Profesor Knížák se pozastavuje nad označením Aj Wej-weje „nejpopulárnějším světovým výtvarníkem“. „Nevím, kdo může stanovit, který výtvarník je nejpopulárnější? Navíc populárnost je pofidérní měřítko a v umění už vůbec neplatí,“ dodává k označení čínského výtvarníka, který zanedlouho oslaví šedesáté narozeniny.
Aj Wej-wej: Není žádná uprchlická krize, jen krize lidstva. Západ totálně selhává
Pozornost nepochybně vyvolá i uprchlické téma, které Aj Wej-wej ztvárnil prostřednictvím skutečně obrovského díla – sedmdesát metrů dlouhého člunu, na kterém pod stropem dvorany Veletržního paláce „poplují“ tři stovky nafukovacích postav znázorňujících migranty. Všichni jsou černí, bez tváří. Dílo zřejmě vyvolá rozporuplné reakce stejně jako výroky čínského umělce, které uvedl v rozhovoru s ředitelem Národní galerie Jiřím Fajtem, jenž vyjde v chystané monografii. „Není žádná uprchlická krize, jen krize lidstva. Při současném přístupu k uprchlíkům ztrácíme své hodnoty. Západ totálně selhává.“
Milan Knížák: Známe dobře z totality tento druh domluv
Aj Wej-wej byl sám dvakrát uprchlíkem, nejprve se jako dítě ocitl ve vyhnanství v Číně, později – už dospělý – žil dvanáct let ve Spojených státech. Byl vězněn z politických důvodů, pak zavřen na roky do domácího vězení. Předloni v létě pas dostal zpátky a odjel za přítelkyní a synem do Německa v době vrcholící první vlny migrační krize. Od té doby žije a tvoří většinou na Západě, ale čínský režim už nekritizuje, což vede ke spekulacím, za co dostal zpátky svůj pas. Na nejasnosti v jeho životopise poukazuje i bývalý generální ředitel Národní galerie.
„Aj Wej-wej je problematická postava. Své dílo vybudoval v komunistické Číně, kde prý byl i členem ústředního výboru komunistické strany. Když na Západě zjistil, že Čína není v módě a že ‚frčí‘ intelektuální levice podporující vše nestandardní, dostal se do problémů s vlastní zemí. To, že mu byl nakonec vrácen pas, svědčí o tom, že se s nimi nějak domluvil. Dobře známe z totality tento druh domluv. Zkrátka Aj Wej-wej dělá všechno pro to, aby byl slavný a bohatý,“ řekl profesor Knížák.
Když byl čínský umělec v Praze naposledy, pozvali jej i do Knihovny Václava Havla
Současnému řediteli Národní galerie Jiřímu Fajtovi jde také o moc a peníze, říká jeho předchůdce
Profesor Milan Knížák tvrdí, že jeho nástupce ve funkci – současný ředitel Národní galerie Jiří Fajt – nejenže nerozumí současnému umění, ale je ze stejného těsta jako Aj Wej-wej. „Jde mu také jen o moc a peníze. Jeho devastující hospodaření v Národní galerii se provalí, jakmile zmizí z ministerstva kultury farizejský Herman, který nad ním drží ochrannou ruku,“ kritizuje svého nástupce i ministra kultury za KDU-ČSL Daniela Hermana.
A takto bombasticky NG ohlašuje jeho dílo s uprchlickou tématikou
Nejnovější dílo čínského umělce – obrovský člun s uprchlíky nepovažuje profesor Knížák na rozdíl od jiných za nijak výjimečné dílo, i když podle Národní galerie by mělo přitáhnout i návštěvníky ze zahraničí. „Považuji Fajtovo hledání cizích ‚stars‘ za tvůrčí impotenci. Česká Národní galerie by měla v první řadě pečovat o české umění a prezentovat ho světu, a ne přebírat vyčichlé hvězdy,“ říká bývalý šéf Národní galerie, protože podle něj silácký Aj Wej-wejův projekt předimenzovaného uprchlického člunu nemá s uměním nic společného, je jen trapnou politickou agitkou a ukazuje, jak hluboko klesla Národní galerie a jak daleko se vzdálila svému poslání českého muzea umění.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Libuše Frantová
