Pravidelné ohlédnutí za tím, co z uplynulého týdne v médiích nejvíce stálo za pozornost, začíná Petr Žantovský nedělním pořadem Horizont ČT24. Ten se zabýval výsledkem regionálních voleb ve Francii, v nichž předsedkyně Národní fronty Marine Le Penová a její neteř Marion Maréchalová Le Penová dostaly ve svých regionech více než 40 procent hlasů. „To v našich médiích samozřejmě vyvolalo velkou paniku, protože jejich straně se dává nálepka bezmála fašistická, nebo každopádně jako ultrapravicových a ultranesystémových politických aktivit. Není to správné to takhle zjednodušit a asi by bylo dobré, kdyby se Česká televize, když ji na to máme a platíme ji za to, vynasnažila najít nějakého analytika, který by dokázal popsat důvody vzniku i velice zvláštní a spletitý vývoj této strany,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.
Připomíná, že Národní fronta rozhodně není tou samou stranou jako před dvaceti lety za vedení Jean-Marie Le Pena. „Ale v každém případě nějaký důvod její existence je a bude čistě v samotných Francouzích, že jsou nespokojeni s těmi hlavními standardními stranami, ať je to ta Sarkozyho nebo Hollandeova. Vzestup Le Penů a jejich strany je dlouhodobý a průběžný. Vzpomeňme na to, že Jean-Marie Le Pen se dostal do druhého kola prezidentských voleb a jedině socialistické hlasy po velké celonárodní kampani dostaly do prezidentského křesla v roce 2002 Jacquese Chiraka, což byl gaullista. Z toho je patrné, že vliv myšlenek této strany ve Francii určitý je, roste a je čím dál větší. Neříkám, jestli kladný, nebo záporný, na to nejsem expert, abych to posuzoval, ale rozhodně to nelze podceňovat,“ myslí si mediální odborník.
Šlo o to znectít pejorativním nádechem slova Le Penovou u diváků
A už vůbec to nelze mediálně zlehčovat a shazovat způsobem, jakým to činí Česká televize. „Vyposlechl jsem si reportáž pana Zavadila z Paříže, tamního zpravodaje České televize, který nejprve o Le Penových prohlásil, že jsou – cituji – samozvané političky. To je výraz, kterému moc nerozumím, protože politikem je téměř každý samozvaně, když se rozhodne, že se bude politice věnovat, a to je jeho vlastní svébytné – samozvané, chcete-li – rozhodnutí. Býti politikem znamená starat se dobrovolně o věci veřejné, což znamená, že každý politik je v tomto smyslu samozvaný. To asi pan Zavadil takhle ale nemyslel, spíš chtěl ty dámy, protože se mu nelíbí jejich ideologie, nějakým způsobem znectít v očích veřejnosti. Nu a tak se mu zalíbilo ve slově samozvaný, protože samo to slovo v sobě obsahuje určitý pejorativní nádech, a tak ho použil,“ podotýká Petr Žantovský.
Psali jsme:
Tím však jeho údiv nad příspěvkem pařížského zpravodaje ČT neskončil. „Vzápětí totiž, a to už mi přišlo mimo jakoukoli mísu, pan Zavadil prohlásil, že tyto dvě ´samozvané´ političky – cituji – vnutily voličům v regionálních volbách celostátní témata, například migrace. Tak si představuji, jak jsem ten Francouz, který se chystá k regionálním volbám, jsem úplně hloupý, zcela vyprázdněná nádoba, tabula rasa, a čekám na to, až mi nějaká samozvaná politička vnutí nějaká témata. O ničem nepřemýšlím, žiju mimo čas a prostor, nebo jsem právě včera přiletěl z Marsu a nevím, co se kolem mě děje, nevidím aktuální problémy Evropy, své země, svého regionu, své ulice. Prostě je nevidím a čekám, až mi někdo něco vnutí. To je přece pitomost říci, že Le Penové vnutily voličům téma migrace. Voliči téma migrace cítí jako svoje zásadní téma, zejména po událostech v Paříži v pátek 13. listopadu. To je skutečnost a před tím nelze zavírat oči,“ tvrdí mediální analytik.
Z bystré českotelevizní hlavy padaly perly o samozvaných političkách
Uznává, že obě Le Penové maximálně mohly ve své propagandě využít psychologických aspektů těchto událostí a obav, ale zcela určitě neměly zapotřebí a nemusely nikomu nic vnucovat. „Lidé těmi tématy žijí, tudíž se ta témata odrážejí na jejich volebních preferencích. A potom volí ty strany, které jim vyhovují svým názorem a postojem k tématům, kterými žijí. A protože to pan Zavadil není schopen ve své bystré českotelevizní hlavě pochopit, tak z něj vypadávají tyto perly. Smutné je, že ty perly, poněvadž je líná, opakuje Česká televize ve svém vysílání téhož i následujícího dne mnohokrát i s těmi blbostmi o samozvaných političkách a vnucených tématech,“ považuje Petr Žantovský za trestuhodné, co z nás veřejnoprávní televize po dobu celých 24 hodin dělá.
Za druhé téma si zvolil čtvrteční diskusi o perspektivách veřejnoprávních médií, která se uskutečnila na půdě Ministerstva kultury. „Týkala se zejména České televize, i když Český rozhlas teď také řeší své problémy, ale Česká televize je více na očích a také podstatně dražší. Kromě Parlamentních listů, ačkoli všechny redakce včetně ČTK o tom věděly, jsem nezaznamenal, že by někdo jiný dal tuto informaci do veřejnosti, že se konference koná a že se jí účastní významní představitelé většiny parlamentních stran i zástupci top managementu médií samotných. Ta konference měla co do obsahu i důležitosti značný význam, avšak česká média jaksi nemají potřebu informovat o aktivitách, které jim nevoní. Nevím, proč jim nevoní tato aktivita, protože konec konců veřejnoprávní média si platíme všichni, a proto by nás měla zajímat. A naše médiusy především,“ domnívá se mediální odborník.
Vzestup alternativních médií je reakcí na ta nefungující veřejnoprávní
Podle něj je ten postoj dán tím, že pro novináře jsou tu veřejnoprávní média od toho, aby je živila, jenom ale nemají potřebu o nich jakkoli rozumovat. „Natož aby si kladli nějaké otázky o jejich budoucnosti, zda jejich legislativní i jiné postavení už není passé, jestli není odkazem na začátek devadesátých let, jestli už není třeba se zamýšlet nad tím, že je třeba status veřejnoprávních médií rekonstruovat. Za zaznamenáníhodnou myšlenku, která tam zazněla, považuji tu, že ten nezadržitelný vzestup alternativních médií, těch zpravodajských portálů jako blogosféra či interactive journalism, které plní roli alternativní internetové informovanosti, vznikl jako reakce ne na to, že nefungují média jako taková, ale že nefungují ta veřejnoprávní,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
S tou myšlenkou přišel předseda Asociace nezávislých médií Stanislav Novotný, jenž doplnil, že veřejnoprávní média jsou nejbližším partnerem nezávislých mediálních aktivit. „Upozornil na to, že by naopak měla hledat mosty, spojení a způsoby vzájemné spolupráce a komunikace místo toho, aby se tyto dvě strany navzájem osočovaly ať důvodně, nebo bezdůvodně, to je vedlejší. Podstatné je, a na to doposud nikdo neupozornil, až Stanislav Novotný, že celá tahle alternativní zpravodajská sféra vznikla právě z popudu poskytovat širší a všestrannější informace, než poskytují standardní mainstreamová média. Přitom je důležité si uvědomit, že není potřeba proti mainstreamovým médiím bojovat, ale je potřeba nacházet komunikační kanály,“ míní mediální analytik.
U privátních médií je třeba vědět, nejen zda patří Babišovi, ale i Bakalovi
S privátními médii to často nejde a navíc není moc důvod, protože privátní média jako deník MF Dnes, týdeník Respekt nebo různé rozhlasové stanice slouží zájmům svého vlastníka. „To je naprosto v pořádku a nechť vyjadřují názory nebo zájmy svého vlastníka, ať už je to pan Babiš, pan Bakala nebo někdo jiný. Pokud máme volný trh a pokud máme demokracii, tak na tom není co kritizovat. Ale je třeba to vědět, že týdeník Respekt patří panu Bakalovi, a když bude psát o černouhelném problému na severní Moravě, tak víme, že to bude zcela jistě psát z pohledu svého vlastníka a jistě ne proti jeho zájmům. Taktéž jiné adekvátní případy, které by se mohly týkat pana Babiše. Ale veřejnoprávní média tu jsou od toho, aby vyvažovala tuhle zájmovost privátních médií a poskytovala nám komplexní, úplné a všestranné informace,“ připomíná Petr Žantovský.
Ve světle toho, že různí zpravodajci ze sítě internetových portálů pracují často amatérsky, často technicky nedokonale, často na koleni, je velká škoda, že veřejnoprávní média nejsou ochotna ke komunikaci, koordinaci či spolupráci. „Proč to je, si asi umíme odpovědět sami. Protože Česká televize – a veřejnoprávní média obecně – mají malý zájem na tom, aby se informovalo nestranně a všestranně. V tom je jádro pudla, a to je hlavní poselství té čtvrteční konference, z níž se informace, bohužel, zřejmě k lidem dostanou jen díky Parlamentním listům. Ostatní média, ačkoli během pátku dostala z konference tiskovou zprávu, která obsahovala zhruba sdělení, co jsem tu uvedl, o ní nic nezveřejnila,“ poukazuje mediální odborník na nezájem sdělovacích prostředků.
Na to, že Česká televize říká jen výseče pravdy, jsme si už zvykli
Při sledování čtvrtečních Událostí, komentářů si uvědomil, co ho asi nejvíce pobuřuje na tom, co Česká televize dělá. „To, že nemluví pravdu, nebo říká jen výseče pravdy, na to jsme si už zvykli a už mnozí dokážeme a jsme zvyklí dohledávat informace odjinud. Ale co mě pobuřuje možná ještě víc než tohle, je, jak Česká televize bulvarizuje své obsahy. Ve čtvrtek to bylo znát na tom novém žánru, o němž jsem se už jednou zmiňoval, a to zprávy očima Davida Borka, zprávy očima Lukáše Dolanského nebo dle Daniela Takáče. Tentokrát měl zprávy podle sebe pan Dolanský a jedna ze dvou delších zpráv, které tam svýma očima ocenil jako hodné zmínění, se týkala pana europoslance Ransdorfa,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
_profil_top.jpg)
PhDr. Miloslav Ransdorf, CSc.
Redaktor Lukáš Dolanský četl z německých novinových zdrojů parodii, která vyšla na téma Miloslav Ransdorf a jeho taška plná peněz, což odkazovalo na zadržení českého europoslance ve švýcarské bance. „Tak jsem přemítal, jakou informační hodnotu má ten Dolanského výstup. Tedy kromě toho, že se pan Dolanský zasmál, když si to přečetl v německých novinách, a pak se znovu zasmál, když nám to četl v České televizi. Mělo to znamenat jediné, že pan Ransdorf je blbec, žádné jiné věcné sdělení to neobsahovalo. Tak jsem přemýšlel, proč nám Česká televize tuto informaci sděluje a ještě navíc tímto způsobem,“ přiznává mediální analytik.
Chechtat se europoslanci není v náplni hlavního zpravodajského pořadu
Došel k závěru, že to může být jedině proto, že si to Lukáš Dolanský a zřejmě i Česká televize myslí. „To si může myslet o komkoli, ale i kdyby to bylo stokrát opodstatněné nějakými indiciemi – a já teď vůbec nemluvím o panu Ransdorfovi, ale mluvím obecně – tak dělat z českého europoslance vola, to nechť si dělají německé noviny. Ale Česká televize se musí zabývat podstatou té kauzy, zjišťovat, jak to bylo, a ne se panu Ransdorfovi chechtat v hlavním zpravodajském a publicistickém pořadu. Na to máme privátní televize a na to máme satirické pořady. To si může dovolit pan Krampol v nějakém svém pořadu, ale určitě ne pan Dolanský ve zpravodajství,“ kritizuje Petr Žantovský.
Úplně jinou psychoemoční situaci navozoval druhý výstup Lukáše Dolanského, který se týkal bývalého ředitele Českých drah Dalibora Zeleného, jenž prohrál soud o odstupné ve výši přibližně sedm milionů korun. „A Česká televize vytáhla z archívu záznam z doby, kdy pan Zelený nastupoval do funkce a říkal, že tam nejde kvůli penězům, ale že jde zlepšovat České dráhy. To ostatně říká každý, když někam nastupuje. Ale Česká televize to dala jako kontrast k tomu, že pan Zelený se soudí s Českými drahami o odstupné, což mělo v divákovi vyvolat dojem zesměšnění Zeleného. Potíž je v tom, že ty dvě informace spolu nijak nesouvisejí, protože jsou vytrženy z kontextu, jak inaugurační věta pana Zeleného, tak informace o prohraném soudu,“ upozorňuje mediální odborník.
Dolanský si zahrál na Jakeše a Szántó nabídl „vytříbený“ slovník
Druhou potíž spatřuje v tom, že se nám Česká televize ani neobtěžovala sdělit, v čem spor pana Zeleného s Českými drahami spočívá. „Takhle byl český televizní divák jen posilován ve svých nízkých závistivých pudech, které odpovídají rčení o sousedově praseti, které nechť chcípne, když chcíplo to moje. Nebo dává vzpomenout na slavné výroky Miloše Jakeše z Červeného Hrádku, když na adresu paní Zagorové říkal, že to je nejen milá holka, ale také že bere tolik a tolik set tisíc ročně. Něco podobného se stalo i v Událostech, komentářích, kdy pan Dolanský v podstatě jen uhodil na tu závistivou strunu v českém divákovi ve smyslu: ´jen se podívejte na toho chlapa, je to takový neschopný trouba, který nedělal pořádně svoji práci a ještě chce sedm milionů, takové velké peníze si ty, milý diváku, nikdy v životě nevyděláš. Takže tenhle podprahový psychologický efekt to mělo, což je opravdu projev naprosto brutální bulvarizace toho, co se v České televizi dnes děje,“ míní Petr Žantovský.
Ing. Miloš Zeman
Na závěr si nechal krátkou zmínku, která se týká reakcí na nedělní diskusní pořad Partie televize Prima, v němž moderátoři Terezie Kašparovská a Tomáš Hauptvogel přivítali prezidenta Miloše Zemana. „Jde mi o facebookové výroky pana Szántó na jejich adresu. Každý má právo na svůj názor, nicméně Jakub Szántó je redaktorem České televize. A když píše – cituji – ´Odporné lezení do prdele fašounské stoce, která se snaží dominovat veřejnému diskurzu. Tak ať tam Prima vleze a už zůstane´, tak to si myslím, že se nepatří z úst redaktora České televize ani na Facebooku. Ten by neměl být kanál, i když tak často vypadá, ale mělo by to být komunikační prostředí. To, že se Jakub Szántó v tomto svobodném prostoru vyjadřuje takhle, vypovídá o něm samotném. Ale také o České televizi, která ho zaměstnává,“ dodává mediální analytik.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Jiří Hroník
