Ostravské ocelárny Liberty Steel vlastní skupina GFC Alliance podnikatele indického původu Sanjeeva Gupty. Působí v celé řadě evropských i mimoevropských zemí a jejími hlavním byznysy jsou ocelářství, výroba hliníku a energetika. V poslední době se skupina dostala do problémů v souvislosti s pádem finančního domu Greensill, který pro společnosti GFC Alliance zajišťoval část provozního financování. GFC Alliance tak pod tlakem řeší, jak udržet svůj byznys i za cenu případných divestic a restrukturalizací. A to v situaci, kdy evropský těžký průmysl nemá kvůli kombinaci čínské konkurence a evropské regulace na růžích ustláno.
Problémy matky samozřejmě citlivě vnímají zaměstnanci a odboráři ve vítkovických ocelárnách Liberty Steel. I když ostravská společnost prosperuje a v prvním čtvrtletí letošního roku by měla vygenerovat rekordní zisk před zdaněním ve výši 60 miliónů eur, odboráři se, ze svého pohledu legitimně, bojí, aby problémy matky nezasáhly i dceru, která jim dává živobytí.
Proto velmi ostře reagovali na transakci, v rámci které se vlastník rozhodl převést část evropských emisních povolenek v ceně jedné miliardy vlastněných Liberty Steel na sesterský podnik LIBERTY Galati v Rumunsku. Důvod transakce je prozaický. Zatímco Liberty Steel vlastní povolenky za necelých šest miliard korun, což dalece přesahuje její aktuální potřebu, rumunská LIBERTY Galati povolenky k dispozici nemá. Pokud by nedošlo k převodu od sesterské společnosti, musela by je nakupovat za cenu 46 eur za tunu vypouštěného CO2, a to si v současné situaci nemůže dovolit. Bez povolenek by musela LIBERTY Galati zastavit výrobu a tamní zaměstnanci by pravděpodobně skončili na dlažbě.
GFC Alliance, vlastník obou podniků, se tedy rozhodl provést transakci, na kterou má absolutní právo: Liberty Steel prodala sesterské rumunské firmě emisní povolenky v hodnotě cca miliardy korun, transakce proběhla v hotovosti. Z pohledu vlastníka došlo v zásadě k tomu, že předal část svého majetku z jedné ruky do druhé. Vůči prodávajícímu, Liberty Steel, se mateřský holding zachoval více než férově: Liberty Steel na transakci vydělala 260 mil. Kč. Část tohoto zisku bude rozdělena mezi zaměstnance: V rámci mimořádných odměn udělených k 70. výročí založení společnosti dostane každý zaměstnanec, a to i včetně agenturních, přes 13 tisíc korun čistého. Majitel se také zavázal, že zbytek zisku použije na investice do ostravského provozu.
Fotogalerie: - Ámos ve svěrací kazajce
Skutečná příčina problémů českého ocelářství
I přes transparentní a férové jednání je majitel obviňován některými odboráři a politiky z toho, že z Liberty Steel ´vyvádí peníze do zahraničí´. Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, která nemá s podnikáním žádné zkušenosti, se na Twitteru vyjádřila jako autentická marxistka, která bojuje proti zlému kapitalistovi: „Bohužel došlo na nejhorší. Vedení Liberty Ostrava chce prodat emisní povolenky za miliardu a bude tak dál pokračovat ve vyvádění peněz do zahraničí. Za ministerstvo práce nyní řešíme další postup a hlavně - jak s odbory ochránit tamní zaměstnance. V pondělí to chci řešit na vládě!“ tweetovala. Premiér Babiš, který na rozdíl od Maláčové o podnikání něco ví, nemohl zůstat pozadu a informoval, že bude iniciovat v ostravských ocelárnách finanční kontrolu. Josef Středula pak na svém Facebooku pózoval s odboráři Liberty Ostrava a vyhrožoval ochromením společnosti. Jeho tvrzení, že bojuje za záchranu pracovních míst zaměstnanců, jsou v kontrastu s tím, že je to právě současné vedení Liberty Ostrava, díky kterému se zaměstnanost v kraji zvýšila, a jakékoli paralyzování činnosti, k níž odborář vyzýval, by činnost oceláren poškodila, a vedla tak paradoxně právě ke ztrátě pracovních míst v kraji s jednou z největších nezaměstnaností v České republice. Tento paradox vede k otázce, zda Josef Středula ještě hájí zájmy pracujícího lidu, nebo jeho obavy spíš využívá ke své politické kampani.
Chcete, aby vás hospodský či restauratér obsloužil bez testu na covid?
Jana Maláčová
Anketa
Systém by dával logiku, pokud by emisní povolenky zatěžovaly veškerou ocel, která se na evropském trhu objeví. Tak tomu ale není: Emisní povolenky musí kupovat jen producenti ze zemí EU, zatímco čínští oceláři můžou valit svoje přebytky do Evropy bez této obrovské zátěže. Evropští výrobci jim nedokážou konkurovat na cenu a tím pádem ani negenerují prostředky na investice do snížení emisí. Vytváří se tak začarovaný kruh, který vede k tomu, že evropské ocelářství umírá a EU se stává u oceli jako strategické komodity závislé na asijských dodávkách. Není divu, že ocelárny v Evropě krachují od Velké Británie až po Polsko.
Není bez zajímavosti, že v uplynulých dvou letech bez většího zájmu českých politiků skončila většina výroby v druhdy slavném podniku Vítkovice Heavy Machinery, produkce se zastavila i v západočeských hutích Pilsen Steel. Aktuální zájem premiéra a několika ministrů o osud Liberty Steel tak není projevem systematické péče o český těžký průmysl, ale spíše snaha zalíbit se ostravským voličům v situaci, kdy česká vláda má rekordně nízkou důvěru veřejnosti a sněmovní volby jsou za rohem.
Zatímco čeští politici bojují za zájmy českých zaměstnanců oceláren agresivními tweety a posíláním finančních kontrol, na západ od našich hranic postupují racionálněji. Francouzská vláda poskytla tamním společnostem skupiny GFC půjčku 20 miliónů eur, která má vytvořit prostor pro řešení jejich tíživé finanční situace. Za tu nemůže management vlastníka, ale výše popsané chronické problémy těžkého průmyslu v Evropě, který čelí nejen asijské konkurenci, ale i smrtící evropské regulaci.
Asi nejblíž realitě je lidovecký europoslanec Tomáš Zdechovský, který vyzval Evropskou komisi, aby ochránila evropskou ocel a na ní navázaná pracovní místa. Skutečné páky, aby byla kritická situace vyřešena, má totiž v rukou právě Brusel, který může evropský ocelářský trh ochránit celními bariérami. Pokud k tomu nedojde, Evropa o většinu svého ocelářství přijde a výroba strategické komodity, s ní spojená pracovní místa a také emise se přestěhují do Říše středu.
Tomáš Zdechovský
autor: red
