Jaký byl dle vás rok 2014 pro Českou republiku?Anketa
Vezměte s sebou květinu! Tak se jmenují deníkové vzpomínky z let 1980 až 1990 Moniky MacDonagh - Pajerové, které k pětadvacetiletému výročí sametové revoluce vydalo nakladatelství Prostor. V nich autorka líčí příhodu z konce prosince 1989, když se začalo uvažovat o novém prezidentovi, kterak dotáhla Václava Havla na setkání se studenty do divadla Disk, aby ho lépe poznali. „Když vešel, zavládlo překvapené ticho. Když si vzal dřevěnou židli a sedl si úplně sám, co nejblíže ke studentům až na okraj pódia, upřely se na něj všechny oči. Když začal přerývaně vysvětlovat, že by se rozhodně nechtěl nikomu vnucovat a že úplně chápe, proč ho nechtějí, začali se někteří usmívat. Za chvíli se už smál celý sál - tak on ten Havel přišel, aby nám řekl, že ho nemáme chtít a že on by se také nechtěl. To je opravdu kuriózní způsob kampaně...
TÉMA: Tři roky bez Václava Havla
Nevím přesně, co se stalo, nebo jak se mu to podařilo, ale jako mockrát předtím, Václav si získal srdce svých posluchačů ne proto, že by byl dokonalý řečník nebo zapálený ideolog. Spíš proto, že byl tak hodně svým posluchačům podobný - byl utahaný, rozcuchaný, nervózně kouřil, povzbuzoval se kávou, aby neusnul za pochodu, a přitom pořád opakoval, že to musíme vydržet, že i on to musí vydržet, protože potom, potom, už brzy, se všichni pořádně VYSPÍME."
"Myslím si, že právě v době, kdy už několik let žijeme bez Václava Havla, se ukazuje, že české společnosti osobnost a státník jeho formátu chybí. Václav Klaus, Miloš Zeman nebo Andrej Babiš dobře zvládají technologii moci, ale to je málo," podotýká autorka knihy nyní pro ParlamentníListy.cz a dodává: „Od politika v českém prostředí díky tradici Masaryka, Horákové nebo právě Havla máme právo očekávat víc - jasný názor, představu o tom, kam chce zemi vést, a otevřenost názorům ostatních. Místo po Havlovi v tomto zůstává prázdné."
Nepovedený seriálový Havel
V seriálu České televize České století si Václava Havla zahrál Marek Daniel. A jak se ztvárnění líbilo jedné ze studentských vůdkyň? „České století mě nejvíce zklamalo právě ve vylíčení role Václava Havla a Občanského fóra. Havel z toho vyšel jako koktavý, neurotický popleta, jednající za zády Občanského fóra, aby si vyjednal prezidentský úřad, který mu Marián Čalfa zřejmě obstaral ze soucitu, když to byl takový nekňuba. Absurdní představa," stěžuje si.
„V roce 1989 byl Havel už přirozeným vůdcem opozice, protože měl jasnou představu o fungování komunistického režimu, o možnosti každého člověka s tímto režimem minimálně nespolupracovat a hlavně - svoji představu o budoucím vývoji a předpokládaných variantách uměl velmi srozumitelně vyjádřit ve svých textech. Jeho Dopis Husákovi, text Charty 77, eseje Moc bezmocných nebo Slovo o slovu zásadně ovlivnily české myšlení a v okamžiku, kdy mohl poprvé veřejně promluvit na demonstraci na Škroupově náměstí v prosinci 1988, ukázalo se, že i jako řečník je z těch dostupných nejlepší," dodává s tím, že ji mrzí, že tvůrci Českého století v zájmu „originality pohledu" vykreslili Havla úplně jinak, než jak ho osobně znala.
Prezidentskou favoritkou Roithová
Pojmenování letiště v pražské Ruzyni po prvním českém prezidentovi chválí. „Jsem ráda pokaždé, když vystupuji na Letišti Václava Havla, že se podařilo nasbíráním tisíců podpisů od lidí ho přejmenovat a také, že branou toho letiště chtě nechtě musí procházet i takový Klaus nebo Zeman. Myslím, že by to Havla pobavilo," směje se spiklenecky a pokračuje: „Navíc, třeba Charles de Gaulle má v Paříži také svoje letiště. Je to i dobré pozdravení pro cizince, kteří z České republiky často znají jen málo lidí a Václav Havel je jedním z nich."
Na to, kdo by měl být příštím českým prezidentem, má jasný názor. „Mojí favoritkou na prezidenta je Zuzana Roithová. Svým životem dokazuje, že je inteligentní a čestná, tvrdě pracovala na Ministerstvu zdravotnictví, v Senátu i v Evropském parlamentu a je skutečným spojovatelem lidí, na rozdíl od Zemana či Babiše. Minule kandidovala, aby zvedla profil KDU, což se jí podařilo. Pokud by měla skutečnou prezidentskou kampaň, měla by i větší šance. Myslím, že je čas na to, abychom měli prezidentku ženu a mohli si tak v praxi vyzkoušet, že éra takzvaně silných a arogantních mužů, kteří poslouchají jen sami sebe, je už za námi," doplňuje.
Na úvod knihy Vezměte s sebou květinu! napsal literární editor a letošní laureát Ceny Karla Čapka Jan Šulc to, co se hodí i závěrem: „Není pochyb o tom, že smrtí Ivana M. Jirouse, Jiřího Gruši a Václava Havla v roce 2011 se v české společnosti cosi navždy symbolicky uzavřelo. Byla by však velká chyba chápat jejich životní dílo jen jako cosi již navždy patřícího do minulosti. Všichni tři byli příkladem toho, že dělat něco dobrého a cenného veřejně pro svou obec má smysl vždy, i v situaci, která se může jevit jako na první pohled zcela beznadějná. To je to hlavní, co se mohou od Václava Havla a jeho přátel učit i dnešní děti studentů z roku 1989."
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
