USA zpočátku s přijetím středoevropských zemí do NATO váhaly

„Američané nejprve váhali, v roce 1993 měli na stole alternativy třech možných postupů. První doporučoval `evolučně` nechat iniciativu na Evropské unii. Druhý navrhoval vyčkávat, jak se bude chovat Kreml, a `reagovat` až tehdy, vydá-li se cestou agrese,“ napsal Vondra s tím, že tehdejší prezident USA Bill Clinton společně s republikány ovládaným Kongresem se nakonec rozhodl prosazovat třetí scénář: „Nečekat a rozšířit NATO rychle a pod americkým vedením.“ Podle Vondry USA postupně přesvědčily Brity, Němce a Francouze a diplomatickou cestou otupily původní nesouhlas Jelcinova Ruska.

Vondra kritizoval fakt, že Západ se snažil stabilizovat Ukrajinu pomocí „měkké síly“ Evropské unie. „Jenže i tady šlo jen o polovičatou politiku. Projekt tzv. Východního partnerství byl chápán spíš jako odkladiště pro ty, s nimiž EU jako se členy nepočítala. Když loni na podzim došlo na lámání chleba a ukrajinský prezident se rozhodoval mezi `evoluční` nabídkou EU na liberalizaci obchodu a harmonizaci s eurolegislativou na straně jedné a mezi tvrdými penězi a levným plynem od Putina na straně druhé, hrálo Rusko s vyššími kartami než Brusel,“ napsal Vondra v článku s titulkem „15 let od rozšíření NATO – budíček, vstávat, do práce!" s tím, že se nyní můžeme jen dohadovat, jak by dnes střední Evropa vypadala, kdyby Američané kdysi vsadili na scénář evoluční.