„Kámen úrazu byl v tom, že celoroční práci televize hodnotily nadřízené politické orgány a též diváci, podle toho, jak se vydařil televizní silvestrovský program. Ten se obyčejně nevydařil, takže hned prvního ledna se začal připravovat nový silvestrovský program a ten se zase koncem roku nevydařil,“ popsal Lasica. Následně vzpomněl, jak se svým hereckým partnerem Júliem Satinským dostal výpověď z divadla v roce 1970 a následně jim bylo zakázáno vystupovat v televizi, v rozhlase i publikovat v tisku. „Nikdo nám neřekl proč a obávám se, že to nevěděli ani ti, kteří nám to oznamovali. Přišlo takové nařízení. Byli jsme sice překvapeni, ale do jisté míry se to dalo i čekat, protože nastalo období normalizace a mnoho lidí přicházelo o práci,“ řekl.
Tato situace podle něj trvala osm let. „A potom nám ani nikdo neoznámil, že už to skončilo,“ dodal s tím, že problémy jim pak udělal i bývalý ředitel STV Miloš Marko. Když ho odmítli, skončili podle Lasicových slov i s vlastním programem Kdosi je za dveřmi. „Potom už jsme svůj program v televizi neměli až do roku 1996,“ řekl.
- Původní text ZDE
„Do jisté míry jsme byli hrdí, že jsme patřili mezi lidi, kteří překáželi novému režimu. Poskytovalo nám to jakousi satisfakci i za existenční problémy, které jsme měli v 70. letech,“ dodal ještě k roku 1968.
Následně Lasica hovořil o stavu současné společnosti, kdy podle něj sice vládne kult mladosti, ale ti, kdo jsou mladí, též budou jednou staří, pokud se toho dožijí. „Určité vědomí kontinuity a souvislostí je velmi důležité. Je třeba vědět, co bylo, abychom věděli, kam jdeme. Lidé si váží někoho, když cítí, že jim něco může dát nebo něco znamená. Pokud arogantně odmítají jakoukoliv kvalitu někoho jiného, je to jejich chyba a hloupost,“ řekl. Zároveň uvedl, že si myslí, že jsme se nikdy neměli tak dobře, jako se máme dnes. „Když někdo chce mluvit o bídě a chudobě, tak by si měl koupit dovolenou například v Súdánu, aby viděl, jak chudoba vypadá,“ řekl a dodal, že ve vztahu k uprchlíkům bychom si měli uvědomit, že sem přicházejí, protože je tu lépe.
„Pokud jde o naši zemi, tak se jí vyhýbají, takže přece jen tu nebude tak dobře jako ve Švýcarsku. Ale neuznávám, co dělají politici, protože zneužívají uprchlickou krizi k získávání politických bodů, a to není fér. Myslím si, že nikomu by nevadilo, kdyby sem přišlo z Kuvajtu 150 miliardářů,“ zmínil s tím, že politici by neměli takto uvažovat a říkat to, co si myslí, že by lidé chtěli slyšet. „Lidé se bojí všeho nového. Šíření poplašných zpráv je trestné,“ dodal.
„Všude jsou nepokoje, ale je pravda, že v civilizované Evropě nebyla sedmdesát let válka. A to je možná i důvod naší rozmazlenosti. Kdyby tu, nedej bože, k něčemu takovému došlo, tak bychom se nestarali o to, zda se máme dobře nebo zle, ale starali bychom se o to, jak přežít. Myslím si, že nervozita, která tu je, vyplývá i z toho, že se tu roky nic takového nestalo. Jako kdyby se hromadila nějaká zlá energie, která se potřebuje ventilovat,“ uzavřel.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
