Žantovský sledoval návštěvu čínského prezidenta v ČT a nevycházel z úžasu. Vrcholem byl jeden oblíbený expert, který může dokonce kandidovat na prezidenta

02.04.2016 14:32

TÝDEN V MÉDIÍCH Na absurdní divadlo, které rozehrála některá média v čele s Českou televizí, že Čína k nám díky prezidentu Miloši Zemanovi importuje komunismus, se zaměřil při mapování končícího týdne Petr Žantovský. Jeho pozornosti nemohl ujít už stálý televizní host Petr Kolář, jenž hlavu českého státu označil za prezidenta uchvatitele, který si bere občany jako rukojmí. Analytik se věnoval i partičce, která pod hlavičkou svobody médiím rozehrává hru pro ovládnutí rad veřejnoprávních médií.

Žantovský sledoval návštěvu čínského prezidenta v ČT a nevycházel z úžasu. Vrcholem byl jeden oblíbený expert, který může dokonce kandidovat na prezidenta
Foto: Hans Štembera
Popisek: Petr Žantovský

Mediálním odrazem třídenní návštěvy čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v České republice začíná Petr Žantovský své pravidelné ohlédnutí za tím nejzajímavějším, co v uplynulém týdnu objevil ve sdělovacích prostředcích. „Budu mluvit hlavně o reakcích České televize, protože ty byly úplně říčné ve smyslu hysterických reakcí úplně za hranicí normality, za hranicí zdravého rozumu. V úterý, v nejdůležitější den návštěvy čínského prezidenta, jí bylo v České televizi věnováno Interview ČT24, poté velká část zpravodajství, pak dvouhodinový speciál ČT24 ‚Čínský prezident v Praze‘ a potom ještě valná část Událostí, komentářů. Celý večer byl ve znamení čínské návštěvy,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský s tím, že to bylo až neúměrné tomu, že šlo o standardní byznysovou návštěvu hlavy jedné ze supervelmocí, která ale podobné návštěvy vykonává ve většině zemí, které považuje pro Čínu za důležité.

Fotogalerie: - Si Ťin-pching na Hradě

Přivítání čínského prezidenta Si Ťin-pchinga na ná...
Přivítání čínského prezidenta Si Ťin-pchinga na ná...
Přivítání čínského prezidenta Si Ťin-pchinga na ná...
Přivítání čínského prezidenta Si Ťin-pchinga na ná...
Přivítání čínského prezidenta Si Ťin-pchinga na ná...
Přivítání čínského prezidenta Si Ťin-pchinga na ná...

Proto považuje za absurdní divadlo, které se někteří politici a některá média snažili rozehrát, že Čína přináší do České republiky díky prezidentu Miloši Zemanovi komunismus. „Proč tedy nepřiváží komunismus do Spojených států? Inu proto, že o žádný komunismus v Číně nejde. Tam je komunistický režim, vládne tam jedna strana, která má své stanovy, své ideologické mantinely, ale jinak je tam úplně normální hospodářství. To, že je státem řízené, není až tolik velký rozdíl, protože i v západní Evropě je spousta podniků, které jsou považované za klíčové pro národní hospodářství, vlastněna státem ať už ve Francii, v Itálii, o Skandinávii nemluvě. Takže jen záměrně vytváříme problém. Ten samozřejmě není o Číně ani o komunismu, ale je o Miloši Zemanovi. Zeman je hlavním terčem této kampaně, to je naprosto zřetelné. A bylo to zřetelné z téměř všech vyjádření, která v té věci padla,“ tvrdí mediální analytik.

Bývalý velvyslanec v Rusku a v USA už má snad v ČT svůj spacák

A na ukázku si vybral to do očí nejvíce bijící. „Jednak jsem nepochopil, proč byl hostem úterního Interview ČT24 Petr Kolář, který teď už asi v České televizi bydlí. Myslím, že už tam má asi i svůj spacák a svůj suchý záchod jako někteří jeho političtí kolegové před šestnácti lety, protože ho vidím na obrazovce pomalu každý den. A vyjadřuje se ke všemu, asi si myslí, že všemu rozumí. Proč se vyjadřuje k Číně, jsem nepochopil. Byl diplomatem v Rusku, že byl diplomatem ve Spojených státech, ale v Číně možná nebyl ani na výletě, no možná se byl podívat na Velkou čínskou zeď. Pochopil jsem, že pan Kolář dělá všechno pro to – a Česká televize mu k tomu rozvíjí červený koberec – aby byl co nejvíce veřejnosti na očích. To si mohu vykládat pouze jediným způsobem, a to tím, že nastoupí do příští přímé volby prezidenta proti Zemanovi a dalším kandidátům,“ poznamenává Petr Žantovský.

CELÝ SERIÁL PL.CZ "TÝDEN V MÉDIÍCH" PETRA ŽANTOVSKÉHO

Podle něj o tom svědčí všechny podpůrné aktivity, které se na propagaci tohoto pána a jeho blazeovaného úsměvu konají, a to zejména ve veřejnoprávních médiích, o tom svědčí. „Koneckonců je zajímavé, v jakých různých souvislostech pana Koláře vídáme. Nejenom že sedí v České televizi, ale také objíždí s eurokomisařkou Věrou Jourovou vzdělávací a další veřejné instituce pod hlavičkou sdružení Evropské hodnoty a pořádají společné besedy o tom, jaké hodnoty má Evropa vyznávat. To je spanilá jízda, která má pana Koláře propagovat. Proč u toho asistuje paní Jourová, nevím, to by se asi měli ptát voliči hnutí ANO. Nebo snad bude hnutí ANO podporovat pana Koláře jako svého kandidáta do přímé volby? Dávám to jako otevřenou otázku. Moje hypotetická odpověď je, že nikoli, že to je soukromá aktivita paní Jourové. Ale pak ať si hnutí ANO zamete před vlastním prahem,“ míní mediální odborník.

Reportáže ze strkanic byly pro ČT největšími událostmi

Zaujala ho „úžasná“ otázka, kterou moderátorka Světlana Witowská položila Petru Kolářovi ve zmíněném pořadu. „Zeptala se, co by se stalo, kdyby náš prezident pokládal čínskému protějšku otázky na téma lidských práv. A pan Kolář velmi správně odpovídal, že vůbec nic, že by to Čína ignorovala a byznys by šel dál. To je naprostá pravda, a tak si kladu otázku, proč bychom měli dělat něco, o čem víme, že nemá žádný efekt. Ať si ti, kteří to považují za otázku svého srdce a svého přesvědčení, jdou s tibetskou vlajkou po ulicích a volají ‚Svobodu Tibetu‘. Ale proč by stát, ať už v osobě prezidenta nebo kohokoli jiného, měl ztrácet čas tím, že si bude ‚třepit‘ ústa na téma, o kterém Čína stejně mluvit nebude. Pro ni to neznamená ani políček, byznys tu dělat chce, potřebuje vytlačit z Evropy Spojené státy, to je geopolitické, ekonomické přetlačování a v tom nějaká slova na téma Tibet opravdu nehrají pro Čínu sebemenší roli,“ upozorňuje Petr Žantovský.

Za zmínku stojí i to, jak veřejnoprávní televize referovala o nejrůznějších strkanicích, potyčkách a konfliktech. „Třeba jak na jedné straně stáli pan Kalousek s panem Bursíkem, na druhé straně stála policie, nebo další scénka, kde byli nějací čínští studenti, zřejmě angažováni čínskou ambasádou, s čínskými vlajkami, proti nim pak nějací naši aktivisté s tibetskými vlajkami. To je v pořádku. Jsou tu nějaké názorové skupiny, ať se hádají. Mohou se hádat na ulici, mohou si uspořádat konferenci, mohou vydat nějaké tiskoviny, to je úplně v pořádku. Ale není v pořádku, když pan Kubal, který moderuje ten dvouhodinový speciál věnovaný Českou televizí této události, říká: ‚Naši zpravodajové z míst, kde se dějí podstatné věci, týkající se návštěvy čínského prezidenta…‘,“ cituje mediální analytik moderátorova slova.

Protesty proti čínské návštěvě očima PL.cz:

Dva zástupci jednoho sdružení říkali v jednom pořadu úplně to samé

Nedá mu to se nad nimi nepozastavit. „Uf, to jsou podstatná místa? Nevím, jestli podstatné místo je náměstí, jestli podstatné místo je parčík, kde se ‚perou‘ zastánci a odpůrci návštěvy čínského prezidenta. Je podstatná věc, že někdo pomaloval čínské vlajky, nebo je nahradil tibetskými? Myslím, že to není podstatná věc. Tohle je zpráva o tom, že názor ve společnosti na tuto věc není jednotný, že tu jsou různé názorové skupiny, že máme pestrý společenský názor na tyto události. To je v pořádku. Ale podstatné věci týkající se návštěvy čínského prezidenta se odehrávaly v Lánech, na Hradě a na Žofíně. Ale pro pana Kubala je zřejmě podstatné to, že se perou nosiči vlajek, nikoli to, že se podepisují ekonomické dohody. Tak nevím, co pan Kubal v té televizi pohledává, pokud to vidí v této hierarchii,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Ve dvouhodinovém speciálu, kde se k návštěvě vyjadřovali různí více nebo méně závislí či nezávislí lidé, byli i zástupci Asociace pro mezinárodní otázky. „Vždy, když vidím takový název, mám takové svrbění, že to je další parta typu Evropské hodnoty, tedy nějaký vlivový soubor jedinců, kteří mají veřejnosti říkat nějaké teze, které pak poslouží nějakému jinému účelu. Jestli to je případ Asociace pro mezinárodní otázky, nevím, ale každopádně je prapodivné, že do jednoho jediného pořadu pozvali hned dva odborníky z této asociace, kteří jako z udělání říkají ty samé věci téměř stejnými slovy. Tak to je úžasné. Samozřejmě že ty názory nebyly v pořadu vyváženy názorem opačným, ale to už tak v České televizi bývá,“ připomíná mediální odborník.

Máme prezidenta uchvatitele, který se zmocnil naší země

Klade si ale otázku, proč se k návštěvě čínského prezidenta vyjadřuje Milan Uhde, kterého si jinak velice váží. „Vysvětlil bych si to jedině tím, že pan Uhde se v poslední době velice aktivizuje a spojuje s lidmi, jako jsou Kocáb, Halík a podobně, podepisuje kdejakou petici a vyjadřuje se k věcem, o nichž má zřejmě pocit, že z hlediska svého věku a zkušeností má automatické právo se k nim vyjadřovat. Ale mám za to, že o Číně toho ví pramálo. Asi tak málo jako pan Kolář. I když asi víc, protože přece jen byl předsedou parlamentu, kdežto pan Kolář byl pouze velvyslancem, takže mezinárodněpolitická zkušenost pana Uhdeho je určitě vyšší. Nicméně v daném kontextu byly jeho názory jen dalším hlasem v tom kánonu, který měl unisono vykřikovat do veřejnosti, že návštěva čínského prezidenta je import komunismu do České republiky,“ vysvětluje Petr Žantovský.

Ing. Miloš Zeman

  • BPP
  • První přímo zvolený prezident ČR
  • prezident České republiky

Jako vrchol tohoto tématu pak bere výrok Petra Koláře, který už úplně říčný prohlásil, že Miloš Zeman je prezident uchvatitel, který se zmocnil naší země a vzal si nás jako rukojmí. „Pan Kolář má samozřejmě právo myslet si o panu Zemanovi, co chce, ale když už vystupuje jako veřejná osoba a vleze do každého pořadu veřejnoprávní televize, tak by měl vážit svá slova, protože prezident uchvatitel je hodně vážné obvinění. Když má pocit, že se prezident zmocnil naší země, prohlásil se monarchou, to se jinak nedá interpretovat, tak by měl podat podnět k Ústavnímu soudu, k senátu a podobným institucím a zvažovat, zda se prezident náhodou nedopouští velezrady, když se zmocnil naší země, a je tedy uchvatitelem. To vážné obvinění by se mělo dotáhnout do konce. Tak bych panu Kolářovi doporučil, aby to přestal říkat jen na obrazovce České televize a šel skutečně do boje, protože to je vážná věc,“ poznamenává mediální analytik.

Přímá volba možnému kandidátovi na prezidenta pranic neříká

Je ovšem zvědav, jak se Petru Kolářovi podaří toto vážné obvinění prokázat. „Takže já kladu protiotázku. Jestliže se Zeman zmocnil naší země, co říká pan Kolář na téma přímá volba prezidenta, které se možná zúčastní v příštím termínu? Nebyl náhodou pan Zeman zvolen přímou volbu? Ta znamená, že uchvátil naši zemi nebo že se jí zmocnil? Já myslím, že byl svou zemí zvolen. A tou zemí může být také odvolán nějakým ústavním způsobem v případě, že se dopustí velezrady. Nebo ho ta země už příště nezvolí do prezidentské funkce, pokud její občané dojdou k pocitu, že jejich země byla uchvácena a z nich se stala Zemanova rukojmí. To je spravedlivé a funguje to takto v demokratických poměrech. Ledaže pan Kolář zná jiné poměry, které jsou lepší než tyto demokratické, a pak tedy čekám na poučení. Ale stále jenom čekám,“ konstatuje Petr Žantovský.

Svou pozornost od návštěvy čínského prezidenta přesouvá k dopisu, který platforma Svobodu médiím! zaslala premiéru Bohuslavu Sobotkovi a předsednictvu ČSSD. „Platforma Svobodu médiím, která zahrnuje organizace typu FITES, Nadační fond Josefa Luxe, Asociace režisérů, Syndikát novinářů a další, píše premiérovi, že jednak vítá usnesení předsednictva ČSSD, které zdůraznilo, že média mají být nezávislá, ne být loajální součástí podnikatelských struktur, ale také připomíná nutnost oddělení politické, ekonomické a mediální moci. Tento požadavek by se měl podle jejich názoru uplatnit nejen u médií v soukromém vlastnictví, ale stejně tak u médií veřejné služby. To se dá samozřejmě chápat jediným způsobem, a to že Svoboda médiím tleská nápadu na Lex Babiš a že se staví na jednu stranu jakéhosi vnitrokoaličního sporu,“ poukazuje mediální odborník.

Nejdříve vyjádřit loajalitu současné moci a pak přijít s požadavkem

To právo platformě nikdo neupírá, i když úvodní věta dopisu „s potěšením jsme přijali usnesení předsednictva“ velmi připomíná časy, kdy společenské organizace také s potěšením, někdy dokonce s hrdostí či nadšením přijímaly jiná usnesení jiných předsednictev, ale tehdy se tomu neříkalo demokracie. „Možná že už to zase není demokracie, kdož ví. Každopádně ta formulace je docela výmluvná a říká o svých petentech a jejich mentalitě hodně. Už jen to, že nejprve vyjádří loajalitu moci a pak té moci připomenou, že by ještě mohla udělat to či ono, aby se nám společně tady pěkně žilo. A to či ono znamená změnu zákona o České televizi, z níž by vypadla nominační klauzule, která platí od roku 2001, kdy byl přijat tento artikul po televizní krizi, tedy že sněmovna volí členy Rady České televize a Českého rozhlasu z řad společenských organizací, které nominují své kandidáty, a poslanci je volí do rady,“ domnívá se Petr Žantovský.

Jde o zprostředkovanou demokracii, i když se ví, že jde o kamufláž už od roku 2001. Na konci roku 2000 Rada ČT vybrala podle zákona ředitele České televize, který se ovšem nelíbil zaměstnancům. „Ti rozpoutali stávku a výsledkem bylo, že došlo k odstranění regulérně zvoleného ředitele a jeho nahrazení někým jiným za použití velice revolučního činu, kdy ředitele jmenovala přímo Poslanecká sněmovna. A potom došlo ke změně zákona o nominaci radních. Všechny ty zahrádkářské, sportovní, církevní a jiné organizace, které nominují kandidáty do rady, jsou jenom zástěnka, která má vyhovět zákonu a zakrýt to, že ti nominanti jsou političtí. Cožpak současní členové Rady ČT nejsou zástupci určitých politických struktur a politických názorů? Stačí se podívat na seznam členů a dohledat si jejich konotace k různým politickým stranám, strukturám a událostem a bude jasné, že to nejsou zahrádkáři nebo včelaři. Je to pokrytecké, je to tichá dohoda o tom, že tomuhle budeme říkat demokracie,“ kritizuje mediální analytik.

Platforma Svobodu médiím! by do rad chtěla nominovat své kamarády

Sám by uvítal, kdyby se legislativní rámec změnil, ale potíž vidí v tom, co navrhuje platforma Svobodu médiím!. „Chce tenhle způsob volby nahradit nominací lidí od organizací, které – jak píše – podporují tuto aktivitu a jsou – cituji – ‚ochotny přijmout úkol přímo nominovat své reprezentanty do Rady ČT a ČRo‘. Některé organizace jsem jmenoval včetně Syndikátu novinářů, koneckonců pod výzvou je podepsán jeho předseda Adam Černý. Trochu mě udivuje, že je tam i Česká konference rektorů. Nevím, co má v takové souvislosti dělat Česká konference rektorů nebo co tam má dělat Česká lékařská společnost. Ale asi jsou nějakým způsobem propojeny, spíš personálně než ideově, protože nevím o tom, že by posláním lékařské organizace mělo být posuzovat kvalitu mediální legislativy. Zkrátka si představují, že nominují do rad své kamarády z těchto organizací,“ myslí si Petr Žantovský.

Ke všemu to celé nazvou „Svobodu médiím“, což je lež jako věž. „Je to úplně největší ze všech lží, jaké jsem slyšel v minulých týdnech. Protože jestli někdo opravdu požívá absolutní svobody slova a absolutní svobody mediálního vyjádření, jsou to právě tito lidé, kteří volají po větší svobodě médií. Petenti ze Svobody médiím totiž mají volný přístup do všech mainstreamových médií, kdykoli se jim zachce. Ale lidé, proti nimž vystupují, tam přístup nemají. To jednak znamená, že se porušuje zákon o České televizi a Českém rozhlase, který hned v prvních artikulech dává za povinnost poskytovat absolutně pluralitní názorovou nabídku občanům, tak aby se mohla vyjádřit rozmanitost společenského názoru. A nikoli razit jednu politickou linii, což se ale děje, jak vidíme všichni, kdo se podíváme po krajině našich mainstreamových médií, zejména tedy veřejnoprávních,“ připomíná mediální odborník.

Jména Marvanové, Klvani a Halíka dávají tušit, o co jde

Podle jeho názoru je dopis Svobody médiím adresovaný premiérovi v podstatě vyjádřením loajality současné části vládní koalice vedené Bohuslavem Sobotkou. „A také jakýmsi beranidlem, protože platforma poskytuje té části vládní koalice příležitost, aby mohla různé legislativní změny, které by sloužily jí, zdůvodňovat tím, že jen odpovídá na požadavek občanských pracovníků různých organizací od lékařů přes rektory až po lidi kolem médií. To je velmi varovné, protože se tady nabízí zástupná organizace, kterou se bude argumentovat, a je klidně možné, že v důsledku toho sněmovna nějaký takový zákon přijme. A protože politické strany se chovají často velmi málo rozumně a velmi málo myslí dopředu, budou chtít vyhovět momentálnímu mediálnímu tlaku a být takzvaně hezké. Myslím, že tím u voličů ztratí, ale hlavně tím strašlivě poškodí společenské ovzduší pro všechny,“ obává se Petr Žantovský.

Doporučuje se podívat na výbor platformy Svobodu médiím, kde jsou vskutku „nepolitické“ osoby jako Hana Marvanová, Tomáš Klvaňa nebo notorické petenty jako Břetislav Rychlík. „Pak je tam seznam podporovatelů, kde najdeme lidi typu Tomáše Halíka, je tam samozřejmě i pan Kolář, abych nezapomněl. Takže je to stále stejná skvadra, která tady o cosi usiluje. To ‚cosi‘ by mohlo být zhruba to, o co šlo v televizní krizi na přelomu let 2000 a 2001, tedy o zvrat poměrů, které jsou důsledkem voleb. Tehdy šlo o zvrat poměrů, jež byly důsledkem voleb do parlamentu a uzavření smlouvy o stabilitě politického prostředí, takzvané opoziční smlouvy. Dnes jde o zvrat poměrů nastolených přímou volbou prezidenta Zemana. Je to úplně totéž a je to repetice patnáct let poté. Kdo by se na to podíval tehdejšíma očima, zjistí, že mnoho věcí se opakuje téměř na chlup. A to dokonce včetně person, které se toho zúčastňují, viz paní Marvanová,“ upozorňuje mediální analytik.

Z médií u nás se vytratila veškerá tolerance k názoru druhého člověka

Poslední téma věnuje časopisu ČAS, od jehož založení novinářem, spisovatelem a historikem Janem Herbenem letos uplyne 130 let. „Přispívali do něj Tomáš Masaryk, historik Jan Gebauer, Karel Kramář, historik Jaroslav Goll a spousta dalších zajímavých lidí. ČAS vedle sebe také postavil tak odlišné autory, jako byl Petr Bezruč, kterému vydal poprvé Slezské písně, a Jan Karafiát, autor Broučků, křesťanského povídání pro děti. Připomínám to – a 130. výročí mi to jenom umožňuje – proto, že se z médií u nás strašlivě vytratila veškerá tolerance k názoru druhého člověka. Bojujeme neustále nějaké ideologické boje, rozdělujeme svět na černou a bílou, na přátele a nepřátele, na ‚my a oni‘, ukazujeme na ty druhé, že když nejdou s námi, jdou proti nám,“ stýská si pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Všechny tyto tradiční veteše z období třídního boje mu připomínají, jak marxisté-leninisté říkávali, že socialistická revoluce se odehrává ve vlnách, a když se porazí vnější nepřítel, tak se začne hledat vnitřní nepřítel. „Tomu se říká zostřování třídního boje a já se obávám, že přesně v tomhle období zrovna teď jsme. Koneckonců svědčí o tom i ta výzva sdružení Svobodu médiím. Tak já bych věnoval velmi pozitivní vzpomínku na časy, kdy žurnalismus znamenal ještě úctu ke druhému člověku. To neznamená, že se ti lidé neprali názorově, že nevedli veliké, rozsáhlé a často velmi tvrdé názorové polemiky, ale ta polemika musela být odargumentovaná. Kdo neuměl argumentovat a neuměl za svoji věc racionálně bojovat, byl z boje vyloučen, neboť se s ním nikdo nebavil. Protože snižovat svůj význam bojem s někým, kdo nemá pro svoji věc argumenty, bylo ponižující,“ připomíná mediální odborník.

Česká televize váš názor nesdílí, vlepila moderátorka políček Faltýnkovi

Úroveň autorů v tehdejších novinách byla podle něj opravdu výrazně jiná, než je většinou úroveň novinářů dnes. „Takže tímto připomínám jak Jana Herbena, tak tento časopis. Ten nápad mi vnukl časopis ČAS, který dodnes vychází. Vydává ho jako občasník Masarykovo demokratické hnutí, což je takové memoriální sdružení lidí, kteří připomínají odkaz první republiky a Tomáše Masaryka. Je to velmi ctihodné memoriální sdružení, které založil dnes už nežijící hudební dirigent a swingový muzikant Emil Ludvík a dodneška existuje a vydává tenhle ČAS jako vzpomínku na ten tehdejší Herbenův ČAS. Takže ČAS se mění, časy se mění, novináři se mění a ten první ČAS byl asi opravdu ČASem, z jakého bychom si mohli brát hodně vzoru,“ uznává Petr Žantovský.

Na závěr si nechává blbost týdne, na niž ho upozornil analytik Jan Schneider svým textem v Lidových novinách. V článku připomíná, co zaznělo v hlavním večerním zpravodajském pořadu České televize během živého rozhovoru s poslancem hnutí ANO Jaroslavem Faltýnkem, jenž na závěr prohlásil, že se v případě Čapího hnízda podvod nestal. Načež moderátorka reagovala dosti neuvěřitelně: „Ano, já jenom dodám, že Česká televize váš názor nesdílí. Naopak dáváme vám prostor k vyjádření.“ Na to jí už konsternovaný politik odvětil, že to je hodná. „Nu já nevím, jestli Česká televize má mít na něco – Čapí hnízdo nebo cokoli jiného – názor. Každopádně tuto větu dávám jako výrok týdne a měla by se tesat a učit ve všech žurnalistických školách jako něco, co se nesmí, co je absolutní překročení všech pravidel v žurnalistice,“ dodává mediální analytik.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jiří Hroník

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

FOTO nahé Kateřiny Jacques letí internetem. Proč to udělala?

7:52 FOTO nahé Kateřiny Jacques letí internetem. Proč to udělala?

Někdejší poslankyně Zelených Kateřina Jacques se nechala vyfotit nahá u vody. Měla k tomu zvláštní d…