Praktická lékařka pro děti a dorost Tamara Polášková na svém facebooku sdílela zkušenost z ordinace. Prý začíná pociťovat profesní beznaděj. Vždy totiž na preventivní prohlídce pokládá dotaz, zda děti dělají aktivně nějaký sport. Odpověď pak má být pokaždé stejná, a to negativní. „Ne, skončil. Hrál závodně fotbal/hokej/florbal... chodila do gymnastiky/mažoretek/atletiky... plavala... teď nedělá už od března nic...“ zní běžná reakce dle Poláškové.

„Dítě sedí, hledí před sebe, moc ho to nezajímá. Má 2 kila od jara navíc. Nezájem. Nula. Ve škole nebyly některé děti skoro celý rok. Počáteční fázi nadšení pak vystřídalo na podzim vystřízlivění, stesk po škole a kamarádech... teď už jsou apatičtí. Je jim to jedno. Proboha, proč jsme obětovali děti?“ nechápala doktorka.

Dále popsala, že by ráda viděla nějaké srovnání s ostatními státy Evropy či srovnání s jinými státy z celého světa. Konkrétně by chtěla vědět, jak dlouho chodily 1. stupně do škol, jak dlouho 2. stupně a jak dlouho středoškoláci. Toto srovnání by pediatričku velmi zajímalo.