Nejprve popisuje situaci u hranic s Maďarskem, kde jen pár metrů od hraničního přechodu Vylok u Vynohradova se několik desítek žen - s plakáty psanými v maďarštině a ukrajinštině - drží za ruce a skandují "Nechceme válku! Nedáme své děti!" Několik hodin tak blokují dopravu na silnici, která spojuje Ukrajinu se sousedním Maďarskem. Zdejším ženám se také nelíbí, že ukrajinští politici své syny do války neposílají.

Server dále píše, že tisíce příbuzných potenciálních vojáků v obavách z toho, že budou povoláni do bojů na východní Ukrajině, svolávají protesty před vojenská velitelství, budovy státní správy i na frekventované silnice.

Ke slovu občas přicházejí pěsti a facky

Situace při protestech bývá napjatá. „Ostrá výměna názorů mnohdy přerůstá v pěstní souboje. Lidé se urážejí, fackují, rvou si vlasy. Řidiči, kteří se snaží prorazit lidský řetěz, jsou napadáni. Policie většinou jen přihlíží. Nemá prý pokyn k rozhánění pokojných protestů,“ popisuje reportérka. K dokreslení situace cituje Katerynu ze zakarpatské vesnice Petrovo: "Nechci, aby můj syn bojoval. Ano, byl na vojně, ale v současné době pracuje v zemědělství. Nyní ho však již podruhé povolali na vojenský výcvik. V naší zemi přitom není vyhlášena válka. Nechápu, proč musel znovu narukovat."

Kromě pochopitelného strachu o své blízké je někdy motivem ženských protestů i ekonomická stránka věci: „Jsem samoživitelka. Děti jsem vychovala v těžkých podmínkách. Po rozpadu SSSR jsem přišla o práci a vydělávala jsem, jak to šlo. Teď, když je konečně dospělý a mohl by rodině pomoci, mám o něj přijít?" cituje server matku 23letého syna, který byl zrovna povolán k výcviku.