Na straně Ázerbájdžánu navíc stojí mezinárodní právo, protože bojuje pouze na svém, mezinárodně uznaném území. Na mezinárodním poli se ale Arménie snaží tento nepoměr kompenzovat aktivizací svých zahraničních diaspor, které organizují demonstrace, bombardují svými argumenty politiky i novináře a ostře vystupují proti jakémukoliv stanovisku, které říká, že pravdu nemá jen jedna stranu.
Agresivní komunikace Arménům na jednu stranu přinesla skupinu politiků a novinářů, kteří vcelku otevřeně podporují arménský pohled na věc. Nejsilnějším politickým hlasem na podporu Arménů je francouzský prezident Macron, který musí brát ohled na silnou arménskou menšinu. V České republice Arménii již od 90. let podporuje starší generace novinářů, jako jsou Jaromír Štětina a Petruška Šustrová, ale i mladší generace, kterou zastupuje například duo válečných novinářek Lenka Klicperová a Markéta Kutilová. V jejich zpravodajství jsou Arménci napadenou a trpící obětí.
Na druhou stranu ostré útoky na kohokoliv, kdo přináší neutrálnější pohled na věc, budí protireakci. Šéfredaktor politické redakce vlivného německého magazínu Build Julian Röcpke se do Arménů opřel na svém twitteru: „Přestaňte mi říkat o ‚etnických čistkách‘ a jak ‚bráníte svou zemi‘. Bojujete na ázerbájdžánském území a vyhnali jste odtamtud statisíce. Agdam je dobrý příklad toho, co jste udělali a co až do dneška bráníte, že bylo úplně OK.“ Agdam je původně ázerbájdžánské město v Karabachu, ze kterého se po válce v 90. letech stalo ‚město duchů‘, ve kterém se postupně rozpadají domy a infrastruktura.
V dalším tweetu dodal: „A ne. To neospravedlňuje vyhnání jediného Arménce z dnešního Karabachu. Ale přestaňte říkat mně (a světu), že jste ubohé oběti a vůbec nevíte, proč na vás ‚ázerbájdžánští teroristé‘ přišli. Bojujete v jejich zemi. Ne naopak. Tečka.“
Jak arménský tlak funguje v ČR, ukazuje příklad, kdy místní ázerbájdžánská komunita vydala zprávu prostřednictvím komerční služby Protext, kterou nabízí agentura ČTK. Ázerbájdžánci vydali zprávu upozorňující na to, že arménské rakety nesoucí zakázanou kazetovou munici dopadly 28. října na velké ázerbájdžánské město Barda, které leží daleko od fronty, s následkem 21 mrtvých a 60 zraněných civilistů. Zpráva obsahovala zdroje, jako je vysílání regionální CNN. Použití kazetové munice Armény proti civilistům navíc potvrdily nezávislé nevládky Amnesty International a Human Rights Watch, které nikdo nemůže podezřívat z náklonosti k Ázerbájdžánu. Text tiskové zprávy byl poměrně opatrný. Byla konstatována fakta a ázerbájdžánská komunita se dokázala vyvarovat agresivního válečnického slovníku.
Anketa
Věříte novému ministru Blatnému víc než Prymulovi?
7%
hlasovalo: 16700 lidí
Je skutečností, že obě válčící strany mají svou pravdu, která je neprosto neslučitelná s pravdou toho druhého. Ázerbájdžánci ale neočekávají, že jim bude celý svět fandit. Pouze upozorňují na realitu, která je zřejmá z pohledu na mapu, kde je Karabach i okolní okresy, které donedávna okupovali Arméni, součástí Ázerbájdžánu. Připomínají, že čtyři rezoluce Rady bezpečnosti OSN potvrdily územní celistvost Ázerbájdžánu a vyzvaly arménské síly ke stažení. Zdůrazňují, že nejde jen o území Náhorního Karabachu, které skutečně mělo před válkou v 90. letech arménskou národností většinu, ale okolní okresy, ze kterého před válkou uteklo přes 600 tisíc lidí, kteří dnes žijí v Ázerbájdžánu jako uprchlíci označovaní smutnou zkratkou IDP (internally displaced persons).
Součástí každé války je propaganda. Nebezpečné je, pokud se národ natolik opije vlastní propagandou, že už nedokáže vnímat realitu ani na bojišti, ani na mezinárodní scéně.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Barbora Richterová
