Tři roky poté, co Obamova administrativa oznámila, že se bude z ekonomického i politického pohledu více soustředit na oblast Asie, začínají tamější američtí spojenci o tomto slibu pochybovat. Nikdo samozřejmě nezpochybňuje, že Washington počínání Číny a její konflikty se sousedy pečlivě sleduje a snaží se je ovlivňovat. Ovšem toto počínání je bohužel zastíněno jinými prioritami,“ píše Apps a konkrétně uvádí dění na Blízkém východě a vztahy s Ruskem. „Ve výsledku se tak země, které mají z Číny největší obavy, spojují v aliance. Konkrétně tedy jde o Japonsko, Indii, Filipíny, Vietnam, Austrálii atd. Mají oprávněné obavy, že může situace jednou vyžadovat, aby vzaly situaci do svých rukou. Bez ohledu na to, co by v celé záležitosti mohly udělat Spojené státy. Přitom Japonsko bylo od druhé světové války považováno za nejbližšího spojence USA v regionu.
Apps v této souvislosti upozorňuje na zablokování Trans-Pacifické obchodní dohody Obamovy administrativy americkým Kongresem. „Singapurský ministr zahraničí poté ve Washingtonu poznamenal, že tím Spojené státy ztrácí mocenské páky v regionu. Doslova se tázal, jestli chtějí být Američané součástí dění regionu, či nikoli. O něco později dohoda nakonec prošla. Mnoho kritiků bude namítat opak, ale svět bez amerického vedení bude méně bezpečným místem. Amerika je stále klíčovým hráčem. Musí však operovat v několika různých směrech. Je nutné odrazovat Rusko a Čínu od agresivních útoků vůči americkým spojencům, ale zároveň si musí Američané počínat tak, aby současné pnutí nevyostřili k otevřenému konfliktu,“ vysvětluje Apps.
Celý text v angličtině najdete ZDE
Za vážný problém Spojených států považuje Apps neustále se snižující výdaje na obranu. V porovnání s rokem 2010 jsou nyní tyto výdaje o pětinu nižší, zároveň však stále téměř o polovinu vyšší než např. v roce 2001. „Naopak v Austrálii tvořily vojenské výdaje v loňském roce celých 6,7 % rozpočtu. Jižní Korea je zvýšila na 2,3 a Indie na 1,8 %. Letos v lednu navíc Japonsko oznámilo zvýšení rozpočtu na obranu na nejvyšší úroveň od skončení druhé světové války,“ zmiňuje Apps a uvažuje, jakým způsobem budou tyto země koordinovat svoji obranu a také, do jaké míry bude do této činnosti zapojen Washington. „Čína loni zvýšila své výdaje až na 9,7 % a její největší obavou zůstává, že se proti ní ostatní asijské státy spojí po vzoru NATO do vojenské aliance,“ píše Apps.
Zatím je však podle jeho názoru něco podobného jen málo pravděpodobné. Nicméně sbližování mezi Indií a Vietnamem či Filipínami a Japonskem rok od roku roste. „Někteří bývalí i současní vysocí úředníci se ve světle těchto trendů obávají, že Spojené státy mohou v blízké budoucnosti ztratit moc k ovlivňování událostí v regionu. Přitom bude Washingtonu stále hrozit zatažení do případného konfliktu mezi jeho spojenci a Čínou,“ uvádí Apps, který ovšem dodává, že Peking si nejspíš nic takového nepřeje. „Nicméně je zřejmé, že Čína usiluje o posílení svého postavení v rámci regionu. Pouští se do sporů o ostrovy Jihočínského moře a její námořní i vzdušné síly si počínají stále odhodlaněji. Je jisté, že v této politice bude Peking pokračovat i nadále,“ je přesvědčen Apps.
Podle Appse by se Spojené státy tak trochu paradoxně mohly inspirovat u svých spojenců na Blízkém východě. „Mnoho z tamějších amerických spojenců zvyšuje výdaje na obranu. Nárůst Saúdské Arábie o 17 % byl v loňském roce nejvíce ze všech států na světě. V důsledku toho se snaží Spojené státy stále více ovlivňovat a kontrolovat své spojence v regionu. Platí to např. o vojenské operaci Saúdů proti Íránem podporovaným rebelům v Jemenu. Totéž se týká také podpory regionálních mocností některých uskupení v Libyi. Je jisté, že konfrontace v Asii se obejde bez krveprolití a bude se soustředit na oblast ekonomickou a obchodní. Ale ať Spojené státy podnikají v tomto regionu cokoli, jeho úsilí a vliv postupně slábnou. Není jisté, jestli bude toto století patřit Asii. Je však zřejmé, že tamější regionální mocnosti razantně posilují své postavení,“ uzavírá Apps.
Psali jsme:
autor: pro
