Cílek na úvod připomíná, že jeho vyjádření o myslivcích, které nedávno proběhlo médii, nemá se současnou situací nic společného a je pomalu rok staré. Přesto jej přejali i plátky jako Nový prostor či Britské listy. To by v dobách klasické žurnalistiky bylo „za hranicí novinářské etiky“.

Dál se však dostává k tomu, že podobných a „mnohem obskurnějších návrhů“ měl víc. Například uspořádání spartakiády či vytvoření alternativy ke Svazarmu. Ve školách by zavedl povinné filtry na vodu a do každé knihovny rádio na kliku.

Pak Cílek popisuje rozpad společnosti, ke kterému dochází v případě velké přírodní katastrofy. „Nejpozději druhý či třetí den začnou hladoví lidé rabovat obchody, protože jim nic jiného nezbude. Nákaza se ale rozšíří dál a budou, jako je tomu v podobných případech téměř vždy, ohroženi běžní, mírumilovní lidé,“ vysvětluje Cílek.