Vyhnat estébáky z vlády. Byl tady příliš velký samet. Darebák Zeman. Toto se dělo na demonstraci v Plzni za účasti špiček pravice

Anketa

Měl by Zdeněk Ondráček skončit jako šéf sněmovní komise pro kontrolu GIBS?

17%

83%

hlasovalo: 10698 lidí

„Komunista a estébák Babiš tam (rozuměj ve vládě – pozn. autora) nemá co dělat. Pokud žijeme v demokratickém státu, máme ho ubránit… A vyhnat je odtamtud. Tam nemají co dělat estébáci, komunisti a už vůbec ne, aby vládli komunisté v demokratickém zřízení,“ zaznamenali jsme těsně před zahájením mítinku při podepisování archů za odvolání komunistického poslance Ondráčka a na podporu České televize názor rozčíleného staršího muže. „Vidíte, co se stalo na Slovensku! A kdo myslíte, že v tom má prsty? Přímo ti z vlády!“ odkazoval na vraždu investigativního novináře a jeho snoubenky. K překvapení organizátorů dorazilo velké množství lidí, studentů, mladých, lidí středního věku i důchodců. Kapacita ozvučení byla dimenzovaná jen na pár stovek přítomných, nikoliv na „dobrých“ 1 500. „Děkujeme, že vám ještě na demokracii záleží,“ uváděli na začátku organizátoři z neziskovek.

Příslovečná poslední, nikoliv první kapka…

Václav Pavelec ze stávkového výboru v roce 1989 uvedl za pískotu davu: „Hanba panu Ondráčkovi!“ Pak organizátoři pokračovali k davu lidí, který se z obrovského „hada“ čekajícího, až na ně dojde řada k podpisu, přeskupil do masy na sebe těsně nalepených lidí. „… Ale samo o sobě by tohle, aby se po mnoha českých městech sešla podobná shromáždění, nestačilo. My všichni jsme svědky toho, jak zejména od posledních parlamentních a prezidentských voleb salámovou metodou je nám ukrajováno ze svobody. A nechceme se na to dál jen dívat. Jmenování pana Ondráčka se stalo alespoň pro tuto chvíli tou poslední kapkou, při které si mnozí řekli – a dost, jdeme se znovu zastat svobody, protože nám za to stojí. Je potřeba počítat s tím, že takových kapek pravděpodobně ještě bude mnoho, a jde o to, aby se nezměnily ve vodopád, aby se neslily v tsunami, která by smetla naši demokracii,“ zaznělo na plzeňském náměstí.
„Od jistého Andreje Babiše můžeme slyšet, že ANO vlastně nemá se jmenováním pana Ondráčka nic společného,“ pokračovalo se za provolávání slova „hanba!“.
Moderátor poté uvedl, že „… je vidět, že marketingový tým si uvědomil, že toto už je opravdu příliš jasný symbol,a doporučil panu Babišovi trochu zacouvat. Ale my chceme vzkázat, že mu to nevěříme!“ Načež následoval potlesk a křik „Babiše do koše!“.

Nezahrávejme si s referendem, nevystupujme z EU a braňme ČT!

Se svědectvím přímého účastníka hlasování předstoupil před přítomné poslanec a náměstek primátora Martin Baxa (ODS). „Musím říci, že jsem nečekal, že 29 let po sametové revoluci se nás tady budou muset sejít tisíce, abychom řekli, že nám není jedno, co se děje s demokracií a svobodou v naší zemi,“ uvedl za křiku „výborně“ a „ano“. Po potlesku pokračoval: „Ale to, že se nás tady tolik sešlo, jasně ukazuje, že nám to jedno není. A já za to nám všem moc děkuju,“ uvedl poslanec Baxa za potlesku davu. „To, co se minulý pátek odehrálo ve Sněmovně, bylo doslova ostudné. Ale nebyla to ostuda parlamentní demokracie. Byla to ostuda těch několika lidí – komunistů, SPD a zástupců ANO, kteří 29 let po revoluci šlapou po tom, za co jsme v listopadu 1989 bojovali… Já společně s Ilonou Mauritzovou (rovněž poslankyní za ODS, bývalou děkankou ZČU – pozn. autora) jsme se toho zúčastnili, a jestliže Andrej Babiš začíná tvrdit to, že ANO s tím nemělo nic společného, tak i když ta volba byla tajná, mohu jasně říci – není to pravda!“ A opět potlesk. Na číslech se to podle Baxy doloží velmi snadno. „Pro Zdeňka Ondráčka, mlátičku z roku 1989, hlasovalo 79 poslanců. V ten okamžik bylo v Poslanecké sněmovně dohromady třicet komunistů a zástupců hnutí Tomia Okamury. „Fuuuj!“ řvalo náměstí. „Tudíž jednoduchou matematikou se dá dopočíst, že rozdíl mezi třiceti a 79 byli poslanci hnutí ANO.“ A dav se opět neudržel: „Ovce!! Fuuuj! Hanba Stropnickému!“ „Protože ve druhém kole postavily politické strany, které stojí proti koalici ANO, KSČM a SPD, svou kandidátku, poslankyni Zuzanau Majerovou, která v této druhé volbě získala 57 hlasů. Jestli si Andrej Babiš myslí, že z nás udělá hlupáky a blbce, tak se plete!“ rozjel se za potlesku přítomných bývalý plzeňský primátor.
„Že jsme se tady setkali, je důležité, ale ty rozhodující věci máme teprve před sebou. V roce, kdy si budeme připomínat sto let výročí vzniku Československa, jsem se těšil na to, že budeme hovořit hlavně o svobodě a demokracii, kterou nám přinesl Tomáš Garrigue Masaryk. Bohužel to teď vypadá tak, že spíše budeme muset myslet na to, co v roce 1948 provedli v naší zemi komunisté… Budeme upozorňovat na to, že pilířem našeho státu je svoboda, demokracie, svobodné instituce, že chceme nezávislou Českou televizi, že chceme, aby do veřejnoprávních médií, do jejich rad byli jmenováni slušní lidé, že nechceme vystoupit z EU a zahrávat si s referendem o vystoupení z EU a že chceme dál hrdými příslušníky českého národa jako svobodného a demokratického národa v EU uprostřed Evropy,“ zdůraznil Baxa.

Aktivizovat!!

Pak se ujal slova Ondřej Ženíšek z TOP 09. Poděkoval organizátorovi minulé demonstrace, „… kde se setkalo padesát lidí. Když to srovnám s dnešním večerem, tak jsme samozřejmě absolutně překvapeni a moc vám všem děkujeme, že se podařilo zaktivizovat Plzeňáky. Je vás tady, odhaduji, přibližně možná tisícovka (bylo určitě více, tak 1 500 – pozn. autora). „Když jsem se díval, kolik lidí volilo demokratické strany v Plzni v posledních volbách, tak nás bylo 44 000. To znamená, že nás tu jsou asi dvě procenta z těchto voličů. Pevně doufám, že pokud ty protidemokratické kroky, ať již agenta Bureše nebo dalšího agenta, který nám vzkazuje, že nejsme demokrati, když nerespektujeme volbu pana Ondráčka, tak to znamená, že při příštích demonstracích, pokud bude potřeba, tak se nám podaří zaktivizovat i další lidi.“ „My přijdeme,“ zahřmělo náměstím a následoval bouřlivý potlesk. „Začalo to tlakem na ředitele GIBS. Nedávno byl zvolen do Rady ČTK komentátor ParlamentníchListů Petr Žantovský.“ „Fuuuj!“ řvali a pískali občané Plzně. „Milovník alternativních webů a proruských dezinformačních serverů, který byl navržen samozřejmě také hnutím ANO – panem poslancem Kolovratníkem. Takže těch kroků, které se na nás postupně hrnou, a těch činů ze strany KSČM s ANO je čím dál více. A poslední kapkou byla volba pana Ondráčka,“ uvedl bratr exnáměstka ministra zahraničí a poslance Marka, Ondřej Ženíšek.

I za cenu svého zdraví…

Za Piráty promluvil za potlesku přítomných poslanec Lukáš Bartoň: „Jako jeden ze členů Poslanecké sněmovny bych se vám chtěl omluvit za to, co se stalo, protože to je doopravdy špatné. Ještě osvětlím, když v pátek proběhlo první kolo, tak tam bylo šest neplatných hlasů, a když se pravděpodobně poslanci SPD dozvěděli, jak se správně hlasuje,“ uvedl mladý Pirát, absolvent Západočeské univerzity za smíchu přítomných. „A když už to opravdu vypadalo, že by mohli volit, tak jsme se aktivovali a já osobně jsem vytáhl jednu nemocnou poslankyni z postele, která přijela taxíkem jenom odhlasovat a pak zase jela pryč. Když se pan taxikář dozvěděl, proč jede tak rychle do Sněmovny, tak jí to dal zadarmo,“ rozesmál přítomné Pirát Bartoň. „Druhého poslance jsme vytáhli z postele, který byl zrovna tři dny po operaci, ale přispěchal, byť trochu riskoval, že se mu roztrhají stehy. Odvolil a zase šel pryč. Bohužel to nestačilo. Stačilo o tři lidi více. Ale myslím, že pokud někdo zvolil pana Ondráčka do předsednictví, tak to byla bohužel chřipková epidemie,“ uvedl posmutněle.

Vypráskaní socani

Za mladé sociální demokraty vystoupil Aleš Hess, který sklidil velkou nevoli. Občas se i zatleskalo, ale spíše se lidé smáli či volali: „Socany pryč, chcete s Babišem do vlády!“
„Jsem tady za mladé sociální demokraty,“ představil se rozechvěle davu, načež jej přítomní hned zpražili pokřikem: „Tak jdi domů! Kolaboranti!“ „Chtěl bych říci něco k věcem, které jsem nemohl ovlivnit,“ snažil se pokračovat mladý sociální demokrat, ale někdo jej překřičel: „Třeba Foldynu?“ Mladík pokračoval: „V roce 1989, když padal tehdejší režim, mně byly tři roky. Za 41 let bylo tehdejším zločinným režimem popraveno minimálně 280 osob…“ „Tak to přitlač,“ volali lidé. „Minimálně 380 osob bylo zastřeleno na hranicích, minimálně 4,5 tisíce lidí zemřelo ve věznicích a lágrech…“ „Nepovídej nám tady, co víme! My to víme!!!“ halasilo publikum. „Já jsem zde proto, abychom si to připomněli… Pro ty mladší…“ „My to víme,“ skandoval dav. „Vopakuj to u vás!“ „Musíme udělat všechno pro to, aby se tehdejší časy nemohly vrátit…“ „Ale vracejí se! Proč jim lezete do zadku?! Co jste dělali, když hovořil ten ksindl? Řekls mu to do očí?“ křičelo se z davu na řečníka, který už byl celý znejistělý. „Já svůj názor říkám nahlas,“ bojoval o každou větu mladý člen ČSSD. „Joo?“ řval lid posměšně. „S Andrejem Babišem se vládnout nedá…“ „Ha ha,“ hartusil dav. „S Andrejem Babišem se musí bojovat!“ Přerušil jej potlesk lidí: „Nechceme Babiše. Nechceme Zemana – chce ho Chovanec! Nechceme Chovance! Jste parta jako dycky, vole, máte plnou hubu svobody,“ reagovalo nasupeně publikum. „Chci se zeptat, vy s tím souhlasíte?“ pokračoval mladík. „My ne, ale Chovanec ano! A Zeman je kdo? Vy jste napůl všichni zemanovci!“ křičel rozvášněný dav. „Já jsem tady proto, že mám stejný názor jako vy…“ „Tak něco dělej! Tak to prosazuj u vás. Už to stačilo. Ticho, vole!“ odpovídal nesouhlasně lid na plzeňském náměstí Republiky.
„Co udělám já osobně? Já jsem sem přišel zde,“ už se opravdu zaplétal sociální demokrat. „Vy hajzlové!“ bylo slyšet z davu. „Soudruh Bureš ovládl Všeobecnou zdravotní pojišťovnu…“ postupoval píď po pídi mladý řečník. „Proč to čte?“ podivovali se někteří, když viděli, jak třímá papírek v třesoucích se, snad jen zimou, prstech, „… dokázal dovolit svého člověka do České televize a snaží se útočit na vedení GIBS.“ Náměstí reagovalo po svém: „Humus! Za to může sociální demokrat Zeman!“ „Myslím, že hlasy sociální demokracie tomu v žádném případě nepomohly…“ A opět pískot. „Kdo je Zeman? Chovanec? Foldyna? Co melete pořád…,“ reagovali přítomní protestující. „ Já jsem také demokrat, a proto jsem sem přišel… Přeju mnoho štěstí všem demokratům,“ ukončil svůj desetkrát přerušovaný projev. „Joo, přihřál si polívčičku!“ reagoval hlasitě muž středních let.

Tvrdá fakta. Mlátička se nemazlil

Moderátor podotkl: „Musíme poznat i mezi těmi, se kterými třeba nesouhlasíme, naše spojence, kteří to vidí podobně. Budeme se to potřebovat asi učit…“
Dalším, kdo hovořil k davům, byl disident, bývalý sametový aktivista Vladimír Líbal: „Mám takový dojem, že z těch demonstrací se nikdy nevymotám… Už jsem tu stál v roce 1989, byla větší zima a stojím tady opět… Dovolte mi pár suchých čísel, které bych rád dodal k větám soudruha Ondráčka, že v roce 1989 při policejních zásazích bránil v Praze naši vlast a její bezpečnost,“ uvedl za smíchu a pískotu Líbal. „… a pendrekem!“ vykřikl někdo. „Nevím, jestli ta čísla jsou úplně obecně známá, a myslím si, že stavějí jeho věty do poněkud jiného světla. Tato čísla jsou obsažena v závěrečné zprávě nezávislé vyšetřovací komise zdravotníků Občanského fóra k událostem 17. listopadu. Podle dokumentace komise bylo během manifestace policejními silami zraněno 568 osob.“ „Ty vole!“ zaznělo překvapeně a pískot naplnil náměstí. „I sama komise dodávala, že jich bylo určitě víc, protože některé se nepodařilo dohledat či se nepřihlásili…“ A ženský hlas na to: „Utekli, aby nedostali přes držku znova.“ Líbal pokračoval: „Z těch bylo 434 mužů a 134 žen…“ „Hanba!“ přerušilo jej skandování, „... z toho kupříkladu ve věku 13 až 19 let celkem 102 osob.“ „Mlátil ženský!“ křičelo za pískání publikum. Na vlastní masakr na Národní třídě připadá podle Líbala 555 osob, z toho 29 utrpělo poranění vlivem stlačení davu nebo při útěku před hrozbou přímého násilí. „11 osob utrpělo akutní psychotrauma, aniž bylo fyzicky napadeno…“ „Kolik tam bylo estébáků?!“ byl slyšet muž z davu. „… 524 lidí pak utrpělo svá zranění přímou agresí policejních sil. Počet hospitalizovaných byl 24, hospitalizace trvala v rozmezí jednoho až 25 dní. Tak tedy vypadalo bránění naší vlasti před jejími vlastními občany v praxi.“ A opět zaznělo: „Hanba, humáč, fuj!“ „Tuto zprávu komise předložila, aby byla výstrahou pro budoucnost. Všichni členové komise doufali, že v budoucnosti nebude již v demokratické společnosti důvod, aby podobná komise musela pracovat. Ano, dodávám já. A ze všech těchto důvodů je naprosto nezbytné, aby byl soudruh Ondráček ze své funkce odvolán!“ uzavřel za potlesku přítomných Vladimír Líbal. „Je tady snad ještě něco k diskusi?“
Senátor Lumír Aschenbrenner poté stručně uvedl: „Soudruhem Ondráčkem by to nemělo končit… Je úplně jedno, kdo vám tady něco říká a kolik lidí vám něco říká. Podstatné je, kolik vás se tady vždycky sejde. Doufám, že se vás zde sejde vždy dost…“

Styďte se za prezidenta a chraňme se předčasných voleb

Obsáhle a velmi jadrně vystoupil populární bývalý městský politik, major v záloze, lékař Marcel Hájek, který byl podle svých slov v devětaosmdesátém předsedou stávkového výboru vysokých škol. Na úvod si posteskl: „Také jsem se domníval, že už takové demonstrace nebudou… Ona tato demonstrace není početná, ani v Praze nebyla početná k tomu ‚Vítěznému únoru‘. Oni jsou totiž lidé, kteří otupěli. Kteří se přestali zajímat o svobodné dění. To vidíme i z toho, kdo jak volí. Vy ne. Já bych rád oslovil i ty, kteří tady nejsou. A měli by tady být… Ono to tím Ondráčkem nekončí, ale ono to jím ani nezačalo. Kdyby všechno bylo v pořádku a všechny akce, které se za posledních šest sedm let odehrály, byly demokratickými a kdyby se sem plíživě zpátky bolševik znovu neplazil k moci,“ a Hájka přerušil souhlasný pokřik „ano!“, „... tak bych dnes kvůli panu Ondráčkovi klidně zůstal doma. Protože pan Ondráček sice mlátil lidi na Národní třídě, ale to byl režimní špicl, to byl normální nadstrážmistr. Který je akorát taková svině, že je neustále v KSČM a že nebyl se schopen nikdy za to mlácení lidí omluvit,“ uvedl za potlesku přítomných zcestovalý lékař a politik.
„Byli policajti, kteří v tom pohotovostním pluku byli také a alespoň měli tu sílu se za to všechno omluvit! A z KSČ vystoupit. On ne! On je na to hrdý! On bránil jakousi svobodu,“ glosoval za smíchu přítomných Hájek. „Ale tím to nezačalo. Vidíme, koho lidi volí. Máme tady prezidenta, který je prolhaný manipulátor, darebák a gauner,“ přerušil jej hurónský potlesk. „Je to prezident, za kterého by se každý slušný stát styděl. Který jezdí do Ruska na výročí a sedí tam jako jediný prezident z EU vedle těch Raulů Castrů, Kim-čong-unů tam mává náš prezident Zeman. Každý by se hanbou propadl.“ Pokračoval za pískotu a potlesku řečník. „Darebák, který lhal, kdykoliv na to přišlo, který neumí držet slovo, který naprosto účelově každou chvíli říká něco jiného. A tento pán byl znovu zvolený prezidentem. Bohužel, neměli jsme silného protikandidáta. To je pravda! Ale vidíte, koho si zvolili, a toho, co se nazývá předčasné volby, bychom se měli obávat. Protože u nás je ten národ tak zpitomělý, že je schopen zvolit Babiše pětačtyřiceti procenty v předčasných volbách. Mějme to na paměti! Já se bojím i tohoto kroku. Pozor na to, čím to začíná, a pozor na to, co se vlastně u nás ve společnosti děje. Vy tam řvete, že to začal Klaus. Já si nemyslím, že to začal Klaus, já nemám tenhleten názor.“ „Je to!!!“ oponoval kdosi z davu. „Já si myslím, že to začalo u něčeho naprosto jiného…,“ pokračoval Hájek a byl přerušen hlasitým mužským názorem „Klaus je šupák!“ „Uvědomme si, že musíme nějak působit ve voličské základně. Ona už není revoluce. My jsme byli příliš sametoví, příliš jsme se s těmi věcmi nevyrovnali radikálně. Byl tady příliš velký samet. Nepotrestali jsme lidi, kteří tu byli jasní viníci. Měli jsme radost z toho, jak jsme hodní a sametoví a jak nejsme jako oni. Ale o ni jsou jiní, než jsme chtěli být my. Takže pozor na to! My si tu smetanu teď slízáváme, že jsme byli sametoví, moc klidní a moc rozumní,“ vyznal se Hájek.

Střet zájmů jako vyšitý

„Je neuvěřitelné, že tu máme zákon o střetu zájmů dodneška a ten zákon je cárem papíru. Už zvolením pana Babiše do funkce ministra financí, protože prostě co už může být větší střet zájmů, že oligarcha zároveň vlastní média, zároveň je ministrem financí, zároveň jde do státních zakázek, zároveň si nechává přihrávat naše dotace i zahraniční, evropské dotace a nechává si je přihrávat pro své firmy!“ pokračoval za potlesku řečník. „To, že je Slovák, by mi vůbec nevadilo.“ „Mně jo!“ bylo slyšet z davu. Hájek reagoval: „Je to občan České republiky. Mně vadí, že byl pošlapán zákon o střetu zájmů. A druhá věc mi vadí, že je to agent Státní bezpečnosti. Asi nebyl agentem druhé správy. Vím, že asi nesledoval kulturu, nezávislé občanské iniciativy, že byl asi agentem v té ekonomické oblasti, že možná ve svobodném státě by to byla normální rozvědka, která by působila v ekonomické oblasti. Ale pozor, mnoho lidí mělo nečistý rejstřík, mělo nečisté lustrační osvědčení a nedostalo se do exekutivy. Poprvé pro tohoto pána bylo uděláno něco, co platí jenom pro pány a neplatí to pro kmány. Tím to začalo,“ zhodnotil stav Marcel Hájek.

Vládnou tu mimoni

Akademický malíř Aleš Okoun reprezentoval na manifestaci Západočeskou univerzitu, Fakultu designu a umění: „Přišli jsme sem se studenty, abychom vám ukázali, že i v mladém věku se studenti dokážou postavit k současné věci,“ hovořil za pochvalného potlesku a výkřiku „to je dobře“. „Přinesli jsme ukázat obrazy, které vznikly před několika dny na téma Mrazivý únor 2018. Je to připomínka toho, jak by mohlo vypadat umění, kdyby pokračovala situace tak, jak se vyvíjí. Na vysokých školách je velký potenciál mladých lidí, kteří mají postoj k událostem roku 1948, že to je pro ně pravěk. Přesto se v našich podmínkách o tom s nimi bavíme. Jeden z nejdůležitějších obrazů, který je tu za mnou, ukazuje rodinku mimoňů, která jako by symbolizovala náš národ, protože si do svého čela hledají za každou cenu nejhloupějšího, nejzlejšího a nejproblematičtějšího vůdce,“ uvedl pedagog a umělec za smíchu přítomných a potlesku i výkřiků „Zeman!“.
„Nedejme si vzít odvahu!“ vyzval moderátor a stovky hrdel vykřikly: „My se nebojíme!“ „Vládne nám vláda bez důvěry,“ uzavřel setkání za zhodnocení ze strany starší ženy – „strašná!“ „Zdá se, že v tom hodlá nějakou dobu pokračovat. Chtěli bychom ty, kteří mají dojem, že už nám je všechno jedno, varovat: My jsme tady!“ A oficiální část skončila mnohonásobným skandováním „My jsme tady!“.