Internetem se začal šířit komentář Dominika Sandbrooka na stránkách britského Daily Mailu. Článek se zabývá tím, proč jsou to rodiče, kdo nese vinu za generaci narcistů, a jak je dnešní mladá generace přesvědčena o tom, že ví vše nejlépe.
Úvod článku začíná připomínkou, jak byl autor ve škole fascinován dětskou křížovou výpravou z roku 1212. „Jak chlapec řekl velkým zástupům obdivovatelů, že byl vybrán Ježíšem, aby vedl křížovou výpravu dětí do Svaté země a přivedl muslimy na křesťanství. V době intenzivní náboženské víry, posedlí světci a kacíři, chlapcovo poselství bylo silným zásahem. Brzy nashromáždil desítky tisíc mladých stoupenců, kteří nevyslyšeli zoufalé protesty svých rodičů a připojili se k chlapci na jeho dlouhém pochodu na jih…,“ uvedl Sandbrook.
V současné době prý žijeme v podobném věku dětských křížových válek, kdy mezi svaté patří například Greta Thunbergová a mezi kacíře pak patří prý spisovatelka J. K. Rowlingová.
„Slečna Thunbergová díky svým trápením se změnou klimatu dokonce přistoupila k vlastní sérii přírodní historie BBC TV, který podle tiskové zprávy ‚bude následovat mezinárodní křížové tažení Grety‘. Přesto není politikem a už vůbec ne vědcem. Je to doslova a do písmene – dítě,“ psal dále.
Sandbrook se dále táže, proč se ponižujeme před poručnictvím dospívajících a proč dopřáváme tolika teenagerům a dvacátníkům od probuzených válečníků strhávající naše sochy až po studentské davy přepisující celý univerzitní studijní plán. Jeden z nejvlivnějších akademiků v Británii prý zjistil odpověď, když s pozoruhodným načasováním vydal knihu Proč na hranicích záleží. Tím akademikem je Frank Furedi a myslí si, že vina padá na hlavu rodičů této generace, jelikož ve výchově zapomněli nastavit správná pravidla a meze při chování, díky čemuž z jejich dětí vyrostla generace narcistů, kteří vlastně zatím nedospěli.
Profesor Furedi vyzdvihl další věc, a to, že dělicí čára mezi generacemi je v současné době rozmazanější než kdy jindy. Rodiče a děti si totiž hrají v současné době spolu, a to včetně videoher. Hrají si spolu způsobem, jaký byl v 70. i 80. letech, kdy autor článku vyrůstal, nemyslitelný. Rodiče a děti sdílejí stejné nadšení, dívají se na stejné filmy, poslouchají stejnou muziku či nosí stejné oblečení. „To rozhodně neplatilo po většinu minulého století,“ myslí si sociolog.
Tato blízkost rozhodně v mnoha směrech stojí za oslavu. Rodiče jsou prý laskavější než kdy předtím. Fyzické násilí je téměř vymýceno a pravidlo, že dítě by mělo být viděno, ale neslyšeno, též již neplatí.
Fotogalerie: - Umění není pornografie
Pak se s tím však údajně pojí dvě další věci. První věcí je, že děti dospívají později a později. Mnoho mileniálů, tedy lidí narozených mezi lety 1981 až 1996, stále žije jako teenageři. Podle článku mění jednu práci za druhou, žení se později, děti mají později a své peníze utratí spíše za nájem a za zábavu než za hypotéku a rodinu. Jsou doslova nezodpovědní, což se prý myslí nikoliv jako urážka, ale jako fakt.
Sandbrook se dále táže, zda to je jejich vina. Prý ne, jelikož tento proces má velmi hluboké kořeny. „Moje vlastní rodinná historie vypráví příběh. Před více než stoletím můj dědeček opustil školu ve 14 letech, aby se stal kancelářským chlapcem. Než dosáhl svých 20 let, vedl to, co bychom považovali za plně dospělý život, s manželkou, stabilní kancelářskou prací a pravidelnými finančními závazky.
Jeho potěšení z dětství bylo to tam a chování dnešních dvacátníků by pro něj znělo jako nějaká šílená fantazie. Přesto dnes svět, který můj dědeček považoval za samozřejmost, prostě přestal existovat,“ popsal komentátor.
Prý je pro mnoho mladých mužů a žen problémem najít stabilní práci, což prý vysvětluje, proč plno z nich zůstává ve škole tak o mnoho déle. Doby, kdy člověk nastoupil do firmy jako kancelářský chlapec a do penze šel z pozice člena vedení, jsou dnes prý minulostí. „V průměru má většina lidí tendenci měnit zaměstnání každých pět let, přičemž míra mezi mladými je ještě vyšší,“ napsal.
Který z okolních šéfů vlád je nejlepší?Anketa
U mladých se změnilo i nahlížení na symbol odpovědnosti, a to na vlastnictví domu. To se stalo u mladých mnohem exkluzivnějším než kdy předtím. Až polovina lidí z generace tzv. baby boomu měla vlastní bydlení, jak dosáhla třiceti let. „Naproti tomu podíl mezi mileniály klesl na méně než třetinu a je dokonce nižší v Londýně a na jihovýchodě. Podle některých odborníků na bydlení možná jeden ze tří mileniálů nikdy nebude mít svůj vlastní dům, zatímco polovina bude v pronájmu až do svých 40 let,“ popsal Sandbrook další fakta.
Jinými slovy, systém mohl být navržen tak, aby zabránil mladým lidem převzít odpovědnost, jako to dělali jejich rodiče a prarodiče ve stejném věku. „Proč na tom záleží? Pokud lidem nedáte podíl v systému, stabilní práci a vlastní domov, můžete sotva očekávat, že ho budou bránit, když dojde k útoku. A pokud s lidmi zacházíte jako s dětmi, budou se chovat jako ony – jak to nyní zjišťujeme, on-line i v našich městských centrech. Nejškodlivějším vývojem ze všech je však nepochybně přehnané uspokojení mládeže, které je ztělesněno Thunbergovým kultem,“ pokračoval komentátor.
Podle profesora Furediho je třeba hledat odpověď na tyto otázky v šedesátých letech, kdy se začala liberální média potulovat kolem takových osobností jako John Lennon nebo Mick Jagger, čímž se došlo k pocitu, že jediný názor, na kterém záleží, je ten názor mladých.
Během debaty kolem referenda o brexitu bylo prý možné uslyšet nesčetněkrát argumenty krajních zastánců setrvání v EU, starší voliči, kteří hlasovali pro odchod, zradili budoucnost jejich dětí. Ti si též prý často mnuli ruce radostí nad vyhlídkou hrozící smrti starších voličů pro odchod.
Během protestů Black Lives Matter bylo podle Sandbrooka vidět, že se tu provozuje dvojí metr, a zatímco pro většinu populace platil kvůli opatřením souvisejícím s koronavirem zákaz shromažďování, tak mladá generace se scházela v hromadných setkáních, kde požadovali skončení domnělého rasismu starší generace.
Do uctívání kultu mládí se též má zaměřovat výhradně britská BBC. V posledních měsících se její programy údajně stále více otrocky zaměřují na teenagery a dvacátníky, zatímco se má od zaměstnanců očekávat, že ve svých e-mailech ohlásí „preferovaná zájmena“, jak to požaduje hrstka militantních transgender aktivistů.
„Současně však BBC právě zrušila Andrew Neil Show, přestože 71letý veterán je zdaleka nejlepším politickým reportérem. A aby to vše do sebe zapadlo, BBC zrušila výjimku na placení televizních koncesí pro lidi nad 75 let, jejichž názory a hodnoty jsou běžně odmítány jako reaktivní relikvie.
Ostatní společnosti, zejména v Asii, respektují moudrost svých starších. My ne. Sbalíme naše seniory do pečovatelských domovů, mimo dohled, mimo mysl a obětujeme je koronaviru. Není divu, že budoucnost patří Číně!“ zhrozil se komentátor.
Fotogalerie: - Odhalení orla
Rozhodně tedy my jako dospělí a rodiče nejsme nevinní. Dospělí prý nejsou tak nezodpovědní jako jejich potomci. Prý jako generace X, tedy lidé narození mezi lety 1965 až 1980, jsme nejlínější, nejvíce nenasytnou, nejobéznější a nejshovívavější generací v historii s posedlostí ve fast foodech a v levných letenkách.
Prý i politický život generace X je zrazován stejnou mírou nezodpovědnosti, neboť jaká jiná generace by byla tak oddána samolibému showmanovi, jakým je Nigel Farage, nebo směšnému studijnímu odboráři jako Jeremy Corbyn. Prý tedy není překvapující, že náš rodičovský styl není přímo modelem disciplíny a vážnosti.
Mnoho rodičů podle Sandbrooka odmítá nastavit pravidla a meze ve výchově, a to od doby dívání se na televizi až po spánek. „A příliš mnoho z nich se svými dětmi zachází jako s mudrci, vzory, nebo dokonce s morálními průvodci,“ dodal. Rodiče se podle něj potřebují postavit za děti. Měli by je učit hodnotám, které časem ocení, disciplíně či sebekázni. Prý místo neustálého přesvědčování o tom, jak jejich potomci jsou výjimeční, by rodiče udělali lepší práci, kdyby své potomky naučili určité sebekázni. „Koneckonců, ve světě, ve kterém více než 100 miliard lidí prošlo celou historií, kolik dětí je opravdu výjimečných, s výjimkou jejich rodičů?“ tázal se komentátor.
Vina však není pouze na straně rodičů, ale leží i na straně institucí. Například společnost, jako je Royal Shakespeare Company ve Stratfordu, která díky sponzoringu BP Oil mohla nabízet vstupenky za pět liber tak, aby se na kulturu dostal co největší počet lidí. Studenti si však na divadlo kvůli spojitosti s ropnou společností BP Oil stěžovali, až divadlo rozvázalo s BP Oil sponzoring, tudíž tento program dotovaných vstupenek skončil. „Sotva byste mohli najít lepší příklad sebezničující zbabělosti,“ okomentoval to Sandbrook.
Nejhorší případy jsou prý na univerzitách. V Sandbrookovi se stále vaří krev, když pomyslí na hloupost Liverpoolské univerzity, která přejmenovala sál spojený s reformním liberálním předsedou vlády Williamem Gladstonem, jelikož jeho otec měl vlastnit otroky. Problém však jde podle Sandbrooka mnohem hlouběji než sochy a budovy. „Nikdy mě nepřestává udivovat, že mnoho univerzitních přednášejících se každoročně ptá svých studentů, zda by chtěli, aby hodiny byly o něco jednodušší, nebo aby známky byly o něco lepší; a zda by chtěli, aby se místo toho učili něco jiného,“ popsal Sandbrook.
Dále píše, že rozhodně neodmítá přirozenou a zdravou poptávku po změně teenagery a dvacátníky, a to od slečny Thunbergové na shromáždění OSN až po antirasistické aktivisty v našich ulicích. Je však stejně zdravé pro starší generaci a jejich rodiče naučit se říkat ne. „Řádná společnost závisí na rovnováze mezi mladými a starými, progresivními a konzervativními. Když se tato rovnováha dostane příliš daleko jako nyní, pak se něco strašně pokazilo,“ soudí komentátor.
Tato úvaha přivedla Dominika Sandbrooka zpátky k legendě o dětské křížové výpravě. Ta skončila tak, že když děti dosáhly břehů Středozemního moře, tak jim několik obchodníků nabídlo bezpečnou cestu do Svaté země. Děti do lodí nastoupily, ale nepřistály v Jeruzalémě, ale u obchodníků s otroky na severu Afriky, odkud již nebylo návratu.
Toto by měla být lekce pro všechny, kteří si myslí, že mladí mají vždy odpovědi na všechny otázky. „Mladí nejsou vždy ctnější a rozhodně nejsou vždy moudřejší. A často musejí sklonit hlavu a dospět. Protože jak každý rodič jistě ví, i nejbystřejší dítě se často naprosto, naprosto, nenávratně mýlí,“ zakončil Sandbrook komentář v Daily Mailu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: tle
