Válečná veteránka Jiřina Jiráková dělala operační chirurgickou sestru na frontě

08.05.2015 21:31

70 LET OD KONCE 2. SVĚTOVÉ VÁLKY První pomoc na operačních sálech vojákům z fronty poskytovala spolu s lékaři Jiřina Jiráková. Je dalším z volyňských Čechů a válečných veteránů, kteří se přihlásili k pomoci vlasti dobrovolně. Město Zdolbunov, ve kterém vyrůstala a v němž patřila ke třetí generaci tamních Čechů, bylo důležité svou polohou kvůli železničnímu uzlu. Vojáci, ranění, zásoby, zbraně, to vše jezdilo tudy.

Válečná veteránka Jiřina Jiráková dělala operační chirurgickou sestru na frontě
Foto: Zuzana Koulová
Popisek: Jiřina Jiráková ukazuje dobové fotografie, na levém snímku je úplně vpravo, na snímku v interiéru je třetí zprava
reklama

Když území obsadili Němci v roce 1939, část města připadla Německu, část Sovětskému svazu. „Hranice byla od nás třicet kilometrů, ještě k nám jezdily sovětské vlaky a kus k Polsku, tam končily. Když nás obsadili Němci, skončila jsem základní školu. Hledala jsem, kam se upíchnout a doslechla se o škole porodních asistentek, kterou Němci ještě nezavřeli, tak jsem se tam přihlásila. Po náletech jsem pracovala v nemocnici. Pak jsem se dozvěděla, že je v Rovně štáb a já jsem tam šla pěšky na odvod,“ popsala Jiřina Jiráková.

Já chci do armády!

K odvodu přišla se slovy: Já chci do armády. I přes překvapené pohledy ji poslali do kurzu operačních chirurgických sester, kde jich bylo asi třicet. Jiřina Jiráková byla jediná, kdo měl ze školy porodních asistentek a z nemocnice alespoň nějaké zkušenosti. Všechny ostatní mladé dívky viděly operační nástroje poprvé. Několik týdnů se učily, a potom už putovaly k frontě pomáhat raněným.

„Jeli jsme za deště v pláštěnkách. Sundali nás z vozu a hned jsme začali dělat, co se rychle dalo. Zahřát lidi, protože byli kolikrát zmrzlí. Kde jsme rozbalili nemocnici, museli se lidé vystěhovat. Spali ve stodole a my na kousku slámy v koutě. Pokud se vůbec spalo,“ řekla válečná veteránka. Vysvětlila také, jak se nemocnice přesouvaly. Byly tři. První operovala a zachraňovala raněné, druhá nemocnice se ve stejnou chvíli balila a připravovala k přesunu a třetí zároveň jela dopředu. Tak postupovali.

„Jednou jsme se utrhli od jednotky a pár dní neměli co jíst. Muži chodili po vesnici a sháněli mléko, brambory nebo cokoliv jiného,“ popsala tehdy chirurgická sestra. Nyní žije v Domově péče o válečné veterány při  Ústřední vojenské nemocnici – Vojenské fakultní nemocnici Praha, kde se o ni a dalších osm účastníků bojů starají.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Zuzana Koulová
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Nemáš roušku? Tu máš ránu. Sítí se šíří video zásahu policie na pražské zastávce

18:40 Nemáš roušku? Tu máš ránu. Sítí se šíří video zásahu policie na pražské zastávce

Během soboty se po sociálních sítích začalo šířit video, které ukazuje tvrdý zásah policisty proti p…