Před kamery České televize se proti sobě postavili předseda výboru pro zdravotnictví, poslanec ANO Rostislav Vyzula, ředitel Státního ústavu pro kontrolu léčiv Zdeněk Blahuta, Marek Hampel, majitel lékárny v Hlučíně, člen Grémia majitelů lékáren, pacientka z Prahy Kristýna Kociánová, Michal Krejsta z Asociace velkodistributorů léčiv a Jakub Dvořáček z Asociace inovativního farm. průmyslu.
Vyzula pořad zahájil s tím, že současný křik vyvolala novela zákona o léčivech. „Ta reakce na náš návrh ukazuje, že jsme někomu šlápli na kuří oko. Ono v podstatě jde o hodně peněz, já to chápu, ale naše finanční prostředky jsou omezené,“ začal zostra Vyzula. V podstatě tím odstartoval slovní bouři.
Prof. MUDr. Rostislav Vyzula, CSc.
„Ti, co tady křičí, jsou ti, kteří tady nejvíc vyvážejí. Oni mají monopol a ty léky vyvážejí,“ přisadil si pan Hampel. „Vy tady normálně lidem lžete. Řekněte lidem pravdu! Tím, že se ta novela přijme, tak se ukáže, kdo léky distribuuje a kdo je vyváží!“ zesiloval hlas dál lékárník. Podle jeho názoru v zásadě existuje kartel, který si stanoví, kolik léků poskytne českým pacientům a kolik jich vyvezou do Německa. V posledních letech se prý z Česka vyvezly léky v hodnotě 15 miliard se ziskem 80 miliard.
(ReproFoto: ČT)
Prudká debata se střepy štěstí. Nebo smůly?
Krejsta tuto kritiku důrazně odmítl. Naše léky jsou prý levné, což napomáhá jejich exportu za hranice. To však podle Krejsty nemění nic na tom, že léky jsou primárně určeny pro české pacienty. „Možná si to nemůžete objednat proto, že ten daný lék není na skladě,“ prohlásil v jednu chvíli. Takové věci se někdy stávají. „Ale proč nejsou? Protože vy je prodáte jinam,“ soptil dál pan Hampel. „Já mám odpovědnost za jednoho každého pacienta, zatímco vy jste upřednostnil zisk!“ dštil dál oheň a sílu lékárník.
„Jediným zájmem výrobce je, aby ten prostředek byl dostupný pro českého pacienta!“ hájil následně sebe i své partnery Jakub Dvořáček.
„Tak proč nejsou?“ vypálil znovu Hampel. „Proč je vyvážíte?“ nedržel se zpátky. V jednu chvíli se rozohnil natolik, že převrhl sklínku s vodou, kterou měl na stolečku. Sklenička hněv lékárníka nevydržela a praskla. Hampel se smál, že to teď možná lidem přinese štěstí. Vzhledem k závažnosti tématu se však nabízí i otázka, zda občas nebudou mít pacienti spíše smůlu.
Paní Kociánová dala lékárníku Hampelovi za pravdu. Stává se jí, že obchází lékárny a nemůže najít léky, které potřebuje. Pak si vzal slovo pan Vyzula a shrnul celý problém. „Víte, mně se stalo, že jsem šel do lékárny pro vzácný, ale život zachraňující lék. V lékárně mi bylo řečeno, že ten lék nemají. Ale když jsem lékárnici žádal, aby lék objednala, tak mi řekla, že nemůžou, protože nemají smlouvu s výrobci a distributory. A tohle mi chceme změnit,“ zdůrazňoval poslanec. „Prostě jsou smlouvy mezi určitými distributory a určitými lékárnami. A pokud ta lékárna tu smlouvu nemá, pak prostě má smůlu,“ popisoval co nejjednodušeji podstatu problému, jak ho vidí, profesor Vyzula. „Je potřeba nějakým způsobem zajistit léky pro všechny,“ apeloval zákonodárce na všechny hosty ve studiu.
Zachránili mě až v nemocnici...
Dvořáček nabídl pohled z druhé strany barikády. „Ta novela říká, že výrobce bude muset dodat distributorovi tolik léku, aby to odpovídalo jeho tržnímu podílu. Proto ten systém nebude fungovat a lidé své léky v lékárnách mít nebudou!“ zaznělo jasně z úst pana Dvořáčka.
V pořadu také proběhlo, že jeden z velkých problémů představují výpadky výroby na straně výrobců. K distributorům se pak nedostane všechno, co si objednají, a ti to pak nemohou poslat do lékáren. Nemají odkud. V publiku se následně přihlásila paní, která popsala situaci, kdy jako astmatička nemohla sehnat svůj lék, který nezbytně potřebuje k životu, a všechno skončilo tím, že se jednoho dne začala dusit tolik, až ji museli odvézt do nemocnice a podali jí léky injekcí.
Boj o framikoin
Na přetřes přišel také slovenský zákon o léčivech. Diváci se např. dozvěděli, že zatímco v České republice scházel framikoin, ve slovenských lékárnách ho měli. Lidé z Hodonína si tak mohli zajet za hranice a lék si koupit. A proč na Slovensku framikoin byl, zatímco v Česku se ho nedostávalo?
Kdyby u nás nebyly léky tak levné, tak by se podobný lék do Česka mohl dovážet. Mělo se to týkat např. i framikoinu.
Ředitel Blahuta k tomuto léku dodal, že se výroba účinné látky přesunula do Číny a Státní ústav pro kontrolu léčiv nechtěl riskovat, že se zhorší kvalita výrobku. V kostce lze podle pana Blahuty říci, že ústav jen plnil svou povinnost a dbal o zdraví pacientů. SÚKL se podle pana ředitele intenzivně věnuje i podnětům občanů.
Dvořáček na vysvětlenou dodal, že léky se hodnotí asi sedm let, než jsou vpuštěny na trh. Data se ale sbírají i během prodeje přípravku a v průběhu času se může ukázat, že rizika toho či onoho léku převýší nad benefity téhož léku. V takovém případě je pak lék stažen a již není k dostání. Tento osud potkat i hojně užívaný lék bioparox.
Své ke „slovenské otázce“ řekl i Rostislav Vyzula. Před následováním slovenského příkladu důrazně varoval. „My jsme ten slovenský model velmi diskutovali, ale tady by hrozilo, že se dostaneme do farmaceutické pasti. Někde ve Francii nebo v Británii by mohli rozhodovat o tom, zda nám nějaký lék dodají. Ten náš návrh je postaven tak, aby kontrolní roli sehrával státní úřad.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: mp
