Vondra připouští, že cynikové se Havlově „pravdě a lásce“ vysmívali. „Ale já jsem přesvědčen, že svými veřejnými promluvami dával lidem v bouřlivých dobách naději a ukazoval směr. Skeptická a ateistická česká společnost potřebuje pravidelnou infuzi nedělního kázání a jeho projevy a Hovory z Lán to naplňovaly,“ uvedl Vondra. Za Havlův druhý velký počin považuje naše mezinárodní ukotvení: „Smíření s Německem, NATO a EU. Klaus zase vytvářel základy normální standardní politiky, ekonomické reformy a demokratické soutěže politických stran. Sice byli každý jiný, neměli se rádi, lišili se v názorech, ale v rozhodujícím období transformace oba dokázali v zájmu země udržet vzájemné animozity pod kontrolou. Nepustili se do sebezničujícího souboje, jaký jsme viděli na Ukrajině po tzv. oranžové revoluci. Tam rivalita Juščenka a Tymošenkové nakonec potopila Ukrajinu v bažinách. To je Havlova další velikost,“ upozornil Vondra.

Podle něj se Havel dokázal nad souboje povznést, protože mu šlo o zájem země, celku. „A neměl to jednoduché vzhledem k tomu, jakým atakům a urážkám čelil. Přesto upřednostnil konstruktivní spolupráci v nejdůležitějších věcech státního zájmu. Někteří říkají, že udělal chybu, když se s Klausem hned na začátku nerozloučil. Ale Klaus by se sebou nenechal jen tak zamést. Objížděl zemi, měl velkou podporu, zejména mezi aktivní části společnosti,“ prohlásil Vondra.

Celá ukázka je ZDE