Petrov v podcastu Bod zlomu popisuje fungování tajných služeb v 90. letech a jejich vývoj do současnosti. Petrov začátkem 90. let absolvoval zpravodajský kurs u britské tajné služby MI5 a následně působil jako člen analytického útvaru Federálního ministerstva vnitra pro reorganizaci zpravodajských služeb a poté jako ředitel Kanceláře pro zpravodajskou činnost při Úřadu vlády.
Původně přitom Petrov směřoval díky rodinnému zázemí směrem k umění a hudbě. Jeho otec byl hudební skladatel, on sám vystudoval konzervatoř a v 80. letech pracoval v Československé televizi. To se ale změnilo po revoluci.
„Bodem zlomu byl samozřejmě revoluční rok 1989. Když pak bylo v lednu jasné, že je to definitivní a režim se nevrátí, tak jsem se vydal do Spojených států, do srdce kapitalismu, před kterým nás předtím všichni strašili. Amerika, to byl takový nedostižný sen v době totality, a tak jsem se tam na rok vydal. Tam jsem poznal, co to znamená, ta svoboda, a že svoboda v rámci kapitalismu znamená také odpovědnost,“ řekl Petrov.
Po návratu do Čech Petrova přesvědčili lidé z okolí prezidenta Václava Havla, aby se vydal do světa tajných služeb. „Já jsem tak bloumal v tom roce 1991 po Praze a přemýšlel, co budu dál dělat, protože jsem nechtěl podnikat, jako všichni ostatní. No a lidi z okolí Havla mi říkali, že když jsem byl v té Americe, umím anglicky, nebyl jsem v KSČ, tak bych jim mohl pomoci,“ vyprávěl Petrov, že podrobnosti nevěděl, protože to bylo tajné.
Jeho úkolem nakonec bylo absolvování kurzu u britské tajné služby MI5, o čemž prý rozhodl Havlův poradce pro bezpečnostní otázky Oldřich Černý. „My jsme tam pro ně byli zajímaví proto, že jsme byli zpoza železné opony, byli jsme úplní zelenáči a oni s námi museli pracovat. Všechno nám ukazovali, kamarádili se s námi a měli jsme k nim blízko. A to spojení českých agentů s MI6 zůstalo tak nějak dodneška a navázalo na blízké spojenectví z období první republiky a druhé světové války,“ poznamenal Petrov.
V Československu se mezitím rodily nové bezpečnostní zpravodajské služby. „My jsme od těch Britů věděli, jak fungují tajné služby v demokratických zemích a jaké nás tam čeká řemeslo. A zjistili jsme, že tam existují informační služby přímo pod premiérem, který koordinuje jejich činnost. Jenže u nás už se ustavila BIS, která vlastně na základě zákona se stala takovým solitérem, nenavázaným na politiku. Pak tam fungovala vojenská kontrarozvědka, která si zachovala takovou profesní kontinuitu z dob komunistického režimu, měli to know-how a už věděli, jak ty věci fungují. Zatímco v BIS byli úplní amatéři, kteří začínali na zelené louce,“ prohlásil. A že později byla zřízena Kancelář pro zpravodajskou činnost při Úřadu vlády, jejímž se stal předsedou.
Paradoxem českých tajných služeb je podle Petrova to, že dlouhodobě slouží mocnostem. Jen došlo k výměně těchto mocností. „My jsme vždycky měli úkoly od KGB a od GRU a těch sovětských tajných služeb, protože jsme byli na hranici s tím Západem. No, a potom zase naše tajné služby dostávaly úkoly od té druhé strany. A to trvá dodnes. A to neříkám, že je špatně, my jsme prostě pořád trochu ve středu těch střetů a jsme součástí NATO a té západní sítě. Proto dnes ve výročních zprávách BIS neustále čteme o Rusku nebo Číně, protože to jsou věci, na které se to primárně soustředí, a je jich tady hodně, Rusko tady vždycky mělo spoustu aktivit. Takže dříve jsme monitorovali ty, kteří chodili ze Západu, a dneska ty, kteří chodí z Východu,“ porovnal Petrov.
Lidé z vysoké politiky i z tajných služeb prý byli v 90. letech častokrát velmi naivní a například ani příliš nesledovali procesy privatizace a masivního tunelování, které s tím bylo spojené. „To bylo tak rychlé a divoké, že ani nebyli lidi, kteří by to mohli nějak hlídat a sledovat, a neexistovalo ani úplně politické zadání. Premiér Václav Klaus, ten měl za úkol převést zemi do toho kapitalismu, a to v zásadě stůj co stůj, tam se neřešilo, co a komu se jak prodá. A neřešil to ani Havel. Tehdy se nepřemýšlelo nad tím, jak se stát zbavuje strategických komodit a firem a nikdo nehlídal, zda to neskupují zahraniční nadnárodní skupiny a kdo všechno odsud to rozkrádá. My jsme to vlastně možná ani netušili,“ přiznal Petrov.
„Je fakt, že za námi potom už na Úřad vlády chodili lidi a prosili nás o konkrétní zákony, protože cítili, že plavou na vodě. Oni nám říkali, že je buď někdo zastřelí, nebo se zastřelí sami, nebo je pak zavřeme, protože vlastně nevěděli, zda už nedělají něco nezákonného. Tehdy jsme byli v tom naivní a neuměly to číst ani tajné služby,“ vzpomíná.
Jak je vidět na současné bitcoinové kauze, tak politici ani tajné služby stále některým zločineckým sítím a jejich fungování nerozumějí. „Podívejte se na dnešní situaci kolem těch bitcoinů. Jakou roli tam hraje BIS? A co vlastně ti politici vědí o tom darknetu, o těch tržištích a o pohybech organizovaného zločinu. Jak to, že to BIS neřeší, vždyť je to jednoznačná hrozba, a ti politici o tom přece nemají páru. To byla záležitost, která hrozila pádem vlády, to má velký dopad na společnost a na důvěryhodnost občanů ve stát, tak kde byla BIS tady u té kauzy? K čemu to potom máme? Jen aby chytali ruské agenty a chránili Ukrajinu? No, očividně jsme se od té privatizace moc neposunuli,“ dodal Petrov.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 2 čtenáři)
Souhlasíte, že BIS měla odhalit možná rizika spojená s bitcoinovým darem státu?
autor: Jakub Makarovič
