První mýtus připisuje odkaz středověké Kyjevské Rusi Moskevskému knížectví a vykresluje Ukrajince spolu s Bělorusy jako historickou deviaci, jako výsledek neblahého polského vlivu na prý ruské území Kyjevské Rusi.

Druhý mýtus šíří myšlenku nadřazenosti ruského jazyka a kultury nad ukrajinštinou a ukrajinskou kulturou. „Ukrajincům je v této interpretaci upírána schopnost i právo vytvářet vysokou kulturu a jsou účelově degradováni na úroveň regionálních dialektů a pitoreskního folkloru,“ píše Rjabčuk.