Největší nebezpečí dezinformačních kampaní ze strany států, jako je podle Šedivého zejména Rusko, spočívá v jejich dlouhodobosti. „Metody jsou mnohdy velmi sofistikované, a to do té míry, že cílové skupiny, na které jsou kampaně zaměřeny, si to vlastně ani pořádně neuvědomují,“ tvrdí.
Cílem těchto kampaní má být znejistit společnost, vyvolat zmatky, rozostřit vnímání reality, či „nějakým způsobem nás odklonit od příslušnosti k Západu a oslabit spojenecké vazby v rámci NATO či Evropské unie“. Hrozbou mají být především ruské aktivity zaměřené na „snahu narušit a oslabit naše spojenectví, zejména NATO“. Čína zase cílí na hospodářský a ekonomický segment. Vládní instituce by podle Šedivého tomu měly věnovat mnohem více pozornosti.
Dále Šedivý popsal, že v době, kdy působil coby velvyslanec v Severoatlantické alianci, se jednou z hlavních priorit stal boj proti dezinformacím v souvislosti s anexí Krymu a následnou agresí na východní Ukrajině.
Dezinformační kampaně Ruska prý u nás probíhaly i před anexí Krymu. „V Česku například proběhla velmi silná dezinformační kampaň v souvislosti s debatou o protiraketovém radaru,“ říká zvláštní zmocněnec pro odolnost a nové hrozby. Hlavní odpovědnost bránit se před těmito hrozbami pak má ležet na bedrech jednotlivých členských zemí.
V boji proti dezinformacím podle Šedivého vedou zejména severské země, například Švédsko, Finsko. „Jsou to země, které mají shodou okolností výborné vzdělávací systémy. Země, kde celková soudržnost a odolnost společnosti je tradičně na vysoké úrovni a kde stále ještě panuje důvěra v tradiční média, kde lidé podporují svůj stát. Ale možná bude ještě lepší učit se od těch, kteří se tím začali zabývat v poslední době,“ tvrdí. V poslední době se měla touto problematikou začít zabývat Francie, a to od nástupu prezidenta Emmanuela Macrona, jenž prý jakožto kandidát na prezidenta „zažil na vlastní kůži velice agresivní propagandu ze strany ruských médií“.
Francie poté započala zavádět celou řadu opatření včetně toho, že přijala zákon proti fake news. „A také posílila školní osnovy v oblastech, jako jsou rozvoj kritického myšlení, mediální gramotnost či rozlišování manipulativních a věrohodných zdrojů informací,“ vyjmenovává Šedivý.
Svou funkci Šedivý definuje takto: „V rámci své funkce budu jakýmsi veřejným komunikátorem. Budu zprostředkovávat informace, mít poradní a koordinační funkci a tak podobně.“ Jde tak zejména o předávání informací či sdílení zkušeností.
Pro boj s dezinformacemi tu pak podle Šedivého máme spíše Ministerstvo vnitra a jeho Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám.
„Koncept odolnosti je záležitost, která v posledních dvou třech letech nabyla velké důležitosti jak v Evropské unii, tak v Severoatlantické alianci (NATO). Týká se obecné schopnosti státu a společnosti odolávat velkým šokům, jakým mohou být například rozsáhlé teroristické útoky nebo třeba sabotáže vedoucí k rozsáhlému výpadku energie, průmyslové havárie, ale též přírodní katastrofy. Je s tím přirozeně spojeno působení nepřátelských mocností právě v kontextu hybridní války a dezinformací,“ vysvětluje blíže Šedivý, co je myšleno samotnou odolností v názvu jeho funkce.
A dodává, že tady čelíme souboru rizik „spojených nejen s hybridní válkou či dezinformacemi, ale také s novými převratnými technologiemi, jako je umělá inteligence nebo změna klimatu“.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rak