V rozhovoru se nejprve vracel ke známému projektu z konce 80. let Štola 88, což byl československý multidisciplinární projekt, který simuloval cestu k Marsu a zkoumal vliv izolace na účastníky experimentu.
„Já jsem v té době studoval fakultu elektrotechniky a bavil mě kosmický výzkum, chtěl jsem být spisovatel jako bokem, ale to hlavní pro mě bylo dopravit lidi na Mars nebo tak něco,“ zavzpomínal Čermák na dobu, kdy pracoval jako pomocná vědecká síla u sociologa Jaroslava Sýkory v jeho laboratoři na výzkum stresu.
„On tam shromáždil pár zajímavých lidí a já jako student jsem měl to štěstí, že jsem se tam nachomýtl. Ve stručnosti prostě našel nějakou díru, to bylo v Tišnově, tam se udělaly dvě jako kosmické lodě, které měly posádky a ty se měly zkoumat,“ přiblížil Čermák a dodal, že to dopadlo jako vždycky v Česku a projekt provázely četné problémy. „Na projekt pro čtrnáct dobrovolníků se přihlásily stovky lidí, protože to bylo dobře placené, ale těsně před zahájením experimentu se zjistilo, že chybějí lidi,“ usmál se Čermák.
Ten měl být původně v řídícím týmu a sbírat materiál na svoji diplomovou práci, ale kvůli zmatkům s dobrovolníky nakonec skončil jako člen jedné z imaginárních posádek vesmírné rakety. „Já jsem tam nechtěl být zavřený, ale řekli mi, Milošku, musíš, a tak jsem tam šel. A stejně nakonec jeden člověk chyběl,“ vzpomínal rozveselený Čermák, který ale po obhájení diplomové práce své vesmírné sny opustil.
Zavzpomínal také na začátek 90. let, kdy psal knížku s Karlem Krylem, který tehdy překvapivě kritizoval prezidenta Václava Havla. „My jsme si to vysvětlovali povrchně tak, že byl naštvaný, že ho Havel nevzal mezi svůj tým na Hrad, ale určitě to bylo mnohem složitější. On měl už prostě jiný politický pohled a měl rád tehdy Miloše Zemana, ale nemyslím si, že jeho primární hněv byl namířen na Václava Havla. On ho respektoval a uznával i jako dramatika, ale spíše to bylo v tom, že s Havlem v lecčem nesouhlasil, ale tehdy to lidi brali jako obrovskou kritiku na modlu,“ řekl Čermák, že dnes by šlo o něco zcela normálního.
Čermák dnes mimo jiné pravidelně pořádá stand-up komedie, které jak sám říká jsou vlastně nedůstojné. „Tak znáte to, já jsem v mládí počítal s tím, že dostanu Nobelovu cenu, a jen jsem se rozhodoval, jestli za fyziku nebo literaturu. No a dopadl jsem tak, že v padesáti vyprávím hloupé vtipy lidem v publiku,“ řekl ironicky Čermák, který funguje jako stand-up komik šestým rokem.
„Vzor stand-up komedie je v Americe, kde to funguje tak, že nějaký comedy club je skoro v každém městě. To je jako u tělocvičen, jsou malé provinční comedy cluby a pak velké sály o tisících míst. A ty největší hvězdy pak jezdí tour po těch klubech a vyprodají jich třeba dvacet a více. To tady u nás nejde, my máme malé publikum hlavně v Praze a velkých městech, ale nemůžu přijet někam na vesnici a tam udělat stand-up, tam mě nikdo nezná,“ posteskl si Čermák.
Ten má nejnovější projekt s Luďkem Staňkem, který funguje jako podcast zhruba dva roky. „My jsme vlastně na úvod vymysleli, že zvolíme formát jako kdyby oxfordské debaty. My zvolíme téma, většinou nějaké vážné, jako jestli má být Andrej Babiš premiérem, a pak si hodíme mincí a jeden říká argumenty pro to, aby byl premiérem, a druhý proti, a to celé v komediálním vyznění,“ vysvětloval Čermák.
Koho z těchto kandidátů byste volili za prezidenta republiky?Anketa
„No a ta zajímavá debata, co jsme měli s mojí ženou, byla vlastně o tom, jestli to žena vnímá jako nevěru, nebo ne. A zatímco já jsem to bral tak, že nějaký robot nemůže ohrozit vztah dvou lidí, tak ona naopak říkala, že by jí to vadilo víc než nevěra s normální ženou,“ vyprávěl Čermák, že u debaty nakonec jen zůstalo.
Čermák jako novinář už podle svých slov není tak velké téma, jako bylo třeba v 90. letech, kdy měl svoji rubriku například v Reflexu. „Tam jsem se vyjadřoval o ostatních novinářích a o médiích a byla to jedna z prvních rubrik u nás o médiích. Byla to vlastně taková sebereflexe novinařiny a vytvářel jsem tu branži mediální kritiky. Psal jsem, co kdo napsal správně nebo špatně a byl jsem takový nepříjemný člověk v těch 90. letech, ale to už dnes nejsem,“ řekl Čermák, že z mediálního prostoru už je spíše venku.
Mediální průmysl je navíc podle něj v úpadku, proto už se v něm nechce tolik angažovat. „Média jsou v dlouhodobém útlumu, mají problém najít udržitelný byznysový model, a to trvá už od 90. let a nelepší se to. Navíc ta mediální scéna je podobně rozdělená, jako společnost a každá část společnosti má jiná svá média, která spolu soupeří,“ strhal Čermák současný mediální svět.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jma
