Je nemorální chodit na oběd či pivo do hospody, když je to teď zakázané?Anketa
Naši procházku jsme započali v ulici Vinohradská, na horní straně Olšanských hřbitovů. Jako první nás doslova zarazil stav městského mobiliáře na jedné z nejfrekventovanějších ulic hlavního města. Na fotografii vidíte pahýly někdejších laviček. Pokud by snad čtenář chtěl při cestě po Vinohradské třídě chvíli oddechu, v prostoru před hřbitovy doporučíme raději pokračovat v chůzi. Lavičkám nejenže kdosi utrhal dřevěná prkna, postupem času z nich byly ukopány a umláceny i části betonové konstrukce.
Situace není lepší ani o kus dál. Nevábné pozůstatky těchto laviček jsou pomočené od psů, kovová konstrukce je zkroucená, prkna chybějí. Za tmy může být taková „lavička“ pro kolemjdoucí spíše nebezpečím. Lavičce v pozadí pro změnu chybí druhé posedové prkno.
Detail „zříceniny“ lavičky z horního snímku dokládá, jak tristní obrázek je denně na očích stovkám Pražanů, kteří místem projdou, nejčastěji cestou na místní hřbitov, kde chtějí uctít své zesnulé. Kromě vandala tuto lavičku vylepšil i sprejer a také pes.
Líbila se vám demonstrace za účasti Dana Landy a exprezidenta Klause?Anketa
Naše další kroky vedly ulicí Jana Želivského a směrem k Jeseniově ulici, kde se donedávna nacházela nechvalně známá Klinika. Squatteři zde však již nebydlí a budova se nyní zdá být v dobrém stavu. Rušná ulice Jana Želivského je však problematičtější. V noci se stává místem pro různé pochybné existence a nároží domů bývají často znečištěna. Proti posedávání narkomanů a bezdomovců se zdejší obyvatelé chrání všemi možnými způsoby. Parapety rohového domu jsou například vybaveny těmito výstupky.
Nám ovšem stačilo zajít za roh, doslova deset metrů, abychom viděli, že pro unavené spoluobčany toto není žádnou překážkou.
Cestou nás ale mnohem víc než odpočívající pár bezdomovců zarazil puch, který se rohem ulic Jana Želivského a Jeseniovy šířil. Jeho zdroj byl evidentní již z dálky. V záplavě holubích výkalů tu totiž ležel rozetřený psí či lidský exkrement.
Z odporně vyhlížejícího i zapáchajícího místa jsme se rozhodli jít skrze park Parukářka směrem na Olšanské náměstí. Od výkalů na nároží jsme se otočili a udělali jsme sotva pár kroků k přechodu pro chodce, kde nás vítala utržená dopravní značka. Ceny kovů jsou zřejmě v těchto měsících na minimu, a tak značka spořádaně leží u silnice a čeká na svou opětovnou instalaci.
Trochu jsme se obávali, co nás čeká v parku. Samotná procházka Parukářkou ovšem byla příjemná, místo nebylo výrazněji znečištěno, nemuseli jsme kličkovat skrze psí výkaly a park ke své rekreaci v bezpečných rozestupech využívali jak rodiče s dětmi, tak pejskaři i další občané. Za stav parku tedy pochvala. Zaujal nás snad jen pár bot, který si kdosi odložil na jednu z laviček.
Jak ale dokládá aktuální příspěvek na Facebooku Prahy 3, zdejší parky jsou sužovány drobným vandalismem. Kdosi totiž nelibě nese, že se městská část rozhodla limitovat venčení psů na vyhrazené lokality. Nové informační cedulky tak někdo záměrně poškozuje.
Naše procházka pokračovala k bloku panelových domů na Olšanském náměstí. Toto místo jsme si nevybrali náhodou, zde se totiž opakovaně zdržují lidé bez domova, nebo narkomané. Notoricky známý je především průchod z Olšanského náměstí do Sudoměřské ulice. Některé zde odpočívající bezdomovce znali místní obyvatelé i jménem.
Během naší návštěvy byl v průchodu klid a nikdo zde neležel. I přesto však místo působí nevábně, jak dokládají přiložené fotografie. V rozích jsou louže, jejichž původ raději nezkoumáme. Válí se zde mnoho nedopalků cigaret a jiného nepořádku. Lidé, kteří místem procházejí, se raději dívají jen před sebe, maximálně pod vlastní nohy.
O kousek dál na vyvýšeném místě, zvaném Bezovka, stojí komplex panelového domu se supermarketem. V této lokalitě dříve byla historická usedlost. Ta je ale pryč a zdejší panelový dům a jeho přilehlé okolí je jednou z nejproblematičtějších lokalit celé Prahy 3. Městská část se zdejším znečišťováním bojuje, což dokládají i nedávné příspěvky na Facebooku. Místo minimálně od září třikrát týdně splachuje tlakový čistič a jednou za měsíc nastoupí úklidová četa se saponátem. V říjnu pak Praha 3 přitvrdila a informovala, že prostory budou denně dezinfikovány a ručně čištěny.
Nás proto zajímalo, jak vypadá realita. Na místě se v době našeho průchodu několik holubů živilo rozsypaným jídlem, prostor zdobí také graffiti a nevábně vyhlížející louže a jiné skvrny.
Odpudivě vyhlíží i vchod do nedávno zrekonstruovaného supermarketu. Špinavý odpadkový koš, u kterého to vypadá, že se tady někdo vymočil. Chceme ale věřit, že louže je jiného původu. Dlaždice jsou posety mixem zašlapaných žvýkaček a holubích výkalů. Ptactva se vůbec v prostoru pohybuje hodně. Na zdejším vyvýšeném zábradlí jsme viděli malé chlapce, kteří si tam hráli a riskovali přinejmenším to, že holýma rukama sáhnou do něčeho ošklivého, v horším případě pak pád z výšky zhruba dvou metrů.
Pro dětské vyžití je ovšem hned pár kroků odsud, ve vnitrobloku, připraveno dětské hřiště Bezovka. Areál je nově zrekonstruovaný a hrací plocha je převážně tvořena změkčeným gumovým povrchem, který děti chrání před zraněními. Zdejší rodiče se nemusejí bát ani injekčních stříkaček v pískovišti či zvířecích výkalů – nic takového jsme na hřišti neviděli. Naopak, na místě jsou připraveny odpadkové koše i pytlíky pro pejskaře. Celý dojem tak snad kazí jen pamětní deska, která je asi dva metry od dětského hřiště. I tady, hned vedle desky, se totiž někdo vymočil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tomáš A. Nový
