Hned v úvodu konstatoval, že lidé možná nemuseli být verdiktem tak překvapeni, kdyby měli více informací. „Já věřím tomu, že ten rozsudek byl vynesen s čistým svědomím a vědomím kolegyně Králové,“ uvedl. A dokud neuvidíme písemné odůvodnění rozsudku, můžeme jen spekulovat. Až časem také uvidíme, co na to řekne odvolací soud.

Možná toho utajujeme moc

Vyjádřil se i k odposlechům, které u soudu zazněly. To, co jsme v nich slyšeli, bylo podle jeho názoru smutné, ale žalobce zřejmě usoudil, že je třeba, aby zazněly veřejně. „Možná že kdybychom mohli proces takhle poslouchat úplně celý, já mám někdy podezření, že utajujeme až příliš, kdybychom slyšeli všechno, možná by to do sebe lépe zapadalo, ale ty odposlechy byly to jediné, co vlastně měla média k dispozici, proto se jim možná věnovalo tolik pozornosti,“ připomenul Vávra.

Z jeho úst také zaznělo, že paní soudkyně Králová v kauze neřekla, že vše, co se v kauze stalo, je v pořádku, mohlo to být špatně eticky, ale ne podle zákona. Z naprosto minimalistických vyjádření to nelze dovodit. Spíše to prý ukazuje na to, že soudkyně vidí situaci jinak, pokud jde o právní kvalifikaci činu. I proto je ale škoda, že vlastně o kauze nemáme více informací. Mohli v tom hrát roli i utajení svědci, to zkrátka nevíme.