Ženy by neměly přehlédnout, že je zpřesněna úprava pro úhradu služeb poskytnutých v souvislosti s umělým oplodněním, resp. věkový limit pro mimotělní oplodnění hrazené z veřejného zdravotního pojištění. V původním znění zákona byla uvedena horní věková hranice "do 39 let". Jistou nepřesnost tohoto stanovení hranice věku v zákoně řešila VZP v praxi dosud vstřícně tak, že hradila tuto péči ženám do 39 let včetně (tj. do 39 let + 364 dní). S účinností novely zákona od 1. 9. 2015 se hradí zdravotní služby poskytnuté na základě doporučení registrujícího gynekologa v souvislosti s umělým oplodněním, jde-li o formu mimotělního oplodnění (in vitro fertilizace), a to ženám s oboustrannou neprůchodností vejcovodů ve věku od 18 let do dne dosažení 39. roku věku, ostatním ženám pak ve věku od 22 let do dne dosažení 39. roku věku. Limitem tedy je věk 38 let a 364 dní. Úhrada je možná nadále nejvíce 3x za život, nebo bylo-li v prvních dvou případech přeneseno do pohlavních orgánů ženy nejvýše jedno lidské embryo vzniklé oplodněním vajíčka spermií mimo tělo ženy, 4x za život.

Drobná úprava, která vlastně jen reflektuje praxi podloženou odbornými daty, se týká očkování dívek proti rakovině děložního hrdla. Provádí se standardně dvěma dávkami očkovací látky proti papilomavirům, nikoli třemi, jak bylo dosud v zákoně uváděno. Jinak se nic nemění – pojišťovnou hrazeno je očkování a vakcína v provedení nejméně ekonomicky náročném proti lidskému papilomaviru pro dívky, je-li očkování zahájeno od dovršení 13. do dovršení 14. roku věku. Dívky/ženy v jiném věku a chlapci/muži toto očkování hrazeno z veřejného zdravotního pojištění nemají.