Za to může Václav Klaus. Bývalý eurotajemník Prouza vykládal lidem, jak dopadneme, když nebudeme mít rádi EU

V libereckém Fryčově knihkupectví se v úterý večer popíjela evropská káva. Aneb debatní cyklus Café Evropa dorazil do Liberce. Tady diskutovali Liberečan Jan Šolc, bývalý poradce prezidenta Václava Havla a spoluzakladatel Etického fóra České republiky, a ekonom Tomáš Prouza, bývalý státní tajemník pro evropské záležitosti. Akci moderoval Martin Vokálek z Institutu pro evropskou politiku Europeum. Nejdříve se přítomní věnovali důvodům rozdělení Československa. „Hlavním byla potřeba slovenské strany konečně najít příležitost se osamostatnit,“ vysvětlil Jan Šolc. „Bylo to vidět už na demonstracích z listopadu 1989. Dominantní byla v Čechách dvě hesla – „Svobodné volby“ – to vidíte na fotkách i na Slovensku. V Čechách bylo ale daleko častější heslo „Zpátky do Evropy“. Na Slovensku daleko více používali výrazy jako „Konečně můžeme sami“. Už tam bylo vidět rozdílné směřování. Češi měli pocit, že mají šanci se vrátit tam, kam vždy patřili, slovenská emoce byla daleko více o tom, že teď konečně nám do toho nikdo nebude mluvit,“ konstatoval Tomáš Prouza. „Navíc transformace, která přišla, byla výrazně těžší pro slovenskou část federace. Byla zemědělštější, bylo tam více těžkého, zbrojního průmyslu, který se zavíral. Dopady byly mnohem jednostrannější na tu chudší část. Logicky tam pak byla živná půda pro ty, kteří říkali: ‚Bez Čechů bychom se měli líp, nikdo nám nebude diktovat.‘ Což známe i dnes v evropských debatách,“ doplnil.

Češi Slovákům pomohli, dnes naopak se oni nás snaží vtahovat zpátky do hry

Slovensku v té době reálně hrozila izolace. „Slovensku hodně pomohl Visegrád. Polsko-česko-maďarský tlak – pojďme to udělat všichni dohromady. Slováci měli tehdy pocit, že nemusejí moc spěchat. Když jsme se připravovali na vstup do Schengenu, Slováci byli proti nám, Polákům i Maďarům velmi pozadu v technickém zabezpečení hranic,“ zavzpomínal Prouza. Začalo podle něj hrozit, že nebudou Slováci do Schengenu vpuštěni. „Češi začali na poslední chvíli řešit, že budou muset opevněnou schengenskou hranici stavět na česko-slovenské hranici. Tehdy padlo rozumné české rozhodnutí – neinvestujme do česko-slovenské hranice, ale do Slovenska. Pomožme Slovákům udělat bezpečnostní opatření na východě. Tehdy jsme do toho Slováky trošku dotlačili. Oni nám to dneska velmi hezky vracejí. Když se podíváme na dnešní stav evropské integrace, tak se snaží nás vtahovat zpátky do hry,“ sdělil. Tomáš Prouza připomněl, že po vstupu do Unie se naplnilo i druhé české listopadové heslo. „Není tu už nic dalšího. Kdežto Slováci chtěli samostatný stát, aby byl úspěšný, měli řadu dalších věcí. Problémy, které teď u nás jsou, vyplývají z toho, že nemáme žádný další sen. Slováci ho měli: budování státu, být víc vidět, začít fungovat. Slováci i v zahraniční politice jsou v posledních letech výrazně aktivnější, budují svůj národní příběh,“ domníval se.

„Co by se stalo, kdyby k rozdělení nedošlo, hrozila by nějaká obdoba Jugoslávie?“ zeptal se moderátor. „Nevěřím tomu, že by Češi a Slováci na sebe stříleli. Došlo by k pěti deseti letům stagnace, na federální úrovni by nešlo udělat vlastně vůbec nic. Bylo by to o neustálých sporech a v té chvíli by nám ten vlak ujel. Chystali jsme se na vstup do NATO, do EU. A speciálně vstup do Evropské unie vyžadoval spoustu nové legislativy, Plno věcí přestavět. Pokud by byla zablokovaná federální úroveň, tak by se mohlo stát, že Poláci i Maďaři by do Unie vstoupili, a my ne, možná že až pak o pět let později,“ odpověděl Prouza. „Dělení však bylo dobré a je dnes dávané za vzor. A naše vztahy jsou teď se Slováky výborné. Takže to nakonec dopadlo dobře,“ konstatoval k tématu rozdělení společného státu Jan Šolc. Prouza připomněl proces přijímání eura na Slovensku. „Rozhodli se, že je to ve slovenském národním zájmu. Celá slovenská politická scéna se dohodla, že z tohoto důvodu tento fakt nebude ve volební kampani zpochybňovat. To je věc v Čechách naprosto nereálná, tady se nikdo takto nedokáže dohodnout. Slováci začínali z horšího základu a v menším, aspoň je to někdy dokázalo stmelit. My jsme pomalejší a řadu věcí nedokážeme dotáhnout,“ povzdechl si Tomáš Prouza.

V Česku chybí silný proevropský politik

„Jak je možné, že 25 let po rozdělení je v Česku podpora Unie nižší než na Slovensku a na rozdíl od nich nemáme euro?“ otázal se moderátor Martin Vokálek. „Možná to příliš zjednoduším, ale odpověď má dvě slova – Václav Klaus. Byl to geniální politický komunikátor, uměl lidi oslovit – umí to ostatně dneska i jeho syn – a proti němu nikdo nestál na druhé straně. Kdo by říkal, no, Václave, ty říkáš, že Evropa je špatná, a já říkám, že je dobrá. Na té proevropské straně nikdy nebyl žádný silný politik, který by dokázal říci, že Evropa je dobrá,“ je přesvědčen Tomáš Prouza a uvedl příklad ze Slovenska.

„Před dvěma měsíci se tam vedle sebe na tiskovce postaví premiér, prezident a šéf slovenského parlamentu – lídři, kteří nejsou rozhodně žádní političtí přátelé – ale společně dokáží říci: Evropská unie a eurozóna jsou životním zájmem Slovenska, kdybychom tam nebyli, tak na to ošklivě doplatíme. Tohle v Česku nikdy neudělal žádný politik,“ doplnil. „Slováci vždycky říkali, že můžou být v Evropě úspěšní. Když budeme vědět, co chceme, na to se soustředíme, tak nám to pomůže. Nikdy tam nebyla ta česká obava, že se v Evropě rozpustíme jako kostka cukru v kávě. Nevím, proč jsou Češi tak nejistí. I proti Slovákům. Přitom nejistí by měli být Slováci. Mladší, menší národ, horší ekonomika. Oni by měli mít mnohem větší důvody k obavám. A je to přesně naopak,“ konstatoval.

„Rozdíl je v tom, že na čem se Slováci dohodnou, tak to pak všichni podporují. Možná pod tlakem toho menšího národa se dokáží více stmelit a lépe si definovat národní zájmy než my. Český politický diskurs je většinou o tom, s čím kdo nesouhlasí. Když se podíváte v úterý na tiskovky jednotlivých politických stran před zahájením pléna Sněmovny, tak tiskovka za tiskovkou je o tom, že s tímhle my nesouhlasíme a my nechceme tohle. Strašně málo dokáže český politik říci – Ano. Tohle já chci,“ povšiml si Prouza. Další příklad uvedl z Polska. „Ti jsou zvyklí se doma rvát jako koně, ale když přijedou do Bruselu, hájí společný polský zájem. I přes dnešní spory Polsko versus Komise, tak má pořád devadesát procent Poláků pozitivní vztah k Evropské unii. I dnešní polská vláda to komunikuje jako spor vlády s opozici. Není to ten styl – zlý Brusel nám chce ublížit,“ myslel si Prouza.

V závěru padl dotaz, kdo je lépe připraven na případnou ekonomickou krizi. „Slováci daleko více investují do digitalizace, modernizace a podobně a snaží se připravit na to, co přijde. Kdežto my stále jedeme starý byznys model montoven, který je sice jednoduší a krátkodobě funguje, ale je už vyčerpaný. Dnes Slováci když dávají někomu investiční pobídku, tak jednou z podmínek je – a přivezete sem třetinu vašeho výzkumu? Jasně, postavte si montovnu, ale naší podmínkou je: přesuňte sem i část výzkumu. Přemýšlení na Slovensku je o něco dál,“ vypozoroval Tomáš Prouza. „Slováci jsou na tom dobře. Pokud tam vyhraje ve volbách jakákoliv strana, země zůstane proevropská a vždycky bude chápat, že chce-li být úspěšná, musí fungovat uvnitř Evropské unie. To je základ slovenského úspěchu. Mají naprosto jasno. My stále nevíme, kam chceme patřit, proč tam máme patřit a nejsme ochotni do toho investovat. Pokud si tohle neujasníme, budeme se vždycky plácat na okraji. Jako královna Koloběžka první, jednou nohou vevnitř, jednou nohou ven. Moc si s tím nevíme rady,“ uzavřel devadesátiminutovou debatu Tomáš Prouza.