Dnešní mladí aktivisté podle Weigla požadují nedosažitelné a nesplnitelné cíle. „Děti a mladí lidé požadují po vládách svých zemí, aby zastavily změny klimatu a zajistily, že klima na planetě zůstane stále stejné. Mají hluboký existenční strach a od politiků požadují okamžitou, blíže nespecifikovanou, ale radikální akci, která je ho má zbavit,“ píše Weigl s tím, že tento strach mladých lidí živí masová média.

„Tento pocit však nezískali na základě vlastní zkušenosti nebo v důsledku nějakých zjevných skutečných a zažitých hrozeb, ale výlučně z informací zprostředkovávaných jim sdělovacími prostředky,“ má jasno Weigl a dodává, že všechny vědecké teorie kolem globálního oteplování se vlastně zjednodušily na hrozbu CO2.

Jelikož lidé složitým vědeckým teoriím nerozumějí, podléhají podle Weigla právě vlivům médií. „Drtivá většina veřejnosti o tom nic neví a není schopna to posoudit. Je však permanentně bičována hrůzu vzbuzujícími informacemi mediálního a politického mainstreamu, že se blíží katastrofa, která nás zničí, pokud nezačneme pykat za hříchy svého dosavadního rozmařilého konzumního života v západní společnosti a nepodřídíme se omezením a změnám, které nám moudří aktivisté, vědci a politici nadiktují,“ varuje komentátor.

Současné vědce a zejména klimatology Weigl přirovnává k náboženským vůdcům. „Věda se v této situaci stala jediným, avšak velmi nespolehlivým arbitrem. V sekulární západní společnosti byla postavena na místo náboženství jako zdroj nezpochybnitelné pravdy, přestože vědecké poznání je vždy omezené a častokrát chybné,“ píše Weigl a dodává, že klimatologové jsou díky tomu v současnosti v centru pozornosti.