Do podnikání se položil už v 18 letech. Začal jako finanční poradce a měl úspěch. Vydělával tolik, že ve 21 letech začal přemýšlet o investici do nemovitostí. „Řekl jsem si, že je čas na to, pořídit si byty na pronájem, tak jsem tehdá tři koupil,“ vrací se František ve vzpomínkách do začátků.
V Praze tento typ pronájmu zažívá zhruba od roku 2013 nebývalý boom. Díky online platformám typu AirBnB totiž svůj pokoj nebo byt může pronajmout úplně každý a prakticky ihned. V Praze šlo po celé roky hezké malé byty pronajímat klidně za 2 nebo 3 tisíce korun za noc. Není tedy divu, že mnozí se příležitosti opravdu pevně chytili a skupovali po celé Praze byty na hypotéky. Podobně postupoval i František: „Otevřel jsem první čtyři pokoje. Čas šel dál a pokaždé, když mi nějaká banka byla ochotná dát hypotéku, tak jsem si ji vzal a koupil něco dalšího.“
Františkovi se dařilo a snažil se turistům, kteří navštěvovali české hlavní město, nabídnout jedinečný zážitek. Začal proto jednotlivé byty tematicky upravovat. V jeho nabídce tak byly k pronájmu i pokoje, ve kterých je vše zařízeno jen jednou barvou, (například modrá, červená, zelená) nejvíce ale zaujal apartmán, ve kterém František vše zařídil ve stylu pražského metra, a to včetně dveří a sedaček.
Premiér Česko – Slovenska, který má Váš respekt:Anketa
Chcete Prymulu zpět coby ministra zdravotnictví?Anketa
Na každém z pokojů byl František schopen za rok protočit zhruba 500 až 700 tisíc korun. Při 17 pokojích se dostaneme za rok k částce v rozmezí 8,5 až téměř 12 milionů korun. Polovinu z této sumy spolyká úklid, údržba a další provozní náklady, z druhé poloviny peněz pak František financoval splátky hypoték a svůj vlastní život. Do konce roku 2020 měl v plánu dokončit dalších 10 pokojů ke krátkodobému pronájmu a splatit některé vyšší úvěry. „Takže jsem žil v domnění, že se mi něco takového nikdy nemůže stát…až do 14. března,“ vrací se k osudovému dni, kdy Babišova vláda zavedla přísná koronavirová opatření.
Byla to rána. Už ze začátku roku 2020 měl totiž František pokoje velmi dobře obsazené až do léta. Zdánlivě jistá pozice. „Měl jsem rezervace dopředu až cca do konce června - obsazenost min. 70%, něco by se pak ještě doobsadilo,“ říká. „A pak najednou 14. března o půlnoci, nebo jak to vyhlásili ten zákaz prodeje ubytovacích služeb, tak jsem jen čuměl. Pak už jen začal cinkat telefon a co pět minut přišlo nějaké storno rezervace,“ vzpomíná na nepříjemné chvíle.
„No a ze dne na den mi to vlastně všechno spadlo. Všechny rezervace na ty čtyři měsíce dopředu se vlastně najednou zrušily, ale náklady zůstaly - byly cca 250 tis, když vezmu všechny hypotéky, platby do SVJ, a ostatní trvalé platby spojené s těmi nemovitostmi - tedy i s těmi, které mi už vydělávaly, i s těmi, které jsem měl rozdělané,“ popisuje František, čemu musel v březnu čelit. Tou dobou navíc dával práci pěti lidem – dvěma uklizečkám, dvěma recepčním a údržbáři. Pracovali pro něj ale na IČ a DPP, takže ukončení spolupráce bylo jednoduché. „Takže já, který jsem si předtím pískal, že i kdyby byla obsazenost jen 30%, tak jsem na nule a to se nikdy nemůže stát, jsem najednou měl situaci, že mi ze dne na den zmizely tři čtvrtiny příjmů, ale náklady se nijak nezmenšily,“ dodává.
Situaci bylo potřeba urychleně řešit, jinak se František mohl dostat do neřešitelných problémů. Jednotlivé pokoje inzeroval na realitních serverech a začal je nabízet na klasické dlouhodobé nájemní smlouvy. To už ale samozřejmě přinášelo menší peníze, nevýhodou bylo také existující vybavení pokojů. To, co ocení turista na víkend v Praze, se nebude hodit člověku, který chce v bytě skutečně bydlet. František nicméně pokoje nakonec obsadil. Z původního deficitu 250 tisíc měsíčně je nyní v situaci, kdy každý měsíc prodělá zhruba 100 tisíc.
Problémy částečně zasáhly i rodinu. „Ten deficit jsem nějak pokrýval z peněz na rekonstrukci, ale to nebylo dlouhodobé řešení, protože tu rekonstrukci jsem stejnak potřeboval řešit. Tak jsem si pak ještě vzal jednu hypotéku na rodiče a jednu jsem refinancoval s navýšením,“ popisuje František další část řešení zapeklitého problému. „Kdybych neměl takové znalosti v oblasti sjednávání hypoték, tak jsem zkrachoval, to je jisté,“ domnívá se.
Fotogalerie: - Jsme lidi, nás nevypnete!
Františkovi příliš nepomohl ani stát. Měl nárok pouze na 500 korun denní kompenzace pro OSVČ, kompenzace nájemného se na něj totiž nevztahovaly. Nemohl využít ani úvěrové moratorium, tím by si totiž znemožnil realizaci dalších hypoték. „Státní kompenzace byly směšné a nastavené naprosto nefunkčně,“ říká k tomu mladý podnikatel. Z celého problému se nakonec dokázal „vydlužit“.
V tu chvíli Františkovi došlo, že je výhodnější, když má příjem postavený „na dvou nohách“ místo jedné. „Když ubytování totálně přestalo fungovat, zaměřil jsem opět víc snahy k hypotečnímu zprostředkování,“ popisuje. Profesi se sice věnoval i během pronajímání nemovitostí, ale neviděl v ní již pro sebe takovou budoucnost. „Předpokládal jsem, že po dokončení všech rozdělaných nemovitostí už mi to vydělá dost na to, abych nemusel tak makat,“ říká. Nyní ale názor změnil. Práci hypotečního zprostředkovatele si hodlá udržet i do budoucna. Plánuje také rozjet několik dalších dlouhodobých pronájmů, ale ideálně mimo Prahu. „Svoje peníze jsem nikdy neměl, vše jsem vždy financoval bankovními zdroji,“ vysvětluje, kde plánuje najít zdroje na další nákupy.
Celou šílenou zkušenost z roku 2020 nakonec František hodnotí smířlivě, až pozitivně. Bude prý přínosná pro jeho další podnikatelskou kariéru. Na vrchnost je ale naštvaný: „Stále nesouhlasím s tím vším, co se děje. Především tedy nesouhlasím s tím, že jsou schopni někomu zakázat způsob, kterým si vydělává peníze, aniž by se o něj postarali. Sami si berou pěkný platy s nulovým rizikem a někomu, kdo tvrdě dře, prostě zakážou dělat jeho práci, dají mu h*vno, nebo pětistovku denně, což nic neřeší. A pak když jde do ulic demonstrovat proti tomu bezpráví, tak říkají, že demonstrovat je nezodpovědné, že by mohl někoho nakazit a že má sedět doma a umřít hlady.“
Nakonec ale nebude tak zle. Františkovo naštvání na vládu v čase opadá. Nejhůře nesl situaci v březnu, kdy netušil, co bude dělat a valily se na něj potenciálně milionové dluhy. „Byl jsem fakt nasr*nej, psychicky jsem to moc nedával, zničilo mi to plány i důvěru v systém v naší zemi,“ vzpomíná. Postupem času se s tím, jak mu začala přibývat práce v oblasti hypoték, a také s tím, jak se mu dařilo zmenšovat měsíční deficit, jeho rozladění snižovalo.
Nyní má tolik práce, že mu prý ani nevadí, že nemůže zajít do hospody. A chce poukázat na to, že mnohým v zemi vadí omezení právě jen v tomto rozměru – jsou zavřené jejich oblíbené hospody, posilovny a další možnosti volnočasového vyžití. „Těch, co jsou majiteli hospod a majiteli fitek, je pár procent. Většina je relativně v pohodě a proto ani většina relativně nevyjadřuje nějaký velký nesouhlas,“ domnívá se František. „Chápu ty, co mě fak*jou, že jsem h*jzl, protože jsem nyní zhruba v jejich pozici, bez ohrožení na existenci. Bylo by ale fajn, kdyby se také oni dostali do mé situace v březnu, kdy jsem byl ve sr*čkách, pak by pochopili víc o tom, jaký je ten druhý pohled na věc,“ uzavírá František celou zkušenost.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
COVID
Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.
Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.
autor: Marek Korejs
