Byť byla akce připravovaná pro studenty, dostavily se jen tři dívenky. Ostatními několika zájemci byli starší občané města nebo též pamětníci listopadových událostí.

V Plzni později – v pondělí

Doktor Marcel Hájek, vojenský lékař a účastník mnoha zahraničních misí, na začátku uvedl, že vše v Plzni vyšlo z lékařské fakulty. „… tady v Plzni byla podobně jako dělnická třída nejorganizovanější... Začalo to v pondělí, protože 17. listopadu byl tehdy pátek, kdy byla demonstrace v Praze a šlo se na Albertov. To jsme se dozvěděli velmi zkresleně až z televize a od lidí, co tam byli. My jsme se tady sešli u Josefa Bernarda na Slovanech na svobodárně a domlouvali jsme se, co uděláme přes víkend. Ten pátek se v Plzni nedělo prakticky skoro nic…,“ konstatoval Hájek.

„Demonstrace v Praze plynule přešla v protirežimní demonstraci a oproti disentu, kde jsem se vyskytoval před revolucí, kdy o nás psali v novinách, že jsme samozvanci a ztroskotanci, tak tentokrát to byl rozdíl, že takhle už to říci nešlo. Protože na Národní třídě už byli normální studenti, často z takzvaných dobrých rodin, mnozí z nich byli dětmi významných komunistů. A ti se tenkrát hrozně rozčílili, že jejich děti, z těch dobrých stranických rodin, zmlátila policie. Takže nešlo už říci, že šlo o samozvance a ztroskotance, ale byla to masa studentů, připojili se herci a další jako tady Miroslav Anton a Josef Bernard,“ vysvětloval Marcel Hájek.