„Vztahy mezi Ruskem a Západem se za poslední měsíce dramaticky zhoršily a připomínají nyní studenou válku. V tomto konfliktu ukazuje Vladimir Putin svoji vychytralost, smělost a odhodlání, zatímco západní vůdci působí zmateně, nerozhodně a slabě. Vypadá to, že Moskva jde od vítězství k vítězství, což způsobuje nekonečné zoufalství a pocity marnosti lidí trpících ruskou agresí na Ukrajině i jinde. Přes tuto zdánlivě bezvýchodnou situaci, Putin svoji roli přecenil a fakticky v ruce nemá tolik trumfů, jak se snaží dávat najevo," odhaluje Forbrig.
„Když se staronový ruský prezident v roce 2012 opět ujal svého úřadu, slíbil, že obnoví klíčové postavení Ruska ve světě. Podle jeho názoru je stávající světový pořádek s jasnou dominancí Západu a bez významného postavení pro Rusko nadále neudržitelný. Dva roky poté se prostřednictvím kriize na Ukrajině ukazuje, že se Putinovi jeho cíle nedaří naplnit," je přesvědčen Forbrig.
„V prvé řadě ruský prezident neuspěl ve snaze stmelit dohromady bývalé sovětské satelity. Jeho vize Euroasijské unie není pro tyto státy příliš atraktivní, protože zdejší obyvatelé si již zvykli na nezávislost a jejich mnohdy autokrativní vůdci na neomezené pole působnosti. Ruská agrese na Ukrajině navíc všechny potencionální ruské partnery odrazuje v obavách, že příště by takto mohlo Rusko zakročit i proti nim. Ty státy, které jsou ještě ochotně takto riskovat, žádají po Rusku nadstandardní podmínky. Vzhledem k tomu se pro Rusko stává Euroasijská unie příliš nákladným projektem," konstatuje Forbrig.
Celý článek v angličtině najdete ZDE.
„Putin rovněž dramaticky podcenil jednotu a sílu západních zemí. Jeho plány, jak vrazit klín mezi Evropu a Spojené státy v politické, ideologické a ekonomické oblasti vzaly za své. Krize na Ukrajině naopak Evropské unii a NATO přes počáteční váhání vlila novou krev do žil. Jako jeden muž nyní Spojené státy a Evropská unie schvalují další a další sankce a zrychlují procesy přidružení Ukrajiny, Gruzie či Moldávie do svých struktur. NATO se mezitím vrátilo ke svému původnímu poslání a posiluje bezpečnost svých východních členů. Navzdory Putinovu úsilí se stal pravý opak. Aliance je teď u ruských hranic blíže než kdy před tím," píše Forbrig.
„V neposlední řadě Putin přecenil globání podporu, se kterou v konfliktu se Západem počítal. Žádná z nově se rozvíjejících mocností ve skupině BRICS se ovšem otevřeně na stranu Kremlu nepostavila. Čína naopak mezinárodní izolace Ruska využila k tomu, že Moskvu nutí podepisovat ne zcela výhodné smlouvy o dlouhodobých dodávkách plynu. Dokonce ani nejbližší ruští partneři z Běloruska a Kazachstánu se nepostavili za Rusko a raději setrvávají v pragmatické neutralitě. Veřejné mínění v Evropě obyčejně Rusku nakloněné příznivě se mezitím obrátilo v neprospěch Moskvy. Většina Evropanů nyní dává najevo své protiruské postoje. Místo dominance Ruska na mezinárodním poli se tak Putinovi podařilo ze své země udělat psance," kritizuje Forbrig Putinovu politiku.
„Ruský prezident také správně neodhadl hranice ruského nacionalismu. Po jeho sporném znovuzvolení 2012 se přitom toto téma zdálo jako ideální způsob, jak zvýšit svůj vliv a popularitu. Anexe Krymu se tak jevilo jako vyvrcholení těchto snah. Putin však brzy pozná, že zahrávat si s nacionalistickou kartou je nebezpečné. Nyní bude totiž nucen vyhovět hlasům požadujícím podporu Novému Rusku. Sám ze sebe tak učinil rukojmího, který bude skrze nacionalistcké touhy tlačen k dalším konfliktům se sousedy Ruska," upozorňuje Forbrig.
Putin podle Forbriga rovněž ukázal, jak špatný má přehled o ekonomice Ruska, její provázanosti se světem a tedy i její zranitelností v případě nucené izolace. „Kvůli jeho geopolitickému dobrodružství za to teď hospodářství země platí vysokou cenu. Ekonomika už nyní prokazatelně zpomaluje své tempo kvůli padajícím cenám ropy a stojí tak prakticky na pokraji recese. Přímé zahraniční investice byly zastaveny. Únik kapitálu, který byl znatelný již před ukrajinskou krizí, se témě zdvojnásobil," vypočítává Forbrig nepřiznivá fakta.
„Hlavním společnostem a bankám v zemi je zamezen přístup na globální finanční trhy a na jejich refinancování je nutné použit státní rezervy. Desítky firem zkrachovaly. Klíčové energetické odvětví skomírá, prože nemá přístup k moderním západním technologiím. Vzhledem k těmto jasným negativům se jeví Putinovoa prohlášení o šanci Ruska stát se soběstačným a efektvnějším jako pouhé bludy," míní Forbrig.
„Toto jasně prokazatalné selhání Putinovy politiky je důvodem pro jeho narůstající hrozby namířené proti domácím i zahraničním kritikům. Nejsou však projevem síly, ale naopak fatální slabosti. Válka proti Ukrajině se může stát prvním krokem na cestě k jeho politickému konci. Stejně jako mnoho jiných autokratů se bude snažit udržet si moc na úkor vlastních lidí. Mezinárodní komunita a samotní Rusové by měli zareagovat rozhodně a jeho lži nazývat konečně pravým jménem," nabádá Forbrig.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
