Podle Zaorálka nelze reprezentovat jednu politickou stranu a během volební kampaně, třeba té prezidentské, zničehonic nahrávat soupeři – chodit s ním na tiskové konference nebo mu pomáhat s volebními televizními spoty. Zaorálek k problematice používá paralelu dob, kdy hrál za Vítkovice hokej. „Dodnes si neumím představit, že by si můj spoluhráč z týmu během pobytu na ledě změnil dres, obrátil se proti mně, začal hrát za soupeře a střílet góly do vlastní branky,“ míní.

Poslanec nemá potřebu zemanovce odkudkoli vyhánět či je vylučovat. „Oni už přece fakticky jinde jsou,“ píše politik s tím, že by měli být ve svých názorech důslední a konzistentní. A používá druhé hokejové přirovnání: „Pokud nejsem na ledě svému týmu schopen nebo ochoten pomoci, zůstanu v kabině či na střídačce, ale neženu se do družstva protivníka.“