Zásadní chyba je, že na Hradě není tady Pavel. Prezidentský kandidát Fischer s lidoveckými europoslanci vyrazili „do terénu“ vysvětlovat výhody EU

23.05.2018 17:20

REPORTÁŽ „Problémem Evropy je, že nedokáže vynutit právo. Aby do budoucna nenarůstal euroskepticismus, měli bychom umět vracet ty lidi, co nedostanou azyl, do vlasti včetně všech odvolání do šesti týdnů. Slušně poděkovat za návštěvu a adios domů. To jsme příliš nedokázali,“ uvedl na debatě v Liberci europoslanec Tomáš Zdechovský. Spolu s přítomnou europoslankyní Michaelou Šojdrovou se vymezili proti Istanbulské úmluvě. „Já si myslím, že jsou dvě pohlaví. Tři sta sedmdesát šest pohlaví prostě nerozlišuji. Nemůžeme z minoritního názoru udělat majoritní,“ vysvětlil. Pavel Fischer zase objasnil, proč by teď nebylo vhodné vstupovat do eurozóny.

Zásadní chyba je, že na Hradě není tady Pavel. Prezidentský kandidát Fischer s lidoveckými europoslanci vyrazili „do terénu“ vysvětlovat výhody EU
Foto: Oldřich Szaban
Popisek: Beseda v Liberci

Do Liberce v pondělí zavítali lidovečtí europoslanci Tomáš Zechovský a Michaela Šojdrová. Spolu s nimi i prezidentský kandidát Pavel Fischer. V podvečer v hotelu jménem Liberec diskutovali o Evropské unii. V úvodu se přítomným představila jablonecká zastupitelka, právnička Michaela Tejmlová, která jako nezávislá kandiduje na senátorku na Jablonecku a Semilsku i s podporou KDU-ČSL. Poté se dostal ke slovu Pavel Fischer. „Dnešní téma se jmenuje „Co se děje v Evropě“. Trošku bych to pootočil. Mohli bychom se ptát, co se děje v Liberci. To je také Evropa. Z druhé strany bychom se mohli ptát, co můžeme ovlivnit my. Protože toho je hodně,“ zdůraznil. „Když chodím po naší obci, je to malá vesnice poblíž Prahy, tak mě spousta věcí rozčílí. Je tam špatný chodník. Skoro všechny ulice jsou u nás slepé. Kdybych to převrátil, mohl bych se sebrat a odstěhovat se pryč. Ale já tam chci zůstat, protože tam máme něco odžito. Spíše se podívám, kdo je na radnici, kdy jsou volby, co mají v programu, a pak do toho začnu mluvit. Mám za to, že v Evropské unii je to velmi podobné,“ konstatoval. „My ji tak trochu ignorujeme. Ve chvíli, kdy něco přestane fungovat, je třeba si říci, kdo to tady vede, kde jsou dveře, kde mohu zaťukat,“ vysvětlil.

Projekt evropské spolupráce se od počátku stal dle jeho slov něčím velmi politickým, po válce spojit své síly. „Byl tam obrovský étos, spojit se s Amerikou. Zároveň tam byla touha vzít těm nejdůležitějším válečníkům té doby možnost zase dělat věci po svém a dát je dohromady. Dát dohromady uhlí, ocel, atom a další. To, z čeho se tehdy kovaly zbraně, to se podřizovalo společné kontrole. Tohle bychom si měli připomínat, protože i dnes je celá řada odstředivých tendencí, které zkoušejí vyvolávat určité napětí. Třeba napětí obchodní. Kolik se už napsalo o napětí mezi Amerikou a evropskými zeměmi z hlediska obchodních vztahů. Je tu celá řada praktických věcí, které je třeba řešit,“ řekl Pavel Fischer. „Přestože jsme si zvykli poslouchat ekonomiku, počítat růst HDP, zjišťovat kolik máme nezaměstnaných, nebo kolik chybí pracovních míst, nebo naopak pracovníků, měli bychom se umět vracet do toho politického, hodnotového, do toho étosu, který skutečně zkouší dávat věci dohromady a společně hledat řešení. V Evropské unii se k tomu propůjčuje celá řada institucí. Za prvé Evropský parlament. Máme tady Evropský soud, kde  se mohou některé věci velmi přesně posoudit, jestli nedošlo k porušení pravidel. Máme tady celou řadu dalších nástrojů,“ upozornil.

Když umí spolupracovat zločinci, musí to umět v první řadě i slušní lidé

„Zdá se mi, že abychom pochopili, v čem dnes žijeme, tak je potřeba mluvit o tom kontextu. O tom, jak se změnil svět. Jaké výzvy se dneska objevují. O bezpečnostním prostředí, v jakém Česká republika před dvacet let byla, plánovala nějaké vize do budoucna, se naprosto zásadně proměnilo. Mluví se o šíření zbraní hromadného ničení. Závody ve zbrojení. Prosazování nukleárních programů. Chemické zbraně. Zakázané barelové bomby a podobně,“ vyjmenoval Pavel Fischer. „To všechno je nejenom v politických projevech, ale jsou i konkrétní lidské oběti, a dokonce jsou velmi blízko evropským hranicím.

Pokud si tohle nedáme před oči, tak ani nepochopíme, že žijeme v prostředí, obklopeni institucemi, které vyrostly z étosu mírové spolupráce, která chtěla dát riziko války co nejdál. Teprve když o tom začneme uvažovat v kontextu, zjistíme, že včera bylo pozdě. Že musíme ne rozvolňovat spolupráci, ale naopak ji vracet k něčemu, co skutečně lidi děsí, co jim dělá starost. Nemůžeme odcházet z Evropy, jak někteří říkají, ale naopak musíme dávat na stůl další iniciativy, abychom se navzájem nejenom neodcizovali, ale dali dohromady síly, které máme,“ konstatoval.

„Kdyby byly demokratické  státy ve své spolupráci tak výkonné, jako jsou mezinárodní gangy pašeráků, tak bychom byli dnes úplně jinde. Když zločin umí spolupracovat, musí umět spolupracovat přeci především a na prvním místě slušní lidé. Zdá se mi, že často o těch věcech jenom slyšíme z televize nebo čteme v novinách. Ale dokud evropský proces nevezme v úvahu to, co vy tady řešíte, co vás tady trápí, nebo co je potřeba změnit, tak to budeme brát za nesprávný konec,“ sdělil.

Následně se mikrofonu chopila europoslankyně Michaela Šojdrová. „Když jsem tak Pavla poslouchala, tak jsem si říkala, že je zásadní chyba, že není na Hradě. Protože to, co chybí České republice, je to, že hlava státu nám nepomáhá,“ domnívala se. Pak se věnovala hlavnímu tématy debaty, tedy tomu, co se děje v Evropě. „Evropa potřebuje lídry, kteří dokáží spolupracovat, komunikovat a pomáhat prosazovat národní zájmy tak, aby byly prospěšné té společné Evropě. To nám momentálně skutečně chybí,“ řekla. Připomněla, že když nastupovala do Evropského parlamentu v roce 2014, byla vysoká nezaměstnanost. „I v České republice byly regiony – Karlovarsko, Ústecko – kde nezaměstnanost mladých lidí byla vyšší než dvacet procent. To už je minulost, dnes řešíme naopak akutní nedostatek lidí. Takže jsem slyšela, že jsou sem dováženi Mongolci a budou dováženi další pracovníci ze zahraničí,“ konstatovala. „Mezitím ovšem v roce 2015 nastala největší krize od zrodu Evropské unie, což byla ona velká migrační vlna. Za rok 2016 přišlo do Evropy 1,5 milionu migrantů. V loňském roce výrazně poklesl tento příliv, protože Evropa zareagovala na tu situaci,“ sdělila.

„Říkám to proto, že čelíme jako europoslanci výtkám občanů, že Evropa zaspala, nebyla připravená, neřeší, co řešit má. Ty otázky bezpečnostní jsou teď prioritní. Musím souhlasit. Evropa nebyla připravená, ale zareagovala. Jestliže v loňském roce přišlo kolem dvě stě tisíc migrantů, tak to svědčí o tom, že Evropa přijala řadu opatření, kterou tu migrační krizi řeší,“ uvedla europoslankyně. „Dnes, když čelíme žalobě, že Česká republika odmítla kvótu, myslím, že chyba byla v tom, že ta kvóta byla povinná. Česká republika by jistě přijala uprchlíky ze své vlastní vůle dobrovolně, pokud by ovšem u nás chtěli zůstat. Česká republika se podílí solidárně finančními prostředky. Ročně dává 5 a půl miliardy korun na zahraniční rozvojovou pomoc včetně bezpečnostních opatření. Mohli bychom hovořit i o tom, že dala i Řecku milion eur na ochranu hranic. To není málo. Ale ostatní země východní Evropy daly stejně nebo ještě víc,“ konstatovala. Maďarsko podle ní nějaké uprchlíky přijalo. „Dalo jim dočasnou mezinárodní ochranu. My nemusíme udělit azyl na libovolnou dobu, ale dočasnou mezinárodní ochranu a pomoci překonat těm lidem určitou krizi. Tomu říkám bezpečné řešení,“ domnívala se.

Europoslanec Tomáš Zdechovský se zabývá mimo jiné bezpečností a migrací. „Navštívil jsem všechny uprchlické tábory, které můžete najít na jižním pobřeží. Velice často se zaměňují uprchlíci a migranti. Když jsem byl v roce 2015 na hranicích, tak tam opravdových uprchlíků moc nebylo. Syřané se nevydávali přes moře. Bylo tam hodně lidí z Afghánistánu a Pákistánu, kteří měli syrské pasy. Potom na těch kontrolních místech každého vybavili papírem s datem narození 1. 1. 2015, protože tehdy zahájili tu registraci. A to byla největší chyba Evropské unie, co se týká migrace,“ konstatoval. Dnes už takováto situace podle něj není. „Teď když tam někdo přijde žádat o azyl, tak na devadesát procent neuspěje. Začne říkat, že je ze Sýrie, a při prvním dotazu, kde žil, se zjistí, že má eritrejský či egyptský přízvuk. Problémem Evropy je, že nedokáže vynutit právo. Aby do budoucna nenarůstal euroskepticismus, měli bychom umět vracet ty lidi, co nedostanou azyl, do vlasti včetně všech odvolání do šesti týdnů. Slušně poděkovat za návštěvu a adios domů. To jsme příliš nedokázali,“ je si vědom.

Myslím, že jsou dvě pohlaví. Tři sta sedmdesát šest pohlaví prostě nerozlišuji

V další debatě se přítomní například vymezili proti Istanbulské úmluvě. „Vznikla taková iniciativa, která má zabránit násilí na ženách. Obecně se to téma velmi podporuje. Ale je tam spousta věcí, které jsou v našem právním řádu už řešené. „Mně právníci často říkají: Proč produkujete tolik legislativy, když není potřeba? Je to o vymahatelnosti práva. Tady se říká, že se má zakázat mrzačení ženských orgánů. Ale to už máme v legislativě stejně jako trestný čin domácího násilí,“ upozornil Tomáš Zdechovský. Největší problém ale vidí ve vytvoření komise. „Je v ní deset žen, které mají kontrolovat genderovou vyváženost, třeba učebnic. Velmi často se zavádí ve skandinávských státech, že se nemluví o princezně a princi, ale o neutrální královské bytosti. Já si myslím, že jsou dvě pohlaví. Tři sta sedmdesát šest pohlaví prostě nerozlišuji. Nemůžeme z minoritního názoru udělat majoritní. Proto jsme hlasovali s Míšou Šojdrovou vždy proti Istanbulské úmluvě,“ prozradil. „Vadí nám na tom, že pohlaví je definováno jako sociální konstrukt. Ne jako biologicky dané. V rámci sociologie nechť se o tom bádá. Ale nepatří to do úmluv. Tato konvence je o prevenci proti násilí na ženách a potírání domácího násilí. Tam mají být konkrétní opatření. Kdyby tam byla, nemáme s tím problém. Vadí nám zavádění genderové ideologie,“ konstatovala Michaela Šojdrová.

Ta zaujala názorem, že větší jistotu pro nás jako Českou republiku by znamenal vstup do eurozóny. „Nemůžeme to udělat, protože sedmdesát procent občanů je proti. Proč nás není víc pro? Když vidíme Slovensko, kde je nastartovaná ekonomika a je tam určité zakotvení. Proč tu není větší optimismus vůči euru? Protože to neprosazují domácí politici,“ domnívala se. „Zodpovědná vláda by měla intenzivně  pracovat na tom, aby třeba do dvou let dala přihlášku, aby Česká republika byla v tom pevném jádru,“ pronesla v Česku velice odvážný názor. Také s ní hned další vystupující, což byl Pavel Fischer, nesouhlasil. „Nesouhlasím s tím, že bychom měli v současné chvíli připravovat vstup do eura a říkat, že tam za dva roky budeme. Mně se zdá, že tam nebudeme. Evropa na to není připravená. Když se podíváme, co se děje v Itálii po volbách, tak skutečně se může stát, že Itálie bude další pohroma, mnohem větší, než bylo Řecko. Protože italské banky nejsou zdravé. Neměli bychom tedy skrývat, že v eurozóně – zatímco jsme si vždycky říkali, že je to klub stability – dneska ta pravidla plní málokdo ze současných členů. Sever a jih eurozóny se hluboce rozcházejí. Může skutečně dojít k takovému napětí, že se některé země budou dávat do nějakého přechodného režimu. V tomto smyslu klepat na dveře eura je nerozumné,“ uzavřel. Debata v libereckém hotelu Liberec se uzavřela po dvou hodinách.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: Oldřich Szaban

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Exšéf ČSSD Paroubek má co říct k hromadnému odchodu z kandidátky na jihu Moravy. Je to silné

20:20 Exšéf ČSSD Paroubek má co říct k hromadnému odchodu z kandidátky na jihu Moravy. Je to silné

Bývalý premiér Jiří Paroubek schvaluje zásah vedení ČSSD do kandidátky v Jihomoravském kraji, kam by…