Fiala je přesvědčen o tom, že obecně by soudy opravdu neměly být nuceny spoustu rozhodnutí písemně odůvodňovat. Bohužel u nás a v celé Evropě je tlak na to, aby se podrobně odůvodňovalo. „To je velký problém,“ říká.
Stačilo by rozhodnutí podat prý ústně. Nejen však naší, ale celou evropskou justicí prorůstají absolutně nesmyslně dlouhá zdůvodnění rozhodnutí. „U soudů se vlekle odůvodňují i jasné věci,“ dodává s tím, že rozhodnutí do písemného vyhotovení by se dávalo jen za předpokladu, že by účastníci dopředu oznámili, že se budou odvolávat.
Podobný názor má v tomto ohledu i u vyšších a nejvyšších soudů, které ve více než polovině případů vysvětlují lidem velmi podrobně, proč se jejich problémem nebudou zabývat. „Je to nesmyslné,“ říká jasně a dodává, že tohle justice dělá, nemůže prý v dostatečně rychlém čase rozhodnout kauzy, které má rozpracované.
Jestli se nenatahují řízení zahlcená formalismem, schválně nevylučuje, aby to někteří dělali. „Neříkám, že výslovně advokáti, ale stal se z toho dobrý byznys, kdy ani tak nejde o to, jak dopadne samotné řízení, ale účelově se natáhne a pak si jedna ze stran na státu vysoudí odškodnění,“ upozornil a následně konstatoval, že počet těchto případů roste geometrickou řadou.
„S příchodem nového ministra spravedlnosti vždy přijde období nadšení, práce na úpravě procesu, pak fáze útlumu a nic,“ říká Fiala. Procesu podle něj tak vždy nejvíce škodí to, že se pořád koriguje dalšími a dalšími novelami, které z něho dělají pirátský zákoník. „Procesní právo je zastaralé, složité a komplikované,“ poznamenal s tím, že vyjma technických předpisů je přesvědčen, že kdyby se dlouhou dobu nepřijímaly žádné nové zákony, tak by se nic nestalo, spíše naopak.
Poukázal i na samotnou vymahatelnost soudních rozhodnutí, která bývá slabá. Zatímco v 90. letech byla prý vymahatelnost hlavní mantrou demokratického státu, akcentovala se práva věřitelů, tak postupem času se to obrátilo. Ochrana dlužníků před někdy nepřiměřenou tvrdostí věřitelů dospěla podle Fialy až k tomu, že dlužníci jsou někdy chráněni způsobem, který je už za hranicí běžného paternalistického přístupu státu. „Vymahatelnost práva dramaticky klesá,“ shrnul.
Celý rozhovor ZDE
Základní problém vidí v tom, že není provázaná fáze od vydávání rozsudku, tzv. nalézací řízení, s exekucí, tedy výkonem rozhodnutí, eventuálně s fází insolvence. „Striktní oddělení těchto fází řízení je kontraproduktivní a neodpovídá moderní době. Tyto věci by měl dělat jeden soudce,“ uvedl s tím, že jedině tak to může normálně fungovat, protože spravedlnost není cesta od práva k rozsudku, ale od práva ke splněné povinnosti.
„Řízení nalézací a výkonné je třeba propojit, protože občanům je jedno, jaké procesní ekvilibristiky provádíme,“ uzavřel.
Psali jsme:
_635881056843822287.jpg&id=109552)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: nab
