První mýtus připisuje odkaz středověké Kyjevské Rusi Moskevskému knížectví a vykresluje Ukrajince spolu s Bělorusy jako historickou deviaci, jako výsledek neblahého polského vlivu na prý ruské území Kyjevské Rusi.
Druhý mýtus šíří myšlenku nadřazenosti ruského jazyka a kultury nad ukrajinštinou a ukrajinskou kulturou. „Ukrajincům je v této interpretaci upírána schopnost i právo vytvářet vysokou kulturu a jsou účelově degradováni na úroveň regionálních dialektů a pitoreskního folkloru,“ píše Rjabčuk.
Třetý mýtus tvrdí, že všichni Ukrajinci jsou Rusy. „I kvůli těmto ruským mýtům Ukrajinci dvacet let kolísali mezi Východem a Západem, mezi autoritářstvím a demokracií, mezi ekonomikou regulovanou státem a kapitalismem volného trhu,“ domnívá se Rjabčuk s tím, že Euromajdan a následná ruská invaze tuto podporu vzájemně neslučitelných názorů, postojů a hodnot ukončily.
To, že se většina rusky mluvících Ukrajinců postavila za Kyjev, je pro Kreml velké překvapení
Rjabčuk uvádí, že většina rusky mluvících Ukrajinců se v konfliktu postavila na ukrajinskou stranu. „Ukázalo se, že pro Putinův režim je to obrovské překvapení,“ píše autor článku s tím, že právě Putinův režim dlouhá léta šířil představu Ukrajiny jako rozpolceného státu, který je na pokraji rozštěpení.
Zdá se, že Putin a jeho společníci padli za oběť vlastní propagandě, zřejmě je až příliš mnoho poradců přesvědčovalo o tom, že Ukrajina je snadným soustem.
Závěrem Rjabčuk upozorňuje, že Putin není tím, kdo by přiznával otevřeně chybu a zřejmě se nevzdá. „Ukrajinci mohou doufat v lepší osud, ale připravit se na horší,“ dodal Rjabčuk.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: vam
