Současný vztah České republiky, Evropy a Západu se pokusili účastníci veřejné interdisciplinární konference „Proč jsme Západ?“ pojmout v historických, kulturních, politických, ekonomických i mediálních souvislostech. Ve svých příspěvcích a následných diskusích hledali odpovědi především na otázky: Co je vlastně Západ? Jsme skutečně jeho součástí? A pokud ano, proč? Jaká je budoucnost Evropy? Existuje ještě střední Evropa? Jak se stavět k Východu? Je pro nás Rusko hrozbou, nebo výzvou? Konferenci připravilo Collegium Europaeum, společné badatelské pracoviště FF UK a Filozofického ústavu AV ČR ve spolupráci se vzdělávacím centrem Ace Academy.

V prvním ze čtyř diskusních panelů s názvem Dějiny a kultura uvedl filozof a sociolog Václav Bělohradský, že už za slovem Západ je znát obrovské vyloučení toho, kdo se do této definice nevejde. „V té otázce ‚Jsme Západ?‘ je strach, abychom se neocitli za zdí, míněno ve třetím světě. Kdo se ocitne ‚extra muros‘, riskuje, že se ocitne v koncentračním táboře. Naopak ‚intra muros‘ jsou ti, kteří rozhodují pomalu o celém světě. Jako Česká republika bychom měli být spíš na straně těch ‚extra muros‘, než trvat na tom, že jsme Západ,“ konstatoval Václav Bělohradský, jenž poukázal i na to, že dnes už nejde ani tak o konflikt Západu s Východem, ale Západu s Jihem.

Nestačí nám to, že jsme Západ, chceme být originální

Důkazem toho je migrační vlna, s níž se bohatý Západ v současnosti potýká. „Uprchlíci jsou trosky našeho pojetí Evropy. Přečetl jsem si v novinách, že ministr vnitra naší země prohlásil: ‚Uprchlíků mi je sice líto, ale zemi si rozvracet nedáme‘, připomněl jeden z tzv. autentických žáků Jana Patočky čerstvý výrok Milana Chovance. Mluvil i o tom, že nechceme být Východ, protože pro nás představuje komunismus, přičemž ten je v podstatě součástí Západu a aplikací našich metod. „Je třeba mít také na paměti, že se Západem je spjata genocida jak indiánů, tak původních obyvatel Latinské Ameriky i německá genocida Židů,“ upozornil Václav Bělohradský, že příslušnost k Západu neznamená být jenom hrdý.