„Ve shodě s většinou národa jsem na podzim roku 1968 sledoval povětšině noční či časně ranní přenosy z Olympijských her v Mexiku a byl uchvácen strhujícími výkony Věry Čáslavské. Ve shodě s tou částí národa, jejímiž životy v základu otřásla okupace a ztráta svobody, jsem však nebyl nadšen pouze jejími sportovními výkony, ale především jasným, i když pouze symbolickým protestem proti okupaci, který udělala před zraky světa oním jemným, avšak zcela čitelným sklopením hlavy při sovětské hymně a odvrácením pohledu od sovětské vlajky,“ píše Oslzlý hned na úvod.
Osobně se setkal se sportovní legendou až v roce 1989 a do užšího styku s ní přišel na Hradě, kde Čáslavská pracovala s maximálním nasazením. Jako poradkyně prezidenta Havla reagovala na dotazy a podněty občanů, a to i ty nejabsurdnější.
„Setkat se s ní na chodbě Hradu v noci těsně před dvanáctou – naše pracovní doba byla tehdy nelimitovaná – nebylo nic neobvyklého. Ale vždy to bylo povzbudivé, protože Věra i přes všechnu únavu měla pro každého z nás úsměv a povzbuzení. Toto týmové cítění si také nesporně přinesla – přestože gymnastika je postavena na individuálních výkonech – ze sportu,“ přidal osobní vzpomínku na Čáslavskou.
Celý tým kolem Václava Havla proto citelně zasáhla rodinná tragédie, se kterou se musela Čáslavská vyrovnat v 90. letech 20. století. Život se s ní nemazlil a spolupracovníci Václava Havla s ní velmi cítili. Oslzlý si proto klade za čest, že mohl být přítelem této ženy.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
