rodinou vyhnán ze svého domova a na místo dorazil s cílem žádat o navrácení svých majetků. Místo toho se mu dostalo zatčení a obvinění kvůli údajnému podezření z podílu na válečném zločinu během konfliktu v roce 1999. Měl se prý dopustit vraždy zajatců. Podle srbských médií je realita jiná, neboť daní albánští zajatci zahynuli následkem bombardování ze strany NATO. Bělehrad je přesvědčen, že skutečným důvodem zatčení a smyšleného obvinění je zastrašení všech srbských uprchlíků, kteří byli nuceni na základě násilností ze strany kosovsko-albánské teroristické organizace UČK opustit své domovy s cílem, aby se nepokoušeli vracet a žádat navrácení odcizeného rodinného majetku. Takových lidí je dle oficiální evidence srbských úřadů do dnešních dnů 70 tisíc.
Další akcí vůči srbskému obyvatelstvu byl vpád do správy umělého jezera Gazivode na rozhraní Kosova a centrálního Srbska. Umělé jezero s přehradou o rozloze 11,9 kilometrů čtverečních je nejen zásobárnou vody pro široké okolí, ale nachází se tam rovněž hydroelektrárna. Podle ředitele bělehradské Kanceláře pro Kosovo a Metohiji Petra Petkoviće do objektu správy jezera vpadli ozbrojenci v neděli, strážím sebrali klíče k dalšímu přístupu a roztrhali srbské vlajky. Kosovská policie později odmítla, že by objekt správy přehrady napadla.
Jezero bylo vybudování za časů Jugoslávie, ale kosovští Albánci delší čas tvrdí, že patří jim. To je v uplynulých letech ze strany režimu v Prištině zavedená praxe. Ti stejní lidé, kteří dříve například bořili a zapalovali středověké srbské pravoslavné kostely a kláštery, dnes o těch několika málo zachovaných tvrdí, že jsou albánskými historickými památkami. Podobně se před několika týdny objevila zpráva, že srbský pravoslavný hřbitov v obci Vitina byl v mapách označen jako „albánský pravoslavný hřbitov“, což vzbudilo vlnu nevole jako zcela absurdní. Jednak albánská populace je převážně muslimská, byť existuje i zanedbatelné procento katolické populace, především však na daném hřbitově spočívají ostatky ze sta procent srbského obyvatelstva.
Psali jsme:
Na základě těchto nejvážnějších incidentů v posledních týdnech vystoupil minulý týden v noci ze čtvrtka na pátek na mimořádné tiskové konferenci ředitel Kanceláře pro Kosovu a Metohiji při srbské vládě Petar Petković, který nejenže odsoudil veškeré akce kosovsko-albánských ozbrojenců, ale oznámil, že pokud budou násilné akce proti kosovským Srbům pokračovat, bude Bělehrad nucen zvážit návrat až tisíce mužů srbských bezpečnostních sil na území Kosova, a to na základě stále platné rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1244, která s tím v době svého přijetí počítala, ale dosud k tomu ani po 23 letech nedošlo.
Politické vedení Srbska kontinuálně zdůrazňuje, že nejdůležitější je, aby byl zachován mír v celém regionu, neboť ozbrojených konfliktů si tamní obyvatelstvo „užilo“ víc než dost v minulosti. Bělehrad je v mimořádně těžké situaci, neboť je faktem, že kosovští Srbové jsou v posledních měsících a týdnech terčem stále intenzivnějšího tlaku a zastrašování albánskými ozbrojenými složkami, a kromě protestů či například blokád silnic nemají žádný způsob, jak by se v případě reálného násilí mohli bránit.
Pokud jde o politické vedení Kosova, tamní albánská vláda vedená Albinem Kurtim, je vůbec poprvé pod určitým tlakem Bruselu a Spojených států a čelí výzvám, aby ustoupil od podobných akcí a odložil pokus o uspořádání protiústavních voleb v srbských oblastech. Velvyslanci Německa a Francie v Prištině odsoudili všechny akce proti srbskému obyvatelstvu, ke kterým v těchto dnech došlo a hovořili o nulové toleranci k násilí a zastrašování.
Určitá změna původně stoprocentně pozitivního přístupu západních sil vůči kosovsko-albánské moci přišla po emotivním vystoupení srbského prezidenta Aleksandra Vučiće z minulého týdne, ve kterém mimo jiné razantně vyzval Evropskou unii, aby už definitivně přestala „pokrytecky vyzývat“ k tomu, aby se „obě strany“ uklidnily. „Jaké obě strany? Toho už bylo dost! My jsme nic neudělali, naši lidé se nedopustili jediného incidentu, jediné provokace,“ uvedl Vučić. Více jsme o tom psali ZDE.
S výzvami k míru přišel i nový srbský ministr obrany Miloš Vučević. „Srbsko je oddané míru a udržení stability v celém regionu. Naši lidé ve 20. století trpěli víc, než bylo nutné, kvůli svobodě jsme platili vysokou cenu ve všech válkách minulého století a vždy jsme byli na správné straně historie. Naším cílem je, aby za každou cenu Srbsko i celý region zůstal v míru, ale pro udržení míru a stability je nutná vůle a přání i druhých stran, nejen jedné strany. Srbská armáda je nejsilnější garant zachování suverenity a územní integrity našeho státu, ale i nejmocnější odstrašující faktor pro všechny, kteří by to chtěli narušit. Nechceme si hrát na hrdiny, nechceme hrát žádné válečné hry, ale opakuji, že už nesmí znovu dojít k žádnému pogromu a násilí na našem obyvatelstvu,“ řekl Vučević.
Nebývale tvrdé kritiky se kosovský premiér dočkal i z vlastních řad. Vystupuje proti němu prakticky celá tamní politická opozice. Expremiér Ramuš Haradinaj svého nástupce ve funkci ostře zkritizoval s tím, že všemi zmíněnými kroky dělá z Kosova poraženého a vyzval ho, aby přestal se zastrašováním pomocí ozbrojenců na severu Kosova v srbských oblastech. Dokonce v nadsázce uvedl, že současný premiér Kurti pracuje pro Srbsko, neboť svými nepřijatelnými kroky ztrácí podporu západního světa a naznačil tím, že se žene do akcí, které nelze obhájit.
VIDEO z pogromu na Srby z roku 2004, kdy již na Kosovu byly mezinárodní mírové síly:
Při analýze celé situace s ohledem na minulé politicky konfliktní situace je nepravděpodobné, že by došlo k velkému ozbrojenému konfliktu. Jednak jsou stále na území Kosova přítomné bezpečnostní mnohonárodnostní sbory KFOR, především jsou ale důležitá zmíněná vyjádření diplomatických představitelů západních sil, kteří vyzývají kosovský režim, aby ustoupil od podobných akcí. Dříve se opakovaně ukázalo, že v krajních situacích západní ambasády dovedly účinně zatlačit na albánské politické vedení v Prištině a zabránit nepřijatelnému vyhrocení situace nebo zabránit tomu, aby kdokoli u pomyslného sudu střelného prachu škrtl sirkou. Faktem ovšem je, že kromě stručných vyjádření před několika dny ze strany západních sil k žádnému efektivnějšímu „usměrnění“ prištinského režimu nedošlo.
Srbský prezident ve svém nedávném vystoupení k národu potvrdil, že Srbsko oficiálně po schválení vládou požádá vedení mise KFOR, aby bylo omezenému počtu srbských bezpečnostních sborů umožněno vrátit se na území Kosova a zajistit bezpečnost svého obyvatelstva. Připomínáme skutečnost, která se opět v naprosté většině mediálních zpráv neobjevila, totiž že s návratem srbských orgánů počítá platná rezoluce Rady bezpečnosti č. 1244 a Bělehrad se tedy pohybuje v rámci mezinárodního práva.
Důležitá je pozice srbského státu, jehož vedení nestojí o vyvolání ozbrojeného konfliktu v jakékoli podobě a bude schopno a ochotno vyvinout jakékoli diplomatické úsilí a tlak, aby došlo k uklidnění situace a srbští občané na území Kosova mohli v rámci reálných možností žít v míru a zůstat ve svých pradávných domovech. Konfliktu se kvůli politice Prištiny bojí i kosovští Srbové, za které nedávno promluvily jejich ženy a matky. Ty před zhruba dvěma týdny na velké manifestaci v Kosovské Mitrovici prosily o mír a klidný život a během pochodu zpívaly píseň známého srbského písničkáře Djordjeho Balaševiće s názvem Jen ať není válka, v originále Samo da rata ne bude.
Pravdou nicméně je, že Srbové žijící v Kosovu a Metohiji nebyli terčem tak časté a silné perzekuce za posledních dvacet let jako v posledním roce, cítí se zatlačeni do kouta a panuje všeobecný strach, že cílem kosovsko-albánských orgánů je definitivní vyhnání zbytku srbského obyvatelstva z jejich domovů dál do centrálního Srbska, a etnicky zcela vyčištěné Kosovo.
Aktuálně již asi pátý den Srbové ze severu Kosova a Metohije blokují důležité příjezdové cesty, aby zabránili dalším vpádům albánských policejních ozbrojenců. Paradoxní je, že západní média začala ve větší míře o všem informovat až poté, co Srbové po čase opět vystavěli barikády ve snaze tvrdit, že zdroje tenzí a konfliktů jsou právě tyto srbské protesty. Jasná časová osa však potvrzuje, že barikády byly až reakcí na násilné a zastrašovací akce kosovsko-albánského režimu. Kromě toho, jiný způsob mírného protestu než blokádu silnic tamní Srbové nemají.
Situace v oblasti je dle posledních zpráv z místa sice klidná, ale napjatá. Nikdo neví, co bude. Do toho přišla zpráva z Prištiny, že tamní vláda hodlá oficiálně podat žádost o členství v Evropské unii. Podle srbských analytiků je však takový krok nepředstavitelný, neboť připomínají, že Kosovo jako stát neuznává pět členských zemí Evropské unie, které budou logicky na základě tohoto svého postoje blokovat, což z podání přihlášky udělá pouze politickou proklamaci, ale nikdy nemůže dojít k její realizaci.
Mezitím se z nejvyšších politických míst v Bělehradě ozývají výzvy lídrům západních sil, aby řekli, který z mezinárodních dokumentů pro Srbsko platí. Kosovo totiž není členem OSN (neuznává ho více než polovina států světa), podle tohoto měřítka tedy není státem. Kosovo je podle platné rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1244 součástí srbského státu, takže ani podle tohoto měřítka není samostatným státem. Kosovo coby nedílnou součást Srbska uznávají soluňské dokumenty upravující rozšíření EU o země západního Balkánu. Specificky o úpravě vztahů mezi Bělehradem a Prištinou pojednávají oběma stranami podepsané Bruselské dohody a Washingtonská dohoda. Problém je v tom, že posledně dva jmenované dokumenty, při nichž obě strany dospěly na základě těžkých kompromisů, dnes Priština a část západního světa ignoruje. Srbsko své závazky plynoucí z oněch dvou dohod splnilo, Priština nikoli.
Ze západu dnes vůči Bělehradu zní, že jsou prý překonány a je třeba vyjednat novou dohodu na základě návrhu německo-francouzské iniciativy. Bělehrad to odmítá s tím, že nemá žádné záruky, že v případě nové dohody bude tato i následně oběma stranami naplňována a Západem respektována, když k tomu v předchozích dvou případech nedošlo.
“Požádal jsem naše západní partnery, aby mi řekli, který z pěti důležitých dokumentů chtějí uznávat: Kumanovskou dohodu, Chartu OSN, rezoluci Rady bezpečnosti 1244, Bruselskou dohodu nebo Washingtonskou dohodu. Teď jsme se dostali i k šestému velmi důležitému dokumentu Evropské unie z roku 2003, slavnému soluňskému dokumentu o rozšíření EU o západní Balkán. V bodě 5 soluňského dokumentu se říká, že plně podporuje provedení rezoluce 1244. Proto se ve světle podání žádosti o členství v EU tzv. Kosova ptám, který z těchto vlastních dokumentů, které sami přijali, chtějí na Západě respektovat. Řekněte nám, který z oněch šesti dokumentů respektujete a my to budeme absolutně respektovat,” uvedl ve svém vyjádření ve středu srbský prezident Aleksandar Vučić.
Situace se, zvláště na severu Kosova, mění téměř každým okamžikem. Ve středu později odpoledne došlo de facto k převratu v srbské severní části Kosovská Mitrovica, kdy Priština dosadila místo srbských radních a starosty albánské zástupce. Podle Bělehradu jde o násilné převzetí moci bez jakýchkoli voleb. Kompletní vedení bylo politicky dosazeno z Prištiny, v posledních volbách tam na celé čáře zvítězila sjednocená Srbská kandidátka. Město je téměř ze sta procent obýváno Srby. Tento krok odporuje nejen v článku výše zmiňované Bruselské dohodě, ale například i samotné ústavě Kosova. Reakce místních Srbů i vlády v Bělehradu lze brzy očekávat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
Mivoj
