Do Liberce v pondělí zavítali lidovečtí europoslanci Tomáš Zechovský a Michaela Šojdrová. Spolu s nimi i prezidentský kandidát Pavel Fischer. V podvečer v hotelu jménem Liberec diskutovali o Evropské unii. V úvodu se přítomným představila jablonecká zastupitelka, právnička Michaela Tejmlová, která jako nezávislá kandiduje na senátorku na Jablonecku a Semilsku i s podporou KDU-ČSL. Poté se dostal ke slovu Pavel Fischer. „Dnešní téma se jmenuje „Co se děje v Evropě“. Trošku bych to pootočil. Mohli bychom se ptát, co se děje v Liberci. To je také Evropa. Z druhé strany bychom se mohli ptát, co můžeme ovlivnit my. Protože toho je hodně,“ zdůraznil. „Když chodím po naší obci, je to malá vesnice poblíž Prahy, tak mě spousta věcí rozčílí. Je tam špatný chodník. Skoro všechny ulice jsou u nás slepé. Kdybych to převrátil, mohl bych se sebrat a odstěhovat se pryč. Ale já tam chci zůstat, protože tam máme něco odžito. Spíše se podívám, kdo je na radnici, kdy jsou volby, co mají v programu, a pak do toho začnu mluvit. Mám za to, že v Evropské unii je to velmi podobné,“ konstatoval. „My ji tak trochu ignorujeme. Ve chvíli, kdy něco přestane fungovat, je třeba si říci, kdo to tady vede, kde jsou dveře, kde mohu zaťukat,“ vysvětlil.

Projekt evropské spolupráce se od počátku stal dle jeho slov něčím velmi politickým, po válce spojit své síly. „Byl tam obrovský étos, spojit se s Amerikou. Zároveň tam byla touha vzít těm nejdůležitějším válečníkům té doby možnost zase dělat věci po svém a dát je dohromady. Dát dohromady uhlí, ocel, atom a další. To, z čeho se tehdy kovaly zbraně, to se podřizovalo společné kontrole. Tohle bychom si měli připomínat, protože i dnes je celá řada odstředivých tendencí, které zkoušejí vyvolávat určité napětí. Třeba napětí obchodní. Kolik se už napsalo o napětí mezi Amerikou a evropskými zeměmi z hlediska obchodních vztahů. Je tu celá řada praktických věcí, které je třeba řešit,“ řekl Pavel Fischer. „Přestože jsme si zvykli poslouchat ekonomiku, počítat růst HDP, zjišťovat kolik máme nezaměstnaných, nebo kolik chybí pracovních míst, nebo naopak pracovníků, měli bychom se umět vracet do toho politického, hodnotového, do toho étosu, který skutečně zkouší dávat věci dohromady a společně hledat řešení. V Evropské unii se k tomu propůjčuje celá řada institucí. Za prvé Evropský parlament. Máme tady Evropský soud, kde  se mohou některé věci velmi přesně posoudit, jestli nedošlo k porušení pravidel. Máme tady celou řadu dalších nástrojů,“ upozornil.

Když umí spolupracovat zločinci, musí to umět v první řadě i slušní lidé

„Zdá se mi, že abychom pochopili, v čem dnes žijeme, tak je potřeba mluvit o tom kontextu. O tom, jak se změnil svět. Jaké výzvy se dneska objevují. O bezpečnostním prostředí, v jakém Česká republika před dvacet let byla, plánovala nějaké vize do budoucna, se naprosto zásadně proměnilo. Mluví se o šíření zbraní hromadného ničení. Závody ve zbrojení. Prosazování nukleárních programů. Chemické zbraně. Zakázané barelové bomby a podobně,“ vyjmenoval Pavel Fischer. „To všechno je nejenom v politických projevech, ale jsou i konkrétní lidské oběti, a dokonce jsou velmi blízko evropským hranicím.

Pokud si tohle nedáme před oči, tak ani nepochopíme, že žijeme v prostředí, obklopeni institucemi, které vyrostly z étosu mírové spolupráce, která chtěla dát riziko války co nejdál. Teprve když o tom začneme uvažovat v kontextu, zjistíme, že včera bylo pozdě. Že musíme ne rozvolňovat spolupráci, ale naopak ji vracet k něčemu, co skutečně lidi děsí, co jim dělá starost. Nemůžeme odcházet z Evropy, jak někteří říkají, ale naopak musíme dávat na stůl další iniciativy, abychom se navzájem nejenom neodcizovali, ale dali dohromady síly, které máme,“ konstatoval.